VYBERTE SI REGION

Jak blonďatý expres skládal medaile do šuplíku

Brno - Sprinterka Erika Suchovská postříbřila evropský šampionát, komunisti s ní nehnuli a atletiku spojila s oblíbeným volkswagenem broukem.

9.6.2011 1
SDÍLEJ:

Sprinterka Erika Suchovská.Foto: DENÍK/Attila Racek

Za třiadvacet vteřin mikrovlnka neohřeje ani hrnek kakaa. Za stejných třiadvacet vteřin sprinterka Erika Suchovská rozehřála mnohem víc. Česká atletka totiž rozpálila Globe Arenu ve Stockholmu. A to ve švédském hlavním městě průměrná teplota v zimě padá výrazně pod bod mrazu.

Suchovská 10. března 1996 na halovém mistrovství Evropy šokovala atletický svět. Na dvousetmetrové trati si doběhla v čase 23,16 vteřiny pro stříbro. Když odchovankyně brněnské atletiky za startovními bloky rozkmitala nohy, netušila, že na ni za zatáčkou čeká vrchol kariéry. A vůbec si nepřipouštěla, že se podepíše pod jeden z největších úspěchů české sprinterské školy. „A to mám před dvoustovkou respekt. Když závod nesedne, přijde velká bolest. Seděla mi víc stovka,“ povídá třiačtyřicetiletá bývalá atletka.

Chybělo málo a rodačka z Uherského Ostrohu zájezd do Skandinávie pozlatila. V cílové šachovnici totiž české reprezentantce k evropskému titulu scházela jediná setina. I mrknutí oka trvá déle. „Sandra Myersová mi na čáře málem padla pod nohy, jak mohutně cílovala. Měla jsem čtvrtou dráhu, která je výhodná a sedí mi poloměr. Potkalo mě štěstí. Stát v první dráze, mohla jsem odjet bez medaile. Navíc se závod vyvíjel výhodně. V rozbězích byly nějaké diskvalifikace,“ vrací se k šampionátu, kde titul na dvoustovce slavila španělská čtyřnásobná medailistka ze světových podniků.

Suchovská se vymyká zažitým stereotypům. Slovo titul ze svého slovníku totiž mnohdy vypouští. Jak často slyšíte, že sportovec ani pořádně neví, z kolika medailí doma utírá prach? „Třeba přesné číslo republikových titulů neznám. Je to snad devět nebo deset. Vždyť se pořád měnil stát. ČSSR, ČSFR a potom ČR. Těžko říct, jestli se někam počítala všechna vítězství,“ směje se bývalá závodnice oddílu ACP Brno nebo jablonecké Liazky. „Od roku 1989 do roku 2003 jsem snad každý rok nějakou domácí výhru slavila. Placky mám strčené v šuplíku a po igelitkách. Vitrínu slávy fakt neplánuju. Neberu se moc vážně,“ culí se nejrychlejší Češka devadesátých let, která nasbírala šest republikových primátů na stovce a tři na dvojnásobné trati.

Ve startovním poli jste Suchovskou nepřehlédli. Diváci ji z tribuny lehce poznali díky blonďaté hřívě a nohám, které vynikaly hodně dlouhým krokem. „Měla jsem rychlostní talent. Život sprinterů je trošku pohodlnější. Třeba čtyřstovka už fakt bolí, ale několikrát jsem ji vyzkoušela. Nutit se do delších tratí? To nehrozilo,“ přiznává.

Paradoxně se ovšem jednou přinutila. Po skončení kariéry se s kolegyní zapojila do humanitárního projektu a v roce 2008 se postavila na start Pražského maratonu. „Sprint je rychlá smrt. Když se nepovede, snadněji se zapomíná. Dvaačtyřicet kilometrů je šílená porce. Od třicátého kilometru jsem trpěla a hořely mi nohy. Vyhrála jen vůle doplazit se do cíle. Nemohla jsem potom tři dny chodit. Nevím, jestli ještě někdy najdu impuls do podobného podniku,“ líčí majitelka maratonského času 4:50,19.

Vytrvalecká zkušenost jihomoravskému rychlíkovi rozšířila obzory. „Je to šílený pocit, když kolem trati některé běžce připichují na kapačku. Příprava mi zabrala dost času. Půl roku jsme intenzivně trénovala. Změnila jsem techniku běhu a naučila se hospodařit s výživou,“ vysvětluje nové poznatky.

Férová atletika

K atletice Suchovskou pošoupla náhoda. Pohybově nadaní studenti si pamatují, jak na ně tělocvikář ve škole ukázal prstem a poslal je na Pohár rozhlasu. Málokdo už na stovce zazářil s časem lehce nad dvanáct vteřin. „Brněnský trenér Josef Sečkář si někde přečetl tenhle výkon a přetáhnul mě k atletice. Má dobrou přesvědčovací schopnost, takže jsem podlehla,“ vzpomíná.

Pozdější úspěšná sprinterka v osmdesátých letech před tretrami šněrovala tkaničky volejbalových tenisek. „Naše družstvo se několika odchody na různé školy rozpadávalo. Možná kdybych tehdy dostala nabídku do nějakého klubu, hraju volejbal. Individuální sport mi vyhovoval. Nikdy jsem přestupu k atletice nelitovala. Co člověk na dráze ošidí, ošidí jen sám sobě. To je fér,“ pokyvuje hlavou žena, která s atletikou začala v netypicky pozdním věku osmnácti let.

Koncem osmdesátých let se Jihomoravanka probojovala na špičku republikových tabulek. S československým reprezentačním týmem si ovšem nepotykala. Nechtěla se zařadit do komunistické mašinérie, která vrcholové sportovce mnohdy zneužívala. „Když mě někdo do něčeho tlačí, šprajcuju se. Jsem v názorech nekompromisní, v čemž mě tehdy podpořil i trenér. Minulý režim využíval zakázané prostředky a někteří sportovci na ně dojeli jako obětní beránci. Když se člověk nepodřídil, vyhodili ho,“ říká s odstupem času otevřeně. „Rodiče nechtěli být poplatní době a komunistům. Stejně jako já. Rozhodně ze sebe nedělám disidenta a hrdinu. Na to nemám právo,“ dodává.

Suchovská téměř celou kariéru trénovala jako amatérka. K profesionálním střediskům v Praze netíhla. „Měla jsem trošku vyhrocený pohled vůči Olympům a univerzitním klubům. Rivalita vůči zvýhodněným hlavním městům je cítit v řadě států. Moraváci často nadávají na Pražáky a ti jim to vrací. Jenže kolikrát jsou ve vrcholných funkcích v Praze lidé z Moravy, takže je to komické,“ všímá si závodnice, která nejčastěji trénovala na lesních cestách.

Největší atletickou kamarádku si našla v Brně. Na reprezentačních akcích v devadesátých letech utvořila nerozlučné duo s výškařkou Zuzanou Hlavoňovou. „Se Zuzkou jsme byly na zájezdech na pokoji. Vždycky říkala, že jsem její maskot, protože při našem spolubydlení se jí často v závodě dařilo,“ směje se při vzpomínce na národní rekordmanku, která se zatím jako jediná Češka vyšplhala přes elitní dvoumetrovou hranici.

Na domácím tartanu se o stupně vítězů prala například s Monikou Špičkovou, Hanou Benešovou, Zdenou Mušínskou nebo Renatou Černochovou. „Potkávaly jsme se také ve štafetě, takže jsme byly kamarádky a na jedné lodi. Byla mezi námi jen zdravá konkurence,“ rozkládá rukama.

Na světové scéně se potkávala s legendární Jamajčankou a pozdější naturalizovanou Slovinkou Marlene Otteyovou, která má ve sbírce těžko uvěřitelných osmadvacet cenných kovů z olympijských her a světových šampionátů. „I pro mě byla olympiáda otevřená, ale limit jsem nikdy nesplnila. Možná je to dobře, protože bych se asi pohybovala jen v rozběhu. Možná s nějakým postupem,“ uvědomuje si svízel evropských sprinterek, které jsou odsouzeny k věčnému boji s afroamerickými gazelami.

Rekordy a motory

Suchovská si rozuměla s oblíbeným stadionem na pražské Julisce. Osobní rekord na nejprestižnějším sprintu s hodnotou 11,34 vteřiny ovšem slavila v portugalském Lisabonu, kde hostovala v dresu Boavisty Porto. „Cenný výsledek mám z Petrohradu, kde jsem vyhrála na dvoustovce evropskou superligu a zaběhla osobák 22,96. Byl to těsný závod a doma mám někde schovanou cílovou fotografii, kde se na čáře mačkají naše stíny,“ vrací se k pokoření magické hranice třiadvaceti vteřin.

Na české rekordy Jarmily Kratochvílové na krátkých tratích si ovšem netroufala. „O boření hranic jsem nepřemýšlela. Jen jednou na šedesátce. Jeden rok se Zlatá tretra běžela v hale a já si v sezoně udělala osobák. Měla jsem fazónu a chtěla jsem jít ještě dál. Jenže mě zabrzdil kousnutý sval a skončila jsem na zemi,“ mrzí ji dodnes.

„Člověk může být vždycky lepší. Nikdy jsme se nechtěla šponovat na krajní mez. Rupnutý sval a achilovka nestojí za přetěžování těla. I v třiačtyřiceti si jdu v klidu zaběhat a na kolečkové brusle. Jsem v pohodě,“ těší Suchovskou.

Před pověšením treter na hřebík si užila profesionální smlouvu v Jablonci nad Nisou. Blonďatý expres ukončil kariéru v roce 2003, k čemuž se váže automobilová epizoda. „Měla jsem po tetě z Rakouska patnáctistovku volkswagena broučka. Byl už špatný a odcházel mu motor. O konci závodění jsem přemýšlela od června a pak mi auto umřelo. V televizi jsem taky viděla, že Brouky přestávají vyrábět. Tak jsem kariéru uzavřela spolu s ním,“ popisuje atletka, která se v osmdesátých letech krotila silnice i za volantem legendární Škody Felicie kabrio.

Suchovská už v dobách největší slávy pracovala jako vychovatelka. Později učila němčinu a tělocvik a dodnes je v zastupitelstvu Bzence na Hodonínsku, kde žije. „Civilní povolání je jistota. Často přijde zranění a je po kariéře. Stres ze závislosti na profesionálním sportu mi nestál za to. Neriskovala jsem,“ vysvětluje.

Dnes už královnou sportů nežije jako dřív. Usaina Bolta a stovku žen v Ostravě si ovšem ujít nenechala. „Někdy atletiku zazdím. Abych seděla dvě hodiny u televize a hltala nějaký mítink? To nedělám. Stavím domeček a mám velký pozemek, takže pořád něco zalévám, okopávám a lítám se sekačkou,“ uzavírá.

Erika Suchovská

Narozena: 27. července 1967 v Uherském Ostrohu
Sport: Atletika
Disciplína: sprint na 100 a 200 m
Klub: Geotest Brno, ACP Brno, AK Zlín, TJ Liaz Jablonec nad Nisou
Osobní rekordy: 100 metrů (dráha): 11,34; 200 metrů (dráha): 22,96; 60 metrů (hala): 7,42; 200 metrů (hala): 23,16
Největší úspěchy: HME 1996 Stockholm – 2. místo; 6 x mistryně republiky na 100 m; 3 x mistryně republiky na 200 m
Povolání: učitelka němčiny a tělocviku, zastupitelka v Bzenci
Zajímavost: V roce 2008 běžela Pražský maraton s časem 4:50,19

Autor: Marek Těšík

9.6.2011 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

Politici nechápou, co je věda, jak funguje, říká nositel Nobelovy ceny za fyziku

Brno - Vědci se musí místo výzkumu věnovat papírování, kritizoval nositel Nobelovy ceny za fyziku Claude Cohen-Tannou-dji. „Moje děti se věnují vědě také a tráví šedesát procent času sepisováním zpráv," řekl ve čtvrtek fyzik publiku na VUT v Brně.

Betlémské světlo dorazilo do Brna. V neděli si pro něj lidé přijdou na Petrov

Brno – Jihomoravští skauti dovezli v sobotu večer do Brna Betlémské světlo. Do Evropy jej od osmdesátých let vozí letadlem z izraelského města.

Perníkový betlém? Snad nám ho děti na mši nesní, doufá žena organizující pečení

Vranovice – Zvedne vyzvánějící mobil a říká: „Pečení betlému? Není problém." Pětadvacetiletá Magdalena Vybíralová ve Vranovicích na Brněnskem organizuje vznik betlému, jenž bude celý z perníku.  

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies