Dvoudenní klání rozhodne, zda oba udrží olympijské místenky na hry do Ria de Janeiro. „Základ je zajet dobrý čas na dvoustovku, ale bohužel trend dospěl do toho stadia, kdy jsou mezi jezdci tak malé rozdíly, že pořadí v kvalifikaci nehraje tak podstatnou roli jako dřív," líčí Ptáčník.

Ze dvoustovky postoupí nejlepší čtyřiadvacítka jezdců, kteří pokračují vyřazovacím způsobem, kdy nejrychlejší narazí na posledního kvalifikovaného a tak dále. „Za ty roky už člověk má zažité různé taktiky, které fungují, ale cyklistika je tak krásná, že každá jízda bývá úplně jiná. Dá se vycházet z nějakých předpokladů, jenže nemusejí být stoprocentní," upozorňuje Ptáčník, který se účastní už desátého světového šampionátu.

Od čtvrtfinále už dráhaři soupeří na dvě vítězné jízdy. „Taktiku rozhoduji podle pocitu, co mi přijde v tu chvíli do hlavy. Ne že bych nějak moc studoval soupeře, ale určitě pozoruji, jak kdo závodí, a rád se od lepších učím," přitakává Kelemen.

Rady od trenéra

Patřičný servis svým svěřencům dodává kouč brněnské Dukly i sprinterské části reprezentace Petr Klimeš. „Potřebujeme mít načtené závodníky, takže se pomocí kamery snažím přečíst styl jednotlivých jezdců. Když padne na někoho los, na základě analýzy videa upozorňuji na věci, v nichž bývá nebezpečný a kde může být jeho slabina," vysvětluje trenér.

I když spoustu závodníků zná, zaručený plán nabídnout nemůže. „Až na některé výjimky většina závodníků jezdí podobně, často se opakují taktiky, ale stačí drobnost a jízda vypadá jinak. Na dráhaře světového předolympijského kolotoče se recepty navíc hledají velmi těžko," přiznává.

Jeho rady nebývají dogma, takže si svěřenci volí vlastní plán v závodě. „Snažím se jim do hlavy taktiku netlačit, radši preferuji cestu, že jim podám informace. Stejně na kole závodí oni a není moudré se upínat jen k určené taktice. Spoléhám na jejich vnímavost, vyvodí to nejlepší z toho, jak se jízda vyvíjí," poznamenává Klimeš.

Od osmifinále se vždy losuje pozice níž či výš od středu velodromu. V odvetných jízdách si je jezdci prohazují. „Jsem radši dvojkař, kdy mám přehled o závodě. Záleží na typu jízdy, ale ze dvojky se řídím podle prvního a soupeř se dá dřív nebo později překvapit," pokračuje třicetiletý Ptáčník.

Každý závodník sází především na své zbraně. Někdo na mohutné zrychlení v cílové rovince, jiný na dlouhý sprint. „Lze jezdit zrychlovaně, kdy nevadnete k cíli a soupeř vás nestačí skočit. Ze druhé pozice máte zase třeba dva metry odlep za protivníkem, do kterých se dá zrychlit a na posledních padesáti, sto metrech ho předjedete," sděluje Ptáčník.

Kelemen se rozhoduje podle soupeře, ale uvědomuje si svou sílu v závěru. „Záleží, s kým se jede, spíš však sázím na poslední kolo," dodává.