Tlak před okruhy plnými desetitisíců diváků mu nedělá problém. Když ale vystoupí před svými fanoušky v koncertních halách, téměř se mu roztřepou nohy.

Třicetiletý jezdec totiž hraje skvěle i na klavír. „Když jedu při závodech závratnou rychlostí před svými fanoušky, mám nasazenou helmu a totálně se koncentruji jen na trať. Nezáleží, kdo mě pozoruje. Po příchodu na koncertní scénu před pár stovkami lidí, kteří ode mě očekávají zábavu, je to něco úplně jiného. Moc to nedávám,“ přiznává rodák z Doncasteru.

K netradičnímu koníčku motocyklových jezdců jej přivedla babička už v šesti letech. Mnohem dřív, než vůbec poprvé usedl na závodní stroj.

Čtyři roky chodil do umělecké školy. Až poté propadl také motocyklovému sportu, kde si připsal už dva superbikové tituly a dva roky závodil i mezi elitou světového šampionátu třídy MotoGP. „Hudba ale i tak nadále zůstává důležitou součástí mého života,“ ujišťuje Toseland.

Před čtvrt rokem se mu ale málem zbortil svět. Nehoda z testů ve španělském Aragonu znamenala podle doktorů pouze běžnou zlomeninu levého zápěstí. Místo několikatýdenní absence se ale z karambolu stal boj o „život“.

Jak o kariéru motocyklového jezdce, tak nadšeného klavíristy. „Podobných situací jsem zažil v kariéře hned několik, ale v tomto případě jsem cítil, že jde o něco jiného. Ruka strašně bolela,“ popisuje.

Kvůli zlomenině mu do ní totiž přestala proudit krev a málem o ni přišel. Toselanda zachránil až rychlý zásah jeho známého chirurga.

„Vzhledem k vážnému zranění jsou stížnosti na absenci při několika závodech maličkostí, ale už se těším, až se plnohodnotně vrátím na trať. Snad to vyjde,“ doufá Toseland, který letos absolvoval pouze tři klání.

Zpátky do kolotoče šampionátu se chce vrátit právě o tomto víkendu na Masarykově okruhu, kde se v neděli jede osmý díl světového šampionátu superbiků. „Uvidím, jak náročná bude zátěž pro ruku. Pokud budu mít dobré reakce a cítím, že je vše v pohodě, chtěl bych nastoupit na start. Zdejší trať se mi líbí,“ usmívá se.