VYBERTE SI REGION

Hřebík: Mladí Nizozemci by v české lize hráli o titul

Břeclav /ROZHOVOR/ - Fotbalová devatenáctka ve čtvrtek na jihu Moravy rozjíždí kvalifikaci o fotbalové Euro. Její trenér Jaroslav Hřebík si uvědomuje nedostatky svého týmu.

19.5.2011
SDÍLEJ:

Jaroslav Hřebík, reprezentační trenér České republiky osmnáctiletých při koučování ve Voticích proti Bělorusku. Foto: Foto: Pavel Bradáč

Před deseti lety s pražskou Spartou okouzlil fotbalovou Evropu spanilou jízdou Ligou mistrů. Dlouhá léta je Jaroslav uznávaný odborník. Poslední tři sezony se věnuje mládežnické kopané coby trenér reprezentačního výběru do 19 let.

Se svým týmem od čtvrtka zahajuje cestu kvalifikační skupinou s vyhlídkou postupu na mistrovství Evropy. Bez svých útočných hvězd Vydry a Kadlece jej ale v konkurenci Nizozemska, Ruska a Izraele čeká těžký úkol. „Snažíme se poznatky z mezinárodní konfrontace přenášet na kluby. Ale ještě se nám to nedaří tak, jak bychom si představovali,“ komentuje úroveň domácího mládežnického fotbalu renomovaný fotbalový expert

Jak těžkou skupinu váš tým má v porovnání s ostatními?
Žádná není lehká. (úsměv) Obzvlášť pro nás. Nemůžeme říct, že soupeře výrazně přehráváme. Když uspějeme, tak jedině týmovou činností a odpovědností ve hře. Soupeři, se kterými budeme hrát, mají plno vynikajících hráčů.

Když rozeberete jednotlivé soupeře, který z nich má nejsilnější kádr?
Rusové, se kterými začínáme (ve čtvrtek – pozn. red.) mají hráče, kteří už hrají ruskou ligu. Jsou rychlí, technicky zdatní. To bude na úvod hodně těžký protivník.

Pak vás čekají Nizozemci, jejichž výchova mládeže je pověstná…
Viděl jsem je hrát. Když by hráli českou ligu, bojovali by o titul. Například mají útočníka, který hraje stabilně za Feyenoord, a od začátku soutěže už dal dvanáct gólů. Mají v kádru asi pět hráčů, kteří hrají holandskou ligu a mají na kontě spoustu zápasů. Když to shrnu, jejich tým je jasný favorit a hraje jeden z nejkvalitnějších fotbalů.

O izraelském fotbalu se toho ale asi tolik neví.
Je to trochu neznámá, i když máme dévédéčka s jejich hrou. Izraelský fotbal je ale na takové úrovni, že si nemůžeme říct, že ho budeme porážet. Jejich mužstva to dokázala třeba v Evropské lize i v Lize mistrů. Skupina pro nás nemůže být lehká, protože naši hráči nemají tolik zkušeností. Když zhodnotím zápasy, které jsme odehráli, tak i po dovednostní stránce a individuálních schopnostech nejsme tak dobří. Doháníme to kolektivním výkonem a i s tím máme v poslední době problém, abychom to zvládli.

Přesto, porazili jste v jednom ze dvou přípravných utkáních Itálii. Dá se podle toho hodnotit kvalita českého týmu?
Kdybychom měli k dispozici všechny hráče, kteří přicházejí v úvahu, to znamená ročník 1992, tak bychom měli kvalitu, abychom uspěli. Když hraje Vydra nebo Kadlec, to jsou útočníci, kteří týmu strašně pomůžou. Jenomže my je, bohužel, nemáme, a ti ostatní teprve získávají zkušenosti, nebo se do týmu teprve zapracovávají. Největší problém našeho fotbalu, aby uspěl v této kategorii, je fakt, že se naši hráči málo zlepšují mezi sedmnáctým a devatenáctým rokem. Posun nejde tak rychle jako v ostatních zemích.

A proč tomu tak je?
Pracujeme na tom asi druhý rok. Fotbalový svaz se snaží tento problém zvládnout. Ale v našem prostředí to nejde tak rychle.

Když se podíváme na soupisku vašeho mužstva, zkušených borců je tam opravdu málo. Je to tedy spíše problém klubů?
Pokud to srovnáme právě s Holandskem, tak naši hráči, kteří hrají první ligu, to je spíš takový kompars. Nikdo na sebe nepoutá pozornost, aby se řeklo: ten zahrál vynikajícím způsobem. Pořád se ještě zapracovávají. Kdežto Holanďané na sebe upozorňují a v klubech hrají důležitou roli. I díky jejich výchově a metodice jsou o něco dál.

V Nizozemsku hrají od útlého věku stejným útočným stylem jako třeba reprezentace. Už se daří je nějak dohánět?
Jak jsem říkal, už druhým rokem se na svazu se snažíme poznatky z mezinárodní konfrontace přenášet na kluby. Ale ještě se nám to nedaří tak, jak bychom si představovali. A i když se nám to podaří, tak to bude stejně ještě chvíli trvat.

Už jste hovořil o tom, že budou chybět nejznámější jména této věkové kategorie – tedy Matěj Vydra a Václav Kadlec. Na kom se tedy dá stavět?
Kvůli zraněním se nám vytratili hráči, a je jich dost, kteří jsou v týmu osobnostmi. Ostatní zapadají charakterově. Ale role, které plní ve svých klubech, nejsou tak výrazné. Proto musíme naši hru postavit na týmovosti.

Hodně se mluví o Tomáši Kalasovi, který s Chelsea vyhrál ligu rezerv. Londýnský klub za něj vysázel sto dvacet milionů korun. Nemůže být právě on tím lídrem?
Kalas na sebe upozorňoval už asi dva roky předtím, než odešel do Chelsea. Upozorňoval na sebe především fotbalovo-kondičními dispozicemi. Je rychlý a dynamický a tím převyšoval svoje vrstevníky. I když hrál střední obránce, tak byl vždycky jeden z nejlepších, Proto po něm Chelsea sáhla. Je jedním z hráčů, kteří na sebe mohou v budoucnu vzít odpovědnost. Ale je v týmu nový, nežil s ním. Začlenit hráče do kolektivu, to nejde hned. Když se nám bude dařit, tak se tou osobností pravděpodobně stane. Ale na to ještě nebyl čas.

Dá se v tomto věku určit, kam až to hráč dotáhne?
Každý hráč má určitý potenciál. Moderní fotbal má kategorické požadavky na hráče. Teď je potřeba, aby hráč měl potenciál na ty požadavky dostatečně vysoký. Teď záleží na tom, po jaké cestě půjde. Jakého bude mít trenéra. Nejdůležitějším faktorem je týmová mentalita a charakter. To je na prvním místě. Potom je tu percepce, o té se moc nemluví. Jde o vyhodnocování prostoru. Kdo má tuto schopnost dost vysokou, ten má velké předpoklady hrát na vysoké úrovni. Potom je tu třeba rychlost, kondice a další individuální faktory.

Jak jsou na tom čeští mladíci?
Mají dostatečně vysoký potenciál. Záleží, jak pracují, aby ten potenciál využívali. Pak se dovídáme, že se na tom u nás moc nepracuje. Každý hráč je jiný a potřebuje něco jiného. Výchovná proces musíme nastolit trochu lepší, aby hráči byli konkurence schopní. Státy jako Belgie, Dánsko nebo Ukrajina, ty jsme poráželi a měli jsme kvalitnější hráče. Teď zjišťujeme, že individuální kvality mají vyšší. Fotbal už nemůžeme brát jako jednoduchý sport. Musíme přejít na specifickou stánku tréninku.

Dlouhá léta jste trénoval ligové kluby a tudíž dospělé fotbalisty. Jak je pro vás obtížné vést mladé kluky?
Sehráli jsme spoustu mezinárodních utkání, aby to pro hráče bylo poučné. Aby si uvědomovali svoje nedostatky i možnosti. Musíme jim ukázat cestu, aby se mohli zlepšovat. Teď je otázka, jestli to budou vyžadovat i od svého okolí.

Jak dopadly měření sil se zahraničními protivníky?
Snad jen ve třech zápasech jsme byli herně horší. A i když jsme byli lepší, hodnocení pro mé hráče bylo hodně tvrdé. I když jsme podali lepší týmový výkon než soupeř. Náš úkol je úkol je ukázat mlátek cestu. Za tyto tři zápasy toho moc nezlepšíme.

O vás je známo už z ligových štací, že jste hodně náročný trenér. I když trénujete mladíky, tak si neřeknete, že složitými úkoly je zatěžovat nebudete.
Pokud chceme získat kvalitu, musí si tím projít. Ale to se možná musíte zeptat jich. (smích)

Jaká je vlastně náplň vaše práce mimo soustředění a zápasy reprezentace?
Jezdím na utkání mých svěřenců, snažím se s nimi mluvit. Říct jim, že neplnili úkoly tak, jak měli. Ale zároveň je i chválím. Snažím se, aby to bylo vyvážené, aby z toho neměli špatný pocit. Sleduji je i na internetu.

Musíte být opatrnější, když vedete mladíky, než když jste působil v prvoligových klubech?
Je to dost podobné. Vždycky si připravím, co jim řeknu, protože oni si vždycky pamatují jen určité procento. Nechci je zahltit informacemi. Chci, aby to pro ně bylo prospěšné. Na mladé můžu být přísnější. Dospělí si někdy myslí, že nemáte pravdu, a to se může obrátit proti vám. U těch mladých, ti asi zažili vysoký stupeň přísnosti. Ale nesmí si myslet, že je to nespravedlivé.

Vraťme se ještě k Matěji Vydrovi. V původní nominaci byl, přesto ho nakonec Udinese neuvolnilo. Je to standardní chování klubů v této kategorii?
Udinese hraje o Ligu mistrů a nepustí. On sám měl zájem přijet, ale nepůjde proti zájmu klubu. Tak to dopadlo.

Přesto kluby ale většinou vycházejí vstříc.
Je to právě zájem klubů, aby o hráče bylo vidět, aby získávali další zkušenosti, takhle by se k tomu mělo přistoupit. Ale u Matěje je to vždycky nejisté. Třeba Kadlec by taky chtěl přijet, ale je v nominaci jedenadvacítky, už byl i v áčku… U něj to logiku má. U Matěje ne. Jsem zvědavý, jestli v konečné nominaci Holandska je Castaignos, který už má domluvený přestup do Interu Milán. Jsem zvědavý, jestli ho Feyenoord uvolnil. Ten by vůbec nemusel nikam jezdit.

Zastavme se právě u Castaignose a Vydry. Když je porovnáme s Vaškem Kadlecem, který sbírá starty ve Spartě, který model preferujete? Odchod do velkoklubu v nízkém věku, nebo rozvoji v menším klubu?
Je to individuální. Záleží na dispozicích každého hráče, jak využije svůj potenciál a jestli přechod zvládne po psychické stránce. Je to případ od případu. Vydra odešel do Udinese, kde jsou tři vynikající útočníci. Pokud budou zdraví, nemá šanci se dostat do sestavy. Přestup byl zajímavý. Ale Matěj na tom nebyl první půlrok nijak dobře. Nakonec to zvládl. Po půl roce, když jsme ho měli v Chorvatsku, podal vynikající výkon. Výkonnostní vzestup u něj byl velmi výrazný. Je otázka, jestli ho to zlomí, nebo ne. První půlrok nešel vůbec nahoru, nedával góly ani za dorostence. Aby se hráči v zahraničí zlepšovali, musí zvolit správný klub. Vezměte si třeba případ Petra Čecha. Ten zvolil správnou cestu (přes Rennes – pozn. red.) i když o něj byl zájem z velkoklubů. Ale tam by asi nechytal.

Obraťme se teď přímo k turnaji, který ve čtvrtek začíná. Už vloni jsem vás v Břeclavi viděl na kvalifikačním turnaji hráčů do sedmnácti let. Jaký jste měl dojem z připravenosti jihomoravských klu­bů?
Na Moravě se tyto turnaje pořádají často. Je tu taková přátelská atmosféra. I připravenost hřišť je perfektní. Dnes (ve středu – pozn. red.) jsem se byl podívat v Kyjově, a třeba na mistrovství Evropy tak kvalitní trávník kolikrát nenajdete. Jednoznačně je tu všechno pozitivní.

Neví, jestli je to otázka přímo na vás, ale jak je důležité nosit reprezentační dres?
Myslím, že to vnímají celkem pozitivně. Snažíme se na ně působit. To poznáte třeba podle toho, jak se chovají, když hraje hymna. Jak se tváří, jestli se baví. Vliv to na ně určitě má.

Autor: Michal Čejka

19.5.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Z okolí hlavního nádraží mizí zápach moči, žvýkačky a nedopalky

Brno – Stovky nedopalků a žvýkaček, které ještě minulý týden zdobily okolí hlavního vlakového nádraží v Brně, mizí. Město a městská část od prvního prosince spustily nový systém nepřetržitého úklidu. Ve středu jej politici kontrolovali.Podle Iva Rubeše ze společnosti Ave cz odpadové hospodářství je na úklidu nejtěžší hlavně množství odpadu. „Na takových místech totiž jen přibývá, nemůže se přestat ani na chvíli," sdělil.

Fenomén Ondra: Lezení na OH? Mám z toho strach, je to trochu paskvil

Praha, Brno /ROZHOVOR/ - Není to až tak dávno, co o něm věděl jen úzký okruh lezeckých nadšenců. A vida když v pondělí uspořádal tiskovku po návratu z úspěšné mise Dawn Wall (v kalifornských Yosemitech vylezl za rekordních osm dní nejtěžší stěnu světa v proslulém masivu El Capitan), tísnil se na ní solidní hrozen novinářů a několik televizních štábů. Z brněnského sportovního lezce Adama Ondry je definitivně hvězda tuzemského sportu.

Ministr Jurečka odvolal ředitele Povodí Moravy. Nebyl spokojen s jeho vedením

Brno, Praha – Ministr zemědělství Marian Jurečka ve středu odvolal generálního ředitele státního podniku Povodí Moravy Jana Hodovského. Ministr podle všeho nebyl spokojený s výsledky jeho práce. „Generální ředitel nedokázal čerpat finanční limity pro Povodí Moravy ze státního rozpočtu, časté byly chyby v zakázkách a často se střídali také ředitelé na klíčových postech podniku," nastínila důvody odvolání mluvčí ministerstva zemědělství Markéta Ježková.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies