VYBERTE SI REGION

Iveta Vacenovská: Klub mě živí, ale v reprezentaci si dělám jméno

Brno /OLYMPIJSKÁ VÝZVA/- Jako jedna z prvních českých sportovkyň se dostala do Londýna už loni v květnu. Stolní tenistka a hodonínská rodačka Iveta Vacenovská už stihla i přípravu v Číně.

3.3.2012 1
SDÍLEJ:

Iveta Vacenovská na mistrovství Evropy.Foto: Deník/Pavel Sonnek

Hodonín, Brno Olympiáda? Kdy? 27. července? A já ještě nemám jistotu. Stres, nervy a nepříjemné trhání listů z kalendáře. Pro sportovce se čas nepříjemně zrychluje a zároveň krátí. I pro ty české. Taková stolní tenistka Iveta Vacenovská se už infarktovým stavům úspěšně vyhnula. Do Londýna se kvalifikovala minulý rok v květnu. Postoupila jako poslední osmadvacátá z redukovaného žebříčku federace ITTF, zveřejněného po světovém šampionátu v Rotterdamu. Od té doby se soustředí na jiné věci, olympijský sen ji zatím nechává v klidu. „Ubyla mi velká starost. Už se olympiádou vlastně nemusím vůbec zabývat,“ směje se rodačka z Hodonína, která je už skoro deset let věrná klubu z rakouského Lince.

Předpokládám, že se oproti svým méně šťastnějším kolegyním s blížícím létem cítíte v mnohem větší pohodě.

Za měsíc všechny ostatní čeká olympijská kvalifikace, což je asi nejnáročnější turnaj vůbec. Hrála jsem ho už dvakrát. Jednou jsem byla nováček, podruhé jsem ho nezvládla. Od olympiády mě tenkrát dělil jediný zápas.

Proč jste to před čtyřmi lety nezvládla?

Musela jsem porazit Slovenku Evu Ódorovou, se kterou jsem do té doby ani jednou nevyhrála. Hodně nepříjemná soupeřka. Neměla jsem moc šancí.

Teď se vás takové nervy netýkají. Jak se těšíte na svou olympijskou premiéru?

Je to super. Všechno pro mě bude nové. Loni jsem byla na univerziádě v čínském Šen-čenu. Lepší akci jsem zatím nezažila. Ale byla to jenom univerziáda, kde hrají studenti. Olympiáda má jiný náboj.

Pro spoustu sportovních odvětví je bitva pod pěti kruhy absolutní vrchol. Jak je to u stolního tenisu?

Mistrovství světa se cení víc, ale olympiáda je pořád vrcholná akce. Hlavně na mistrovství světa hraje ve dvouhře pět Číňanů, kteří bojují o prvních pět míst. Na olympiádě mohou jet z každé země jenom dva, což nám ostatním dává větší šanci.

Takže ve dvouhře si stoupnete na stupně vítězů za dvě Číňanky a vezmete bronz?

(Úsměv) Hodně záleží na losu. Klidně můžu dostat hned v prvním kole těžkého soupeře. Možná narazím na světovou jedničku. Zatím se dá jen spekulovat. Záleží i na tom, v jaké budu formě. Budu turnaj brát zápas po zápasu. Pokud vyhraju jeden, bude to super. Pokud dva, tím líp.

Myslíte, že s vámi odcestuje ještě další zástupce českého stolního tenisu?

Zatím tam nikdo není, ale doufám, že se ještě někomu zadaří. Hlavně si přeju spoluhráčku do týmu. Na olympijskou kvalifikaci jede Renata Štrbíková. Věřím, že ta ji zvládne. Kdyby bylo ještě jedno místo do družstva, kluci jako Peťa Korbel nebo Dmitrij Prokopcov mají velké šance…

V případě Petra Korbela by šlo o šestou olympiádu. Doženete ho?

To asi nestihnu. Je mi šestadvacet. Řekněme, že za čtyři roky můžu být na vrcholu sil. Ale nikdo neví, jak mi vydrží zdraví.

Míváte s ním problémy?

Musím to zaklepat. Neměla jsem žádné zranění, které by mě od stolního tenisu nějak omezovalo.

Co všechno jste už pro úspěch na olympiádě obětovala?

Přes Vánoce jsem byla trénovat v Číně. Odletěla jsem 25. prosince a 7. ledna se vrátila na první klubový zápas. Hlavní část přípravy teprve přijde.

Na Dálný východ se vypravujete už několik let vždy přes léto. Co obnáší trénink v zemi, která je stolním tenisem posedlá?

Většinou tam jezdívám na tři týdny až měsíc. Jenom jsem jedla, spala a trénovala. Nic jiného jsem nedělala. Cítím spokojenost, určitě se mi to vyplatí.

Jak vypadá váš „čínský“ trénink?

Hraje se hlavně na kvantitu za stolem. Od půl deváté do jedenácti a potom od tří do sedmi. To je vlastně celý den. Běhání a posilovnu si vyřídím sama. Ale v Číně se soustředím hlavně na samotnou hru.

Odložíte tam taky občas pálku?

Jasně. Viděla jsem Velkou čínskou zeď, prošla se po Pekingu, po Šanghaji. Třeba Šen-zen bylo moc pěkné město. Ale já na chození moc nejsem. Navíc jsem byla šestkrát v Pekingu, už mě nemá čím překvapit (smích).

To jste tam jako doma. Neuvažujete o stěhování na východ?

To bych určitě nechtěla. Ani kdyby mi za to někdo slíbil titul mistra světa, celý život bych v Číně nestrávila. Děkuji, raději budu žít normálně.

Čínští sportovci si úspěchy asi moc neužijí…

Pro ně to není žádný život. Ráno vstanou, jdou na trénink. Soustředí se jen na sport. Já mu taky podřizuju všechno, ale mám i osobní život. Pořád mám představu co dělat, kdyby mi sport nevyšel.

Prozradíte ji?

Studuju učitelství na Fakultě tělesné výchovy a sportu na Karlově univerzitě. Ale nechtěla bych to dělat. (úsměv) Asi zůstanu u stolního tenisu jako trenérka nebo něco podobného.

Vyzkoušíte si koučování někde v Evropě, nebo se vrátíte, třeba zpátky na jih Moravy?

Jsem v Hodoníně doma. Ale nedokážu si představit, že bych se sem vrátila natrvalo. Jsem trošku rozmazlená na velká města. Nemám ani v plánu, že bych chtěla zůstat v Linci. Asi se vrátím domů, třeba do Prahy nebo do Ostravy. Zatím mi tam však nic nechybí.

Sportovní věrnost je v posledních letech stále vzácnější. Vážně jste neuvažovala o tom, že po tolika letech podepíšete smlouvu někde jinde?

Hodně hráček po každé sezoně mění kluby. Mě už se samozřejmě nikdo neptá. (smích) Mám to tři hodiny autem na Moravu, k tomu výborné tréninkové podmínky a trenéra Číňana. Bere mě jako svoji, přestože jsem Češka. Nemám důvod nic měnit.

Jak jste se do Horního Rakouska vlastně dostala?

Manažer klubu mě uháněl už dva roky předtím, než jsem tam odešla. Dodneška jsem ráda, že se to stalo. Tam jsem se stala dobrou hráčkou. Snad jim sloužím dobře. Posunulo mě to i na mezinárodní úrovni.

Pořád jste nejlepší rakouský klub?

Byli jsme. Teď máme velkou konkurenci ve vídeňském Stockerau. Koupil si Číňanku, světovou třináctku. Byli jsme čtrnáctinásobný mistr Rakouska, nuda. Teď to má větší úroveň, jsem ráda.

Zase jsme u čínských hráček. Za celou řadu evropských reprezentací hrají Asiatky. Potřebuje nějakou i ta česká?

Je jednoduché pořídit si dvě Číňanky a vyhrát mistrovství Evropy. Nestojím o to ani já, a doufám, že ani Česká republika. Jsme jeden z mála států, které Číňanky nepotřebují.

Jak cítíte rozdíl mezi vašimi zápasy v klubu a v reprezentaci?

Klub mě živí, trénuju tam, hraju za něj celý rok. V národním dresu si dělám jméno. Tam je to těžší, střetávám se s celým světem. Ale reprezentuju ráda, když už jsem se dostala tak daleko…

V sobotu (zítra pozn. red.) vstoupíte v Brně do bojů o váš čtvrtý titul mistryně republiky. Jakou máte motivaci?

Před domácím publikem se hraje málo, takže i já se chci ukázat.

Setkáte se s kolegyněmi z reprezentace. Koho vidíte jako hlavní adeptku na titul?

My se známe hodně dobře. Užší čtverka Štrbíková, Pěnkavová, Hadačová a já jsme asi největší favoritky. Vyhrát může kdokoli, záleží na momentální formě.

Autor: Michal Čejka

3.3.2012 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

Česká hlava pro brněnský tým. Mikroskop pomůže s léčbou rakoviny

Brno – Vynalezl mikroskop, který v budoucnu pomůže s nádorovou léčbou. Padesátiletý Radim Chmelík se svým týmem z Fakulty strojního inženýrství a CEITEC Vysokého učení technického v Brně obdržel minulý týden ocenění vědecké soutěže Česká hlava.

Kníničská Panna Marie? Řezbář ji vyřezal motorovou pilou

Brno /FOTOGALERIE/ – Zvuk motorové pily slyšeli v neděli dopoledne lidé z brněnských Kníniček. Před místní mateřskou školou totiž započal letošní advent v městské části. Jedním z největších lákadel programu byla řezbářská show, při níž řezbář vytvořil postavu Panny Marie.

Nehod motorkářů ubylo. Jsou lépe připravení, tvrdí odborník

Jižní Morava – Devět životů vyhaslo od začátku roku při nehodách motocyklů na silnicích v Jihomoravském kraji. Oproti loňsku je to o jednoho mrtvého méně.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies