Co vás přimělo k návratu?
Basketbal mi strašně chyběl. Nejdřív mě odrazovalo, že jsem měla rozlučku a přijde mi to takové hloupé. Na druhou stranu využívám toho, že jsem řekla, že se třeba vrátím na nižší úrovni, na níž Žabiny teď bohužel jsou.
Stihnete vrcholový basketbal i mateřské povinnosti?
Když člověk strašně chce, tak to pozařizovat jde. Ale musí mít kolem sebe lidi, kteří mu s tím pomůžou. Doma mi vycházejí vstříc, mám i paní na hlídání.
Co čekáte od nové sezony?
Chci si spíš zatrénovat a zahrát, než být tahounka týmu. Rozhodně nechci, aby mě do této role stavěli.
Žabiny se od vašeho odchodu v roce 2013 téměř kompletně obměnily. Jaký máte dojem ze současného družstva?
Už jsem absolvovala několik tréninků. Holky jsou sice mladé, ale strašně šikovné. Nevadí mi trénovat s někým, kdo nemá třeba euroligovou zkušenost. Baví mě hrát pět na pět s tím, že si člověk musí máknout.
Zvažovala jste angažmá i v jiném klubu?
Nikam jinam než do Žabin bych nešla, protože jsem v klubu strávila třináct let. Navíc ne každý tým by přistoupil na to, že nechodím na všechny tréninky.