Velký přínos však pro něj znamená fakt, že přesedlal na větší stroj. Se svoji výškou přes 170 centimetrů se už Hanika nemusí soukat na malou Moto3, ale pohodlně se usadí na velký superbike. „Jsem teď na motorce víc uvolněný, i když je fyzicky náročnější superbike krotit,“ popisuje jedenadvacetiletý někdejší velký talent českého motorismu.

Jste v novém týmu a prostředí spokojený?
Tým funguje dobře, mám dva týmové kolegy, Rakušana a Bulhara. Máme za sebou dva závody, ve kterých jsme měli slušnou rychlost, bohužel v obou spadl jeden z mých kolegů. Tím jsme ztratili šanci na dobrý výsledek.

Jak jste se do nového týmu dostal?
Mám rozjednaný ještě jeden tým, kde bych sedlal stroj Moto2, ale zatím jde spíš o testování. Jde o nový projekt, možná už letos odjedeme nějaký závod. Řešil jsem ještě Moto2 ve španělském mistráku i ve světě, ale částky, které jsem musel do týmu přinést, byly pro obyčejného kluka z Brna astronomické. Do budoucna chci jezdit na velkých motorkách, tak je pro mě vytrvalostní šampionát ideální volba. Snad se někdy objevím i v nějakém mezinárodním nebo světovém šampionátu.

Jaký ze sebe máte na nové motorce pocit?
Mám radost, že jsem podával docela dobré výkony. Nový stroj mi sedí mnohem víc než malá Moto3.

Co pro vás změna motorky znamená?
Superbike je mnohem větší, těžší a silnější. Jde o obrovskou změnu. Pro mě je to však jednodušší. Měl jsem problém se na malou motorku poskládat. Větší stroj je sice náročnější, ale dá se na něj natrénovat. Pocit z toho mám velmi dobrý a zatím si to dost užívám.

Vedle jiného stroje jezdíte i úplně jiný druh závodů. Je to pro vás v něčem specifické?
Při čtyřiadvacetihodinovce v Le Mans jsem celkově odjel šest hodin, což už je fakt hodně. Teď při osmihodinovce v Německu jen tři, i to však stačí. Je potřeba si dobře rozvrhnout síly a mezi úseky si dobře odpočinout. Baví mě to a hlavně to pro mě znamená nejlepší trénink. Potřebuji na velké motorce odjezdit co nejvíc kol a vytrvalostní závody jsou k tomu výborná příležitost. Za závod najezdím i přes dvě stě kol, což je super.

Musel jste kvůli tomu přizpůsobit trénink?
Trénuji pořád dost podobně, v tom problém není. Moje hlavní překážka spočívala v tom, jak se s mou výškou na malou motorku poskládat. Tím jak jsem byl na malé motorce naskládaný, to pro mě bylo možná fyzicky náročnější než teď. Na superbiku jsem víc uvolněný, i když rovinky jsou teď kvůli vyšší rychlosti mnohem kratší a tak dlouho si na nich neodpočinu. Větší motorka je pro mě daleko lepší a fyzicky se na ní cítím v pohodě.

O kolik se liší stroj Moto3 a superbike v rychlosti?
Superbike má zhruba o sto kilometrů v hodině vyšší top speed. Jde však především o akceleraci, která je na superbiku oproti Moto3 nesrovnatelná. Když vyjíždím ze zatáček, mám obrovský výkon. Dřív šlo spíš o rychlost v zatáčce, teď hlavně o výjezd z nich a využití výkonu na rovinkách.

Užíváte si větší akceleraci?
Je to masakrózní, strašně mě to baví. (úsměv)

Minulý rok jste dostal divoké karty i pro některé závody mistrovství světa, třeba zrovna pro Brno. Je to reálné i pro letošek?
Teď jsem od toho hodně daleko. Jak už jsem říkal, testuji s jedním týmem stroj Moto2 a když bude konkurenceschopný, dá se o tom uvažovat.

Před pár dny nejen motoristický svět zasáhla zpráva o úmrtí výborného jezdce Nickyho Haydena. Jak se to dotklo vás?
Hodně. Už odmala jde totiž o jezdce, kterého jsem vždy uváděl na prvním místě. Byl můj velký vzor, všichni měli Rossiho nebo Biaggiho, já se však odlišoval. Nickyho jsem obdivoval nejen za jeho jezdecký styl, ale i za to, jak se choval mimo motorky.

Poznal jste ho osobně?
Když jsem se dostal do světa, bavil jsem se s ním. Věděl, že mu moc fandím, proto se mi i snažil pomáhat.

Paradox je, že zahynul na kole a ne na motorce…
Ano. Celý život se řítí na motorce přes tři sta v hodině a pak se zabije, když jede třicítkou na kole. Je to smutné, ale i my si musíme uvědomit, že při tréninku na kole na nás číhá nebezpečí. Jezdím dost, proto si dám větší pozor.