Dřív stačila cestovatelům mapa a kompas, s nimiž procestovali křížem krážem celý svět. V současnosti se řidiči čím dál víc spoléhají na GPS navigaci, do které pouze zadají cílovou stanici a ona je přesně nasměruje.

Radí ženský hlas, aby po dvou stech metrech zatočili doleva, když zapomenou, přístroj pouze přepočítá trasu a ani nehrozí zdržení. Některé namluvil dokonce populární herec Pavel Liška, ale s jeho pokyny bych se nejspíš ztratil i ve vesnici, kde vede jedna cesta.

Navigaci používáme také v Nizozemsku. Zatímco při dlouhé cestě z České republiky sloužila výborně, v Apeldoornu už s ní máme rozepře. Nejprve nás nenavedla do haly, kde se mistrovství světa v dráhové cyklistice koná. Až posléze jsme zjistili, že na mapě jsou místo velodromu stále tři fotbalová hřiště, na kterých vyrostla.

Jenže potíže zažíváme i při cestování z haly do hotelu, který je vzdálený asi třicet kilometrů, nebo do dalšího hotelu, kde bydlí závodníci. Ačkoliv trasu jezdíme i několikrát denně, neexistuje, abychom se spoléhali na paměť. Od toho jsou přístroje, velí rezolutně hlavní kouč brněnské Dukly Svatopluk Buchta.

Jenže se nám přesto stává, že i s GPS navigací pravidelně ztrácíme směr a zvlášť v páteční zácpě na silnici se cesta trochu natahuje. Naštěstí chodím na záchod ještě před ní… Přesto se nabízí otázka, čemu věřit, když ne navigaci? No, v našem případě jsme odhalili, že záleží také na zadání správného cílového hotelu. Příště se snad spolehneme na paměť.