Stříbro z mistrovství světa, první zahraniční štace. Před měsícem dokonce evropská basketbalová federace uznala, že žádná jiná hráčka nebyla lepší.

Hana Horáková si teď užívá tureckou exotiku. Ta je mnohdy ale hodně náročná. „Nejvíc mi chybí normální život s manželem,“ prozrazuje jedenatřicetiletá basketbalistka, která už pomalu pomýšlí na konec kariéry. Před ním chce ale ještě uzmout turecký titul. Pokud jej vybojuje, bude to jedenácté zlato z nejvyšší soutěže v její kariéře.

Když jste hrávala v Brně, novinářský zájem o vás byl obrovský. Jak je to teď v Turecku?
Moc to nesleduju. Tady je klubová televize a před každým zápasem se nás ptají, jaký bude. Ale že by se výrazně soustředili jen na mě? Určitě ne. Naštěstí. (úsměv)

Ani po zisku trofeje pro nejlepší basketbalistku Evropy?
Ne, tady byly jiné celebrity. Diana Taurasiová nebo Penny Taylorová. Nebo turecké reprezentantky. Cenu, kterou jsem dostala já, v Turecku neprožívají.

Rozhovory vám tedy v cizině nechybí?
Určitě ne. Navíc mnohokrát se mi stalo, že v novinách napsali něco jiného, než jsem řekla.

Jak se vám tedy v tureckém Istanbulu žije?
Nemám to s čím srovnávat. Pro mě to byl obrovský skok, když jsem odešla z Brna. Tam jsem měla pořád co dělat. Je to něco jiného než žít třeba ve Španělsku. Lidi tady jsou úplně jiní.

V čem je ten hlavním rozdíl?
Istanbul je obrovský, město je strašně přelidněné. Nejvíc mi ale vadí ta neohleduplnost. Třeba když jedete na lodi a je tam plno, tak vám klidně dají tašku na nohu. Mně nevadí, když se mě omylem někdo dotkne. Ale Turci jdou po chodníku a ani vám neuhnou. Taková bezohlednost. Na tu jsem si ještě nezvykla.

Jak trávíte v Turecku volný čas?
V sezoně se mnou byla rodina i manžel, to bylo super. Když jsem měla volný den, byla jsem s nimi. I se zahraničními hráčkami z Fenerbahce jsme si sedly, takže chodíme na oběd a podobně.

Co vám na vaší první zahraniční štaci nejvíc chybí?
Úplně nejvíc mi chybí normální život s manželem. Být doma. Jít mezi tréninky na kafe nebo večer vařit, o někoho se starat. Mám plno volného času, ale není co dělat.

Jak se Turci dívají na Čechy a Českou republiku?
Vždycky řeknou Československo. Znají Prahu a vědí, jak moc je krásná. Skoro všechny hráčky v Praze byly. A ještě vědí, že všichni pijí české pivo.

V Istanbulu hrají i čeští fotbalisté Milan Baroš a Tomáš Sivok. Hlavně útočník Galatasaray asi plní stránky tureckých listů…
Tohle vůbec nevím. Noviny tady nekupuju, protože si v nich prostě nepočtu. (úsměv) Ale fotbal je tu číslo jedna a Turci jím hodně žijí. Když Baroš jakkoli vybočí z řady, tak o tom všichni vědí a všichni o tom mluví. Teď bylo derby mezi Galatasaray a Fenerbahce, přišlo přes padesát tisíc lidí. Tady to hrozně prožívají. Ale ani s jedním z nich jsem se nepotkala, i oni toho určitě mají plno.

Nemá vliv fakt, že oba fotbalisté hrají v týmech největších konkurentů Fenerbahce?
Na mě vůbec ne. Turci to strašně prožívají a my se nad tím jen pousmíváme. Teď třeba chodí jedna holka z Fenerbahce s hráčem z Galatasaray a je to přísně tajné, protože by je asi zabili. My se tomu jen smějeme, ale funguje to tak. Bohužel. Jsou tu i takové případy, že fanoušci konkurenčních týmů si nekoupí ani hranolky s kečupem, protože žlutá a červená jsou barvy Galatasaray. Nebo třeba netankují benzin na shellce. Jsou na to až úchylní.

Sledujete podobnou rivalitu i v basketbalu, nebo je přece jen trochu mírnější?
Mezi fanoušky je to úplně stejné. Nepouští je ani společně do haly na zápas. My hráčky se samozřejmě normálně bavíme. Na hřišti si nic nedarujeme, ale v soukromí si normálně popovídáme. Turecké hráčky se navíc znají z reprezentace.

Před měsícem jste získala trofej pro nejlepší basketbalistku Evropy. Čekala jste to?
Všechno se odvíjelo od úspěšného mistrovství světa, protože já osobně jsem neměla nějak extrémně úspěšnou sezonu. Ale samozřejmě mě to překvapilo.

Jaké bylo předávání prestižní trofeje?
Hráli jsme exhibiční utkání v Polsku výběr Evropy proti výběru světa. Když na mě v zápase přišel balon, hra se zastavila a dali mi tu cenu.

Vy jste zápas odehrály v docela zajímavých dresech.
Byly strašné. (smích) Pro obě družstva byly podobné. Kraťoučké a uzoučké trenečky v barvě starých plísňáků s kapsičkou vepředu i vzadu, což zrovna není můj oblíbený styl. Navíc byly na dresu dva pruhy, které vypadaly jako šráky. Nesetkala jsem s nikým, komu by se tyhle dresy líbily.

Smlouvu ve Fenerbahce máte do konce sezony. Co plánujete dál?
Vůbec nevím. Řekla jsem agentovi, ať se mi poptá, jaká je situace. Když nebude zájem, asi skončím. Když bude, nabídku zvážím.

Myslíte, že o aktuálně nejlepší basketbalistku Evropy nebudou mít kluby zájem?
Nějaké roky už mám, je tu milion jiných hráček. Nabídka se asi objeví, ale ještě zvážím, jestli mi stojí zato. Už se těším, až budu žít jako normální člověk.

Je možné, že se ještě vrátíte do Brna jako aktivní hráčka?
Do Brna basketbalový návrat neplánuju, ani jsem o něm neuvažovala. Smlouvy v zahraničí mají obrovské výhody.

Už jste rozhodnutá, jestli se s reprezentací zúčastníte mistrovství Evropy v Polsku?
Ještě nejsem rozhodnutá. Mám dohodu s trenérem Blažkem. Promluvíme si o tom, až se na konci dubna vrátím domů.

Jaké jsou šance Fenerbahce na zisk tureckého titulu?
Nepovedlo se nám proklouznout do euroligového Final Four, nemáme ani turecký pohár. Tohle je jediná možnost, jak zachránit sezonu. Týmy jsou tady hodně silné, nejen Galatasaray. Záleží jen na nás, jak se dáme dohromady a jestli uspějeme. Snad vyhrajeme.

Předpokládám, že stále sledujete české basketbalové dění. Co říkáte na vedení Brňanek v domácí soutěži?
Pro mě je to nečekané. Když jsem viděla, jaké hráčky nakoupilo USK… pro diváka je lepší, že finále bude stát za to. Vyhrát mohou obě družstva.

A co říkáte na plánované rozšíření ženské ligy?
Tolik kvalitních hráček ani nemáme. Vždyť Pardubice vyhrály za celou sezonu dvakrát, lidi to nemůže ani bavit. Nemyslím si, že to zvedne kvalitu ligy. Už tak je rozdíl mezi jednotlivými družstvy v české soutěži obrovský.