Jde o signál, že nám možná roste další zlatá generace, říká kouč Fousek

26. 8. 2015

Brno /ROZHOVOR/ – Na třetí pokus se dočkal. Brněnský mládežnický basketbalový trenér Richard Fousek získal s ženskou reprezentací do šestnácti let na mistrovství Evropy v Portugalsku po dvou stříbrech letos konečně zlato. Nabízí se tak srovnání se zlatou generací, která nejprve v roce 2001 vyhrála juniorské mistrovství světa v Brně a následně v dospělé kategorii sbírala cenné evropské i světové medaile. Z ní už teď aktivně nikdo nehraje.

Brněnský mládežnický basketbalový trenér Richard Fousek. | Foto: www.basketzabiny.cz

Naposledy skončila Jana Veselá, která dala přednost angažmá v nižší soutěži v Austrálii. „Těžko srovnávat. Současné holky jsou typově jiné. Jsou třeba o poznání menší a mají jiné přednosti," říká třiačtyřicetiletý Fousek, jenž je šéftrenér sportovního centra mládeže v klubu Sportovní škola míčových her Brno.

Roste v České republice další zlatá generace ženských basketbalistek?

Těžko odhadovat. Poslední úspěchy jsou určitý signál, že se u nás s mládeží pracuje dobře. Záleží na spoustě věcí, nakročeno ale máme nadějně.

Richard Fousekvěk: 43 let
- trenér ženské basketbalové reprezentace do 16 let
- šéftrenér sportovního centra mládeže SŠMH Brno (Žabiny)
- trénování se věnuje od 18 let, 20 let je u mládeže v Žabinách
- má jednoho syna

Jde srovnat generaci Hany Horákové, Evy Vítečkové a Ivany Večeřové, která na juniorském světovém šampionátu v Brně získala zlato, s nynějšími mistryněmi Evropy do šestnácti let?

V patnácti, šestnácti letech holky teprve v reprezentaci začínají. Něco takového jde obtížně srovnávat. Ta minulá generace byla typově jiná. Holky jsou vysoké, současné mládežnické reprezentantky mají jiné přednosti. Je dobře, že se jim teď daří a mají motivaci do další práce. Jednou z nich může také vyrůst zlatá generace.

V čem tkví největší síla mistryň Evropy?

Statisticky jsme byli na šampionátu velmi dobří v obraně. Také se nám dařily rychlé protiútoky. Velká síla však spočívala i v kolektivu. Lidsky si všichni sedli.

Z předchozích dvou šampionátů máte dvě stříbra. Věřil jste letos konečně v nejvyšší příčku?

Turnaj je hodně nevyzpytatelný. O úspěchu rozhoduje jeden zápas, ve kterém musíte mít sportovní štěstí. Předloni jsme třeba prohráli ve finále se Španělkami o čtyři body. K titulu scházelo opravdu málo.

Který zápas na mistrovství byl pro vás nejtěžší?

Na turnaji jsme dvakrát prohráli. Ve skupině s Itálií a Ruskem. Právě na Italky jsme pak narazili v semifinále a porážku jim oplatili. Šlo o předčasné finále. Předčili jsme je fyzickou kondicí. V závěrečné fázi turnaje už docházely síly a my točili víc hráček. Portugalky pak ve finále tak kvalitní nebyly.

V týmu jste měl i čtyři brněnské hráčky. Jak obstály?

V základu nastupovaly Tereza Vitulová a Karolína Szcotková, mezi prvními střídajícími byly Kristýna Brabencová a Barbora Tomancová. Holky si své odvedly. Jsem s nimi spokojený.

Vyzdvihl byste z týmu nějakou individualitu?

Nejvíc byla vidět Veronika Šípová z USK Praha. Byla náš lídr a dostala se i do výběru nejlepších hráček evropského šampionátu. Ale bez dobrých přihrávek a podpory týmu se neprosadí. Individuality předčil kolektiv.

Konečně jste získal zlato. Máte motivaci do další práce u stejné kategorie?

Ještě jsem o tom nepřemýšlel. S tímto týmem jsme postoupili na mistrovství světa v příštím roce a doufám, že tam u týmu ještě budu. Pak se uvidí, co bude dál.

Od počátku vaší trenérské kariéry se věnujete ženským mládežnickým kategoriím. Měl jste někdy chuť utéct třeba k mužům?

Vždy jsem tvrdil, že trénování kadetek je nejčistší práce. Holky žijí čistě pro basket a jejich přístup je férový. Jsou hodně nadšené a ochotné tvrdě pracovat. Třeba v reprezentaci jsem nikdy nemusel holky motivovat. Proto jsem žádné zaječí úmysly nikdy neměl.