Největší díl zodpovědnosti z jihomoravského trojlístku ležel na Elišce Jonákové, která nastoupila v základní sestavě v pěti ze sedmi utkání. „Proto je pro mě tahle medaile nejcennější, předtím jsem velké turnaje spíš proseděla na lavičce. Vůbec jsem nečekala, že si tolik zahraju,“ odhaluje sympatická hráčka, která nastřílela deset košů.

Největší úspěch českého korfbalu je evropské stříbro z roku 2002. Jonáková má doma ještě bronz z mistrovství Evropy v Maďarsku před čtyřmi lety a tři roky staré třetí místo ze světového šampionátu v Brně.

Letošní titul obhájilo Nizozemsko, druhá skončila Belgie. „Jeli jsme pro medaili, ale oba finalisté jsou v porovnání s námi úplně někde jinde. Na šampionát se připravují celý rok,“ uznává studentka Fakulty stavební VUT v Brně.

S Belgií prohráli Češi ve čtvrtfinálové skupině 15:35, což jim v semifinále přisoudilo domácí výběr. A Nizozemci v něm zvítězili hladce 36:11. „Zatímco Belgičané na nás nastoupili dobře připravení s těsnou obranou, Holanďani předvedli přesnější střelbu,“ srovnává pětadvacetiletá korfbalistka.

V boji o bronz se český národní tým představil v roli favorita a také Německo přehrál 18:11. „Byla jsem hodně nervózní, nikdy jsem tak důležitý zápas nehrála. Věděli jsme, že jsme lepší, ale dívalo se na nás osm tisíc diváků,“ přibližuje atmosféru.

Zatímco v základní skupině si Češi pochvalovali ubytování v Almelu, Rotterdam už je tolik neoslnil. „Měli jsme belgickou hostesku, která ani pořádně nevěděla, v jaké jsme šatně. Pořád jsme se někde motali,“ popisuje Jonáková.

Po náročném turnaji ani nemá čas setřást únavu a už se připojila k brněnskému celku, jemuž se po reprezentační pauze opět rozjíždí extraliga. Po dvou úvodních výhrách nad nováčkem v Děčíně se Korfbal klub ukáže v neděli ve Znojmě. „Bude nám chybět několik hráčů, ale snad se popereme o vítězství,“ přeje si Jonáková.