Její sportovní životopis dosud nenabízel příliš zajímavého počtení. Posledních devět sezon v něm stojí vždy stejná čtyři písmena – Brno. Pětadvacetiletá basketbalista Romana Hejdová se jej od příští sezony rozhodla vylepšit. Po téměř jedné dekádě odchází z Imosu do francouzského Angers.

Nebude vám vaše rodné město chybět?

(Úsměv) Nejvíc budu postrádat maminku. (stojí vedle ní – pozn. red.) Kromě ní samozřejmě také přátele, ale nejedu pryč na moc dlouho. Máma slíbila, že za mnou přijede a na Vánoce se zase podívám domů.

Jedná se o vaše první zahraniční angažmá. Už jste chtěla z Imosu pryč?

Doma v Brně mi bylo fajn, ale jsem tady už dlouhou dobu. S trenérem Bobrovským jsme se bavili, že pokud přijde nějaká nabídka, vyzkouším ji. Chápal mě, nebral situaci tak, že utíkám pryč. Chtěla jsem zkusit něco nového, vyjet pryč, hledala jsem výzvu.

Našla jste ji na západě Francie. Proč zvítězil právě tento klub?

Můj agent mi předložil několik nabídek. Chtěla jsem odejít do země s kvalitní ligou, což Francie přesně splňuje. Říká se o ní, že je to jedna z nejhezčích zemí. Navíc jsem hledala něco na jihu…

Nechtěla jste skončit třeba na ruské Sibiři?

Asi tak nějak. (smích) Koukala jsem po Itálii nebo Španělsku, ale tam se většina klubů potýká s nedostatkem peněz, dost týmů zaniká. Ve Francii máte záruku, že svoje peníze dostanete, protože před startem sezony tam kluby musí schválit svoje rozpočty. Není to jako jít hrát do Rumunska nebo Maďarska, kde taky můžete dostat třeba dvě výplaty a pak hrát zbytek sezony zadarmo.

Budete se se spoluhráčkami bavit francouzsky?

To asi ne… (úsměv) Tento cizí jazyk neovládám, takže to vypadá maximálně jen na angličtinu.

Plánujete se ještě něco doučit?

Říká se, že je to jeden z nejtěžších jazyků, takže nevím, jestli se do toho pustím. Když budu mít čas, zkusím něco pochytit, ale spíš až na místě. Je to lepší, než se biflovat v jazykové škole.

V Angers jste podepsala jednoletou smlouvu. Neplánujete tam zůstat déle?

Neplánuju vůbec nic. Třeba se po dvou měsících vrátím zpátky do České republiky, třeba se mi tam bude líbit a protáhne se pobyt o pár let navíc. Teď opravdu nevím. Koukám se jen před sebe a uvidíme, co z toho bude.

Jedná se o nováčka nejvyšší soutěže. Jaké má cíle?

Ještě jsem se s vedením nebavila, jaká mají očekávání. Ale předpokládám, že hlavně se chceme zachránit.

Budou vám chybět zápasy v prestižní Eurolize, kterých jste se s Brnem pravidelně účastnila?

Ve francouzské lize očekávám těžká ligová utkání s tou výhodou, že za nimi nebudu muset cestovat po celé Evropě. To mi chybět rozhodně nebude.

Počítáte i s možností, že se premiérové angažmá v cizině také nemusí povést podle představ?

Můžu si dopředu říkat, že nemusí vyjít a třeba mě pošlou předčasně domů. Kdybych se ale na to dívala jen takto, nemusím tam vůbec ani jezdit. Zkusím prodat, co jsem se v Brně naučila, a uvidíme, na co to bude stačit.