„Tlak na nás byl velký Zabraly jsme v pravou chvíli," tvrdí rodačka ze Sokolova, která se do reprezentačního kádru poprvé probojovala na loňském mistrovství Evropy v Polsku.

Při cestě na olympiádu jste se střetli se třemi exotickými soupeři. Dal se v jejich hře rozeznat nějaký konkrétní prvek?

Nový Zéland i Argentina se prezentovaly skoro totožnou agresivní hrou. Byly nižší postavy, takže pod košem se snadněji prosazovaly naše vysoké hráčky Peťa Kulichová s Ilčou Burgerovou.

A Japonky?

I ty hrály podobně, ale spoléhaly se spíš na střelbu za tři body než na průniky. Měly výbornou pivotku Mamijaovou a hrály houževnatě. Tak, jak jsme to čekaly.

Vám se dařilo především v duelu proti Argentině. Odehrála jste výborný zápas, nastřílela třináct bodů. Co všechno se sešlo?

Já ani nevím. (úsměv) Chytila jsem se v obraně, dala první koš a pak trojku. Hrála jsem v klidu. Ubránila jsme Sanchezovou, která nám nedala ani bod. K tomu jsem docela jednoduše nahrávala pod koš Peti Kulichové.

Při pohledu na výsledky a jména soupeřů se může basketbalovému laikovi zdát, že cesta na olympiádu byla spíš formalita. Jak se to zdálo vám jako přímé účastnici?

To se jen zdá. Všichni od nás čekali postup, ten tlak na nás byl docela velký. Navíc se nám nepovedla poslední příprava. Zabraly jsme v pravou chvíli. Věděly jsme, že na postup máme.

Které hráčky byly vůdčími osobnostmi, tradiční opory?

Přesně tak. Hanka Horáková, Ilona Burgrová, dařilo se Peti Kulichové i Evži Vítečkové.

Cítíte, že v důležitých zápasech vedle takových osobností sama rostete?

Na sobě zatím nic nepociťuju. (smích) Ale ty zkušenosti mi určitě něco dávají.

Vaše reprezentační spoluhráčka Jana Veselá si po triumfu v Eurolize s Valencií stěžovala, že v Istanbulu se těžko oslavuje. Jak to bylo hlavním městě Turecka?

Udělaly jsme si takovou předčasnou cestu do Británie. Po zápase s Japonskem jsme zašly do podniku jménem London Pub. (smích) Oslavovali jsme ale decentně. Daly si pár piv a popovídaly si. Přece jen nemůžeme nějak bláznit. Ještě nás čeká další fáze přípravy. A taky jsme jely hned ráno domů.

I díky vašim výkonům v kvalifikaci v Ankaře to vypadá, že byste měla zůstat v české nominaci i pro olympijský turnaj. Vidíte to stejně?

Jistotu ještě nemám, o tom rozhodne až trenér Blažek, jestli bude chtít tým nějak obměnit. Ale doufám, že v Londýně nebudu chybět.

S blížícím se datem zahájení olympiády se asi myšlenky na ni množí. Na co se těšíte?

Úplně na všechno. (úsměv) Olympiáda by pro mě byla něco úplně nového. Zahájení, atmosféra, na to, že budu potkávat známé sportovní osobnosti…

A třeba také olympijskou kolekci českého týmu inspirovaná abstraktním umělcem Františkem Kupkou. Jak se vám jeho linie líbí?

Moc. Připomínají mi oblečení z minulé zimní olympiády. Strašně se mi líbí ty doplňky, třeba holinky. Ale doufám, že je v Londýně nebudeme potřebovat. (úsměv)