Přestup do zbrusu nového klubu, série zdravotních problémů, špatné výsledky, nenaplněné cíle a k tomu dva trenéři během jednoho ročníku. Kapitán Basketballu Brno Jiří Černošek zažívá hodně zvláštní sezonu. A je rád, že mu za pár dní definitivně skončí.

„Za těch sedm měsíců jsem unavený fyzicky, ale hlavně psychicky,“ tvrdí devětadvacetileté křídlo, které za týden završí jubilejní desátý rok v nejvyšší české basketbalové soutěži.

Před měsícem nahradil na brněnské lavičce trenéra Mariana Svobodu kouč Josef Jelínek. Co se v týmu změnilo?
Každá taková akce vždycky něco přinese. Trenér zavedl spoustu nových věcí hlavně v organizaci hry. Vyžaduje, abychom na hřišti dodržovali řadu pravidel. To je asi nejdůležitější, na tyhle zásady se zaměřujeme daleko víc než dřív.

V čem je se Jelínkova práce liší od jeho předchůdce?
Neexistují dva stejní trenéři. Marian Svoboda je stará škola, Pepa zase typ moderního kouče. Snaží se nás učit novým věcem. Třeba na tréninku se dopoledne věnujeme dost individuální přípravě, až potom přichází na řadu ta týmová. Řadu cvičení i já dělám poprvé v životě.

Jak si na jeho styl hráči zvykají?
Snažíme se, nic jiného nám ani nezbývá. Všichni říkají, že herní projev v zápasech je lepší, takže to nese své výsledky. O to víc nás všechny mrzí, že stále prohráváme. Přetřásalo se, že na tom nejsme moc dobře kondičně, ale větší problém vidím v psychice. Nějak jsme zapomněli vyhrávat.

Jak se dá taková mizérie zlomit?
Musí přijít šťastné vítězství a potom nějaká šňůra dobrých výsledků. Ale to se nám letos už asi nepodaří, když zbývají tři kola do konce. Všichni to víme, i vedení bere závěr sezony spíš jako přípravu na tu další.

Berete to v kabině tak, že teď hrajete o své další angažmá?
Jasně, ale na tom je postavená celá kariéra profesionálního sportovce. Nikdo nechce předvádět špatné výkony. Člověk ví, že se o jeho budoucnosti rozhoduje každou chvíli.

Už se těšíte, až tahle nevydařená sezona skončí?
Určitě, nejenom já moc dobře vím, že tenhle ročník z naší strany nebyl vůbec dobrý. Chtěli jsme hrát play off, ale to nám bohužel nevyšlo. Teď jsme všichni zklamaní. Za týden nás čeká poslední zápas, do konce června ještě trénujeme. Po dovolené startuje příprava, na tu musíme myslet především. Tahle sezona byla hodně zvláštní. Za těch sedm měsíců jsem unavený fyzicky, ale hlavně psychicky.

V sobotu od pěti hodin odpoledne hrajete v Pardubicích. Máte ještě vůbec nějakou motivaci pro takové zápasy?
Každá výhra nám může psychicky neskutečně pomoct, zvlášť proti silným týmům. Dokážeme s nimi zahrát vyrovnaná utkání, ale pak v určitém úseku propadneme a o vítězství přijdeme. Zrovna Pardubice jsme už letos jednou porazili, věřím, že máme na to něco podobného zopakovat.