S dvaceti tituly mistrů světa v kolové patří Jan a Jindřich Pospíšilové k sportovním fenoménům. Slavná bratrská dvojice dotáhla kolovou k absolutní dokonalosti, jejich zásluhou se z okrajové disciplíny stal sport s širokou fanouškovskou základnou i exkluzivními vysílacími časy v televizi.

Na světovém šampionátu se poprvé představili v roce 1964, kdy vybojovali stříbro. O rok později v Praze získali svůj první titul, duhový trikot pak Sportovci roku 1979 a osminásobní Králové československé cyklistiky oblékli ještě devatenáctkrát, naposledy v roce 1988. „Vypěstovali jsme si jakýsi šestý smysl. Přihrávali jsme si s bratrem naslepo do míst, kde jsme jen očekávali, že partner bude. A vycházelo to,“ zmínil impulzivnější útočník Jindřich.

Stavební kámen jejich úspěchu byl tvrdý trénink, který podstupovali pod vedením svého trenéra Rudolfa Hartha, jenž se jich ujal a stal se nejen jejich trenérem, ale i náhradním tátou. Jejich vlastní otec totiž padl v květnu 1945 při osvobozování Brna.

Tlak na jejich sesazení vyvrcholil na mistrovství světa 1988 v Ludwigshafenu, Pospíšilové však přesto dokázali v takřka nepřátelské atmosféře vybojovat jubilejní dvacátý titul. „Dosáhli jsme maxima, další stupeň by už byla jen smrt na hřišti,“ prohlásil tehdy v nadsázce věčný optimista Jindřich, jemuž v té době bylo již 46 let.

Poté přijal nabídku trénovat reprezentaci a hned v roce 1989 dovedl své svěřence Miroslava Bergera s Miroslavem Kratochvílem ke zlatu z mistrovství světa. Kvůli neshodám se svazem ale vzápětí odešel do Rakouska, kde kromě trénování pracoval vyučený soustružník i jako brusič hřídelí a poté ve firmě vyrábějící papírenské stroje.

Po návratu do Čech se na čas vrátil jako trenér k reprezentaci. S blížícími se 75. narozeninami se rozhodl skoncovat s prací předsedy sálové sekce na Svazu cyklistiky. „Odvedl jsem si povinnost sportu něco dát. Připravil jsem ještě plán na půl roku dopředu pro celou sálovou komisi. Věřím, že všechno bude fungovat dál. Ze Svazu cyklistiky nás hodnotili jako nejlepší disciplínu, co se týče přípravy a organizace, to mě potěšilo. Rád ještě poradím, ale je čas mladších,“ vysvětlil své rozhodnutí.

Nyní už se těší na nedělní oslavu. „Sedmdesátiny jsem měl se všemi sportovci, teď už plánuji oslavu jen v rodinném kruhu,“ dodal.