VYBERTE SI REGION

Homoláč před maratonskou kvalifikací: Shodil jsem osm kilo. Časově na to mám

Brno – Výsledkově nevýrazná loňská sezona jej přinutila k razantní změně v přípravě. Místo tradičního cestování na tři týdny do Alp v lednu odletěl na tříměsíční soustředění do keňského Itenu, který se nachází v nadmořské výšce 2400 metrů. Změnil stravu a deset týdnů dřel. Naběhal víc než dva tisíce kilometrů.

10.4.2016
SDÍLEJ:

Atlet Jiří Homoláč mezi dětmi v Keni.Foto: archiv Jiřího Homoláče

Po návratu na konci března zaběhl Jiří Homoláč limit pro evropský šampionát, čímž si dokázal, že se mu cesta do Afriky vyplatila, když si své půlmaratonské maximum vylepšil o skoro dvě minuty. Za devět dní se pokusí zaběhnout také olympijský maratonský limit.

Osobní rekord si musí opět zlepšit, a to o víc než dvě a půl minuty. „Nebude mi vadit, když na začátku budu trochu rychlejší, než si stanovím, jelikož v druhé půlce můžu mít krizi a zpomalit. Chci získat nějaký čas do rezervy. Doufám, že tam bude vodič, který nás potáhne ke splnění limitu," vyhlíží šestadvacetiletý vytrvalostní běžec z Chudčic hamburský maraton, který chce zvládnout pod dvě a čtvrt hodiny.

O keňském Itenu se říká, že je to Mekka běžců. Proč?

Pravděpodobně díky nadmořské výšce. V okolí je také spousta cest, které nejsou asfaltové, což šetří nohy. Počasí je tam v této době velmi příjemné a může se podobat srpnovému v Brazílii. Denně svítilo slunce, foukal vlhký vítr a teploty se pohybovaly okolo čtyřiadvaceti stupňů.

S kým jste v Keni trénoval?

Nejprve jsme běhali s Milanem Kocourkem z reprezentace a ještě jedním kamarádem z Brna. V druhé polovině soustředění se k nám přidala i moje přítelkyně.

Jiří Homoláč:
- Je mu 26 let, narodil se 25. února 1990 v Chudčicích.
- Dřív hrával fotbal, po zranění kotníku v sedmnácti letech začal běhat vytrvalostní závody.
- Jeho specializace je půlmaraton a maraton.
- Z klubu AK Kroměříž nyní hostuje v PSK Olymp Praha.
- Trénuje ho Jiří Sequent.
- V roce 2015 dokončil magisterské studium Management sportu na Masarykově univerzitě v Brně.
- Největší úspěchy: Osobní rekord na půlmaratonu 1:03:50 hodina, který si vytvořil v Praze – 2016, Osobní rekord v maratonu 2:17:44 hodiny, který si vytvořil v německém Berlíně – 2015, 22. místo na půlmaratonu na Letní světové univerziádě v ruské Kazani – 2013, 22. místo na ME v přespolním běhu do 23 let v maďarské Budapešti – 2012, Mistr republiky v maratonu – 2013

Běhal jste i s Keňany?

Později ano. Našel jsem si tam spoustu kamarádů. Běžci tam tvoří velké skupiny, které trénují společně. Po trase se postupně natahují a dělí se na rychlejší a pomalejší.

Doběhl jste někdy ve vedoucí skupince?

Asi nikdy jsem s nimi nedobíhal první. (smích) Nicméně věřím, že jsem byl konkurenceschopný. Dost běžců odpadávalo po cestě.

Seznámil jste se s některými Keňany a trávil s nimi čas mimo tréninky?

Největšího kamaráda jsem našel v mém masérovi, kterého mi doporučili místní lidé. Dále jsme poznali například místní „džusařku". (smích) Ta nám říkala, jak to v Keni funguje. Pozvala nás i na oběd v období Velikonoc.

V období pobytu jste si pochvaloval zejména avokádo. Co jste si z něj připravoval?

Velmi často jsme dělali guacamole, což je rozmixované avokádo s pepřem, solí. Teď si na zbytek přísad nevzpomenu, připravovala to přítelkyně. (smích) Dále jsme z něj dělali pesto na těstoviny nebo si jej jen vydloubli na toast s vajíčkem. Je opravdu výborné.

V České republice už jste týden. Upravil jste si tedy stravu podle keňských návyků?

První čtyři dny po příletu jsem strávil na hotelu v Praze, takže jsem tam jedl normálně. Po návratu domů už se ale snažím znovu jíst hodně zeleniny, ovoce a luštěnin.

Na soustředění pravidelně jezdíte do hor, můžete laikům přiblížit z jakého důvodu?

Ve vyšší nadmořské výšce je řidší vzduch a hůř se tam dýchá. Je velmi těžké tam trénovat. Jde vlastně o ztížení podmínek k běhu, aby se mi po návratu zpět běhalo snadněji. Do hor jezdí za přípravou v podstatě všichni sportovci, ne jen běžci.

V čem spatřujete hlavní rozdíl mezi keňským a evropským běžcem?

Myslím, že Afričané mají obrovskou touhu dostat se z chudobných podmínek. V jejich prospěch hraje lepší strava, která je pro ně přirozená, vyšší nadmořská výška a somatotyp. Jsou hubení a vybavení dlouhýma štíhlýma nohama. Na druhou stranu se to asi dá dohnat. Jsme napřed v regeneraci a hlubším uvažováním nad tréninkem. Nejde běhat každý den naplno, to ničí organismus.

Kdy je tedy možné je porazit?

Právě na vrcholných akcích. Není jich tam tolik a závod jim nemusí vyjít. Navíc oni se specializují na jarní a podzimní maratony, které jsou štědře dotované. Chtějí vyhrát peníze, ať si můžou postavit dům či koupit hotel, pak mají vystaráno. Chtějí se zabezpečit a dál závodně neběhají.

Dřív jste zmiňoval, že máte oproti nim kila navíc, platí to i po tříměsíčním soustředění?

Zvlášť po čtyřdenní zastávce v Praze jsem se bál, že budu vážit pořád stejně. Když jsem ale stoupl na váhu, měl jsem pětašedesát kilo. To jsem neměl asi od sedmnácti, shodil jsem osm kilo. To se pravděpodobně odrazilo v mém výkonu v Praze.

cesta do Ria:
Na olympijské hry se Jiří Homoláč kvalifikuje, pokud zaběhne maraton pod 2:15:00 hodiny. K pokoření tohoto času se upíná v závodu, který se uskuteční 17. dubna v německém Hamburku. Pokud tam limit nesplní, může se o něj pokusit při pražském maratonu 8. května, což je poslední možnost. Na olympiádu mohou až tři čeští maratonci.

Ano, hned po návratu z Keni jste si zlepšil rekord na půlmaratonu téměř o dvě minuty. Potvrdilo se vám, že nová destinace soustředění zafungovala?

Rozhodně, je to jasný výsledek. Ukázalo se, že to je správná cesta, pokud chci nadále posouvat moje hranice. Vše je způsobené kvalitní ucelenou přípravou ve vysoké nadmořské výšce a shozením pár kil navíc.

Dodal vám osobní rekord na poloviční trati sebevědomí do boje o olympijský limit v maratonu?

Čas mi napovídá, že na to mám, abych zaběhl čas pod dvě a čtvrt hodiny. Věřím si, ale svoje dosavadní maximum (2:17:44 – pozn. red.) musím zase o hodně zlepšit. Bude to velmi těžké.

S jakou taktikou půjdete tedy do závodu v Hamburku?

Vždy si stanovuju čas na kilometr, který chci zaběhnout. Tentokrát mi ale nebude vadit, když budu trochu rychlejší, jelikož v druhé půlce můžu mít krizi a zpomalit. Chci získat nějaký čas do rezervy. Doufám, že tam bude vodič, který nás potáhne ke splnění limitu.

V případě účasti na olympijských hrách pomýšlíte na nějaké konkrétní umístění?

Pokud se na ně dostanu, udělám si dlouhodobou přípravu v horách. Nechci se jen zúčastnit a skončit poslední. Moc to ale zatím neřeším, teď se plně koncentruju na závod v Německu.

Proč často závodíte s brýlemi?

Snažím se předcházet nepříjemnostem, jako je vlétnutí mušky do oka. Zároveň mi však pomáhají k vyšší koncentraci sám na sebe. Teď to bude hodně potřeba. A v neposlední řadě jde o módní doplněk. (smích)

Vrátím se ještě ke Keni. Světová antidopingová agentura na podzim uvedla, že keňští atleti užívali podpůrné látky. Jak se k tomu staví lidé v Itenu?

Oni neřeší své běžce, někteří o tom ani neví. Baví se spíš o Rusech a ptali se nás, proč ty látky berou. Vnímají nás jako Čechoslováky, kteří jsou skoro Rusáci. (smích)

Jaký názor na to máte vy?

Myslím, že v Keni to může být způsobené i tím, že lékaři jsou neznalí. Na bolest nohy podají lék, který obsahuje látku, o níž neví, že je zakázaná. U některých ale odhalili užívání EPA (Erythropoetin je lidský hormon podporující tvorbu červených krvinek, jehož nitrožilní podávání vede ke zvýšení fyzické výkonnosti – pozn. red.), což nebude náhoda a jde o cílené dopování.

ADAM HAVEL

Autor: Redakce

10.4.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

OBRAZEM: Mikuláš rozdával dobroty odvážným dětem na náměstí Svobody

Brno – Děti v centru Brna po roce opět přivítaly Mikuláše spolu s jejich pomocníky anděly a čerty, kteří dorazili na náměstí Svobody v pondělí krátce po setmění. „Akce začala na Zelném trhu, kde byl velký sraz Mikulášů. Odtud se spolu vydali na náměstí Svobody, kde farář Tomáš Koumal dětem vysvětlil třeba to, proč si svatého Mikuláše připomínáme," řekla mluvčí brněnského turistického informačního centra Gabriela Peringerová.

Na Orlí v nákupní galerii vyrostl Strom splněných přání

Brno – Malá Rozálie z Domova svaté Markéty pro matky a děti v tísni si přeje letos k Vánocům mluvícího medvídka. Splnit přání jí a dalším třiašedesáti dětem z tohoto domova mohou zájemci prostřednictvím Stromu splněných přání v Obchodní Galerii Orlí. „Lidé, kteří přicházejí do galerie, mohou přáníčko ze stromu vzít a zakoupit na jeho základě dárky dětem z rodin, které si je nemohou dovolit. Dárky pak přinesou zpět pod stromeček," uvedla vedoucí domova Monika Žewucká.

Sjezdovka u přehrady: pozemek stále chybí

Brno - Lyžařská sjezdovka snadno dostupná z Brna a sportovní vyžití pro děti a mládež versus snaha zachovat lesní porost v už tak přetížené rekreační oblasti v době boje se suchem. Podnikatel Pavel Trčala plánující vybudovat lyžařský areál na kopci Chochola nad Roklí u Brněnské přehrady a majitel pozemku Lesy České republiky ani více než rok od představení záměru nenašli společnou řeč. Brňané se tak sjezdovky u přehrady zatím nedočkají. Trčala se snaží získat podporu Brna i kraje.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies