Myslela ale převahu. Pochopitelně přichází dopingová kontrola. Jak to tak většinou bývá, vylosují tu, která to nejmíň chce. Míša Jelínková dva měsíce chodí po doktorech s problémy s patou a každý den bere prášky proti bolesti. Rozhodně si nepřeje, aby byla první v pořadí. Takže jestli čtou na dopingové kontrole seznam léků, které bere, musí se hodně divit.
Po třech zápasech máme na programu odpočinek. To si alespoň myslíme. Ráno nám vedení vysvětluje, kam jedeme na výlet. První informace říká, že dvacet minut k moři, tam se hodinu pokocháme a potom zase dvacet minut zpátky. Po cestě navštěvujeme chrám. Podle rady našeho průvodce se modlíme k výhře nad Itálií. Navštěvujeme i další chrám, kdyby náhodou ten první štěstí nepřinesl.
Tato vycházka je naše poslední možnost k nakupování v Hamamatsu a pro někoho možnost, jak se konečně najíst podle vlastní volby. Jídlo je totiž od začátku pobytu pořád stejné. Máme takový hlad, že navštěvujeme KFC. Vysvětlit pani, co si dáme k jídlu, je největší problém. Názorně jsme ukázaly, jak vypadají křidýlka a stehýnka a netrpělivě čekáme, co nám donese. Když nám menu pokládá na stůl, vyprskneme smíchy. Místo šesti kousíčků kuřete máme na tácu naporcovanou celou slepici obalenou kořením. Místo limonády dostáváme zelenou tekutinu chutnající po žvýkačkách. Ne, že to vypadá divně, ono to tak i chutná. Všechno vyhazujme a s prázdným žaludkem míříme na hotel na naši tradiční večeři. Ale plyne z toho poučení, v Japonsku nechoďte do KFC.
Z Hamamatsu zdraví Julie Jášová, česká volejbalová reprezentantka