Prošla jste kluby Angers, Hainaut a nyní obléknete dres Mondeville. Proč jste se opět rozhodla pro přestup?
Vždycky zůstanu tak rok, dva. Zase jsem chtěla změnu, podívat se někam jinam po Francii. V bývalém klubu se mnou chtěli prodloužit smlouvu, ale nepředložili takovou nabídku, jakou mi agent vyjednal jinde. Takže jdu zase jinou cestou.
Láká vás i jiná evropská soutěž?
Jsem ve Francii spokojená, vyhovuje mi, už tu budu pět let. Našla jsem si zde spoustu kamarádů, čímž rozhodně nechci říct, že je to můj druhý domov. Ale po basketbalové stránce je liga super. Změnu nehledám.
Jak vás francouzská nejvyšší soutěž herně posunula?
Mám pocit, že jak stárnu, přichází to samo. Nejsem už malý naivní bubáček, nelezu, kam nemám. (úsměv) V každém klubu od cizinek čekají, že tým potáhnou. Tuhle roli jsem se naučila zvládat. Herně se člověk samozřejmě vyvíjí pořád.
ME si nezahrajeTrenéři české basketbalové reprezentace Romanu Hejdovou nevybrali ani do širší nominace před domácím mistrovstvím Evropy, které startuje už příští pátek v Praze a Hradci Králové. „Ani jsem s tím nepočítala," říká Hejdová, účastnice olympijských her v roce 2008. „Romča hraje ve francouzské lize, která je výrazně lepší než česká, potkala se s evropským basketem. Netvrdím, že se má stavět na starých, ale mít takové hráčky je k nezaplacení," míní bývalá opora národního týmu Hana Horáková.
Vyhovuje vám životní styl Francouzů?
Složitý je vždy přechod. Francouzi jsou hrozně pomalí, na vše mají čas a trvá jim to tisíc let. U nás je vše naopak strašně rychlé, takže když se vrátím z Francie, musím být najednou také rychlá. Občas na Francouze nadávám, prudí mě, ale většinou je to v pohodě.
Jazyk už ovládáte jako rodilá mluvčí?
Co potřebuju, řeknu. Ale pořád mám učitelku, kterou jsem si zařídila. Jedná se o šíleně těžký jazyk a potřebuju pořádně zvládnout gramatiku. Konverzaci vést zvládám.
Připomíná vám už někdo v České republice, že jste pochytila francouzský přízvuk?
Pořád. Vždycky se smějí, že jsem tam z východu. (smích) Přízvuk už mám stoprocentně, je to znát, když je francouzština takový krkolam. Vždy dodají, že je to roztomilé.
Potkáváte ve Francii i nějaké krajany?
V lize letos hrála i Kamča Štěpánová (v klubu Villeneuve-d'Ascq – pozn. red.), se kterou jsem dřív nastupovala v reprezentaci. Se svým týmem vyhrála francouzský titul. Měly jsme to od sebe třicet minut autem, takže jsme se vídaly víc. Dva roky zpět hrála ve Francii i Terka Pecková. Jinak ani ne, Češi se prostřídají na návštěvách. Zůstávám pořád v kontaktu s hráčkami, které jsem poznala v předešlých klubech.
Chybí vám česká parta?
Čeští kamarádi mi schází hodně, ale nedá se nic dělat. Naštěstí v této době existují sociální sítě, skype, takže můžu volat s rodinou. Ráda cestuju, takže když můžu, vyrazím třeba za kamarádkami z dřívějších klubů.
Po sezoně už jste stihla návštěvu doma?
Jela jsem domů na tři týdny. Už jsem zpátky ve Francii, mám naplánovanou dovolenou na jihu, budu se v teple koupat v moři.
Co jste doma stihla?
To jsou samá kafíčka… (smích) Byla jsem s rodinou nebo u babičky, viděla i bývalé spoluhráčky. Doma si to vždycky užívám. Jen to letí strašně rychle.
Vracíte se ráda i na českou kuchyni?
Mám ráda veškerou kuchyni. Česká pořád převažuje. Francouzská je v pohodě, i když jíst pořád bagety a sýry nemusím. Jakmile se vrátím, pojídám kuře na paprice, knedlo vepřo zelo, všechno mám od maminky navařené. (smích)