VYBERTE SI REGION

Kanaďané jsou zbláznění pravidly, říká kouč Lajkeb

Brno /ROZHOVOR, FOTOGALERIE/ - Brněnský trenér českých reprezentantů v alpském lyžování Petr Lajkeb byl na první olympiádě, udivují ho američtí sjezdaři a baví se s princem Hohenlohem.

12.3.2010
SDÍLEJ:
Fotogalerie
5 fotografií
Petr Lajkeb (vlevo).

Petr Lajkeb (vlevo).Foto: archiv Petra Lajkeba

Prožil olympijskou premiéru. V národním stejnokroji kráčel při slavnostním zahájení po boku ostatních členů českého týmu. Atmosféru zimní olympiády ve Vancouveru ovšem okusil v trenérské roli. Brněnský rodák Petr Lajkeb je osobním koučem sjezdaře Kryštofa Krýzla, pomáhá i zbytku reprezentantů v alpském lyžování. A v zemi javorového listu narazil na spoustu krajanů. „Také rodilí Kanaďané znali Brno, nebo u nás dokonce byli,“ přibližuje dvaatřicetiletý Lajkeb.


Jak vnímá trenér své první olympijské hry?

Pobyli jsme v Kanadě skoro měsíc, takže zážitků je spousta. Mezi sportovci panovala super atmosféra oproti chaosu, na který jsme zvyklí ze světových pohárů. Tím, že jsme trávili spoustu času spolu na jednom baráku, jedli u jednoho stolu, vytvořili všichni čeští olympionici včetně doprovodů ve Whistleru perfektní partu.

Oslavili jste olympijské medaile?
Den dva před koncem olympiády jsme odjeli mimo vesnici za našimi servisáky a hrozně příjemně jsme si popovídali s Lukášem Bauerem. Ze sportovců i trenérů po skončení soutěží všechno spadlo a sem tam jsme udělali nějaký večírek.

Bujarý?
Nikdo se samozřejmě neopíjel, ale jedno dvě pivka jsme si dali. (úsměv)

Chutnalo vám kanadské pivo?
Mám rád sladší piva, nejsem vyznavač plzeňského. Canadian Coors mi chutí připomínal sladší Starobrno, takže pro mě příjemné pití.

Jak se vám zamlouvalo bydlení?
Bydlel jsem se sdruženáři, v jedné místnosti jsem spal s jejich trenérem (Luděk Šablatura – pozn. red.). I z tohoto pohledu jsem získal fantastickou zkušenost.

V čem myslíte?
Ačkoliv Luďa je o dvacet let starší než já, hodně jsme si sedli. Při spaní s lyžařskými kouči se většinou těžko shodujeme na teplotě pokoje. Mám rád zimu, zatímco Tomáš Bank nebo Luděk Strejček spíš teplíčko a smrádek. (úsměv) Když jsem poprvé spal s Luďou Šablaturou, měli jsme v pokoji snad pět stupňů, což mi náramně vyhovovalo. Také Pavel Churavý, Tomáš Slavík a celá sdruženářská partička je strašně pohodová.

Ponorková nemoc se vám vyhnula?
Naši lyžaři sídlili sice jen metr přes uličku, ale možná právě proto na mě vůbec nedolehla. Pro nás trenéry bylo snazší, že jsme si během volna sedli do autobusu a jeli do Vancouveru. Odreagovali jsme se, podívali na jiné sporty, což závodníci nemohli.

Zvládali to podobně všichni?
Ve vesnici není kam jít, maximálně na jídlo a zpátky, a Trejbič (Filip Trejbal – pozn. red.) to trochu nedal. Nechal se vtáhnout do stereotypu a nudy. Jinak v pohodě.

Dolehla na vás nostalgie, když jste opouštěli vyprázdněný Whistler?
Jelikož jsme tam zažili prostředí, které tepalo a všude proudily davy lidí, vypadal Whistler při odjezdu smutně. Skoro mi připadalo, že přijedou bagry, které vše zboří a nic nezbude.

Stihl jste navštívit oblíbené sporty?
Chtěl jsem mnohem víc, viděl jsem jen dva zápasy českých hokejistů se Slovenskem a Finskem. Potom už jen biatlon a slavnostní zahájení.

Pozoroval jste při hokeji, že je v Kanadě doma?
První utkání bylo ve velké hale, kde se sešlo tak čtrnáct tisíc lidí. Češi i Slováci seděli dohromady, všichni fandili bez špetky nevraživosti, narážky jen v dobrém slova smyslu. Naopak s Finy jsme hráli v malém stadionu na kraji města, kde jsem si připadal jako při juniorském zápase na Úvoze. Zklamal mě hokej i aréna, která nebyla důstojná olympiádě.

Užívali si lidé ve Vancouveru olympijské hry?
Kanaďané furt žili jakoukoli disciplínou. Navíc po prvním týdnu měli skoro obden zlatou medaili, což je hodně nakoplo a fandili komukoli. Projevili se jako sportovní národ, což Hrám prospělo.

Většina českých olympioniků říkala, že je často zastavovali chodci na ulicích.
Ve Vancouveru je neskutečné množství Čechů. A když jsem se bavil s rodilým Kanaďanem, měl české kámoše. Vědí o nás a mají nás rádi.

Pletli si Českou republiku s Československem?
Myslím si, že nás stále považují za Československo. Hlasatel na hokeji párkrát oznámil, že sledujeme zápas Československo versus Slovensko. Ale s Čečenskem nás dohromady nemíchali. (úsměv)

Narazil jste na někoho z Brna?
Brňáků tam byla spousta. Potkal jsem holku, s níž jsem dělal atletiku na sportovním gymnáziu. Neustále jsem pošťuchoval kolegy, kteří jsou většinou z Prahy, protože spousta Kanaďanů v Brně byla nebo o něm věděla.

Jaký zážitek na vás v Kanadě nejvíc zapůsobil?
Zaskočilo mě, jak jsou tam lidé naprosto zbláznění pravidly. Život v Kanadě je tak závislý na systému, že neustále narážíte na spoustu překážek. U nás vyřeší problém jeden člověk, zatímco tam si podává telefon přes padesát lidí. Potom vás stejně pošlou do okénka o pět metrů vedle.

Pozorovali jste to i ve městě?
Setkali jsme se třeba s obrovskou frontou před hospodou a vevnitř byly tři volné stoly. Potom jsme se dozvěděli, že bar dostal pětitisícovou pokutu, když v něm sedělo čtyřicet pět lidí. Kapacita totiž byla o tři méně. Přitom nikdo nerušil noční klid a venku byl totální bordel.

Setkali jste se s nějakým zákazem?
Vzali jsme si pivko padesát metrů od hospody a sledovali s dalšími sto lidmi na obrazovce super-G. Za deset minut přišla majitelka, ať jdeme dovnitř, že tam s pivem nemůžeme být. Zjevně ji na nás někdo upozornil.

Jak vás doma uvítala rodina?
Dobře, přece jen jsme se viděli po měsíci. Tady musím poděkovat rodičům a sestře. Když jsem byl na olympiádě, měla moje manželka Sabina akutní zánět slepáku a skončila na týden ve špitále. Rodina pomohla s děckama a bez jejich podpory bych svou práci nemohl dělat.

Jak hodnotíte výsledky českých sjezdařů?
Ondra Bank jezdil fantasticky, ukázal, že je schopný konkurovat nejlepším lyžařům světa. V kombinaci stoprocentně myslel na víc, to samé ve slalomu, kde byl po prvním kole šestý. Vždy však v jednom z kol udělal drobnou chybu, která ho posunula níž, než jakou měl fazonu.

Co jste říkal vašemu svěřenci Kryštofu Krýzlovi?
Kitan předváděl fantastické výkony, přesto Hry nedopadly, jak mohly. V trénincích kombinace jsme se potýkali se sjezdovými lyžemi, na nichž se cítil strašně špatně. Až jsme na závod ukecali servisáka na jiné a sjezd zajel perfektně. Byla škoda, že slalom jel trošičku zadrženě. Chyběly mu tři desetiny na dvanácté místo, na druhou stranu sedmnáctá příčka z olympiády je perfektní.

Kvůli zlomenině hrudního obratle jste netrénovali sjezd na ledovci, přesto ho zajel na jedničku. Jak to?
To sice ano, kvůli lyžím však vypadal, že se na závod vykašle. Neseděly mu. Přijel ve stokilometrové rychlosti do první zatáčky a sedl si na zadek. Když jezdíme s klukama v létě do Chile, máme k dispozici patnáct párů sjezdových lyží a Kitan si vybírá. Řekne servisákovi, která trojice mu sedí, ať mu na závody udělá jedny rychlé. Jenže na olympiádě nafasoval a jel.

Myslíte si, že Martin Vráblík měl jet na olympiádu, i když nebyl stoprocentně v pořádku?
Nebyla to blbost, jde o sen každého sportovce. Snažil se poprat a udělat maximum. Jenže koleno mu na olympiádě otékalo. Pokud někoho bolí koleno, nedá se lyžovat. Vrablas chtěl Hry zkusit a zkusil.

Hazardoval se zdravím?
Odjížděl relativně v pohodě, ale zatížení předtím neměl takové jako na olympiádě. Denně jsme trénovali a každou jízdu bylo patrné, že jeho koleno reaguje víc a víc. Při lyžování na koleno působí ohromné síly a je až zázrak, že si jej neurval.

Co říkáte výsledkům olympijských disciplín?
Stále mě děsně překvapují Američané. Už poněkolikáté jsem se přesvědčil, že jsou schopní udělat výsledek v pravou chvíli. O Julii Mancusové od minulé olympiády nikdo netušil, zda vlastně žije, a ve Vancouveru předvede takový výsledek (stříbro ve sjezdu a kombinaci – pozn. red.). Bode Miller v létě skončil kariéru a najednou se rozhodl, že ještě zkusí olympiádu. Dopadl úžasně (zlato v kombinaci, stříbro v super-G a bronz ve sjezdu – pozn. red.). Mají neuvěřitelnou vnitřní sílu a věří si v rozhodujících okamžicích.

Ve skvělé formě zastihly olympijské hry Aksela Lunda Svindala. Vyhrál super-G, druhý dojel ve sjezdu a bronz bral v obřím slalomu.
Je úžasný lyžař, ale letošní formu neměl tak oslnivou, aby od něj někdo čekal tři medaile. Olympiáda mu obrovsky sedla a smekám před jeho fantastickými výsledky. Naopak vyhořel Didier Cuche, který kraloval celé sezoně.

Příznivce lyžování asi zaskočil italský vítěz slalomu Giuliano Razzoli…
Pro veřejnost jde o méně známé jméno, nicméně je skvělý lyžař a bezkonkurenční rovinář. Olympijský slalom se jel na brutálně jednoduché sjezdovce. Nejprve dlouhá rovina, následně nepříliš strmý svah a takový kopec mu seděl.

Rakouským sjezdařům Hry vůbec nevyšly. Hodně jim spadl hřebínek?
Ne že bych jim to až tak přál, ale i čeští biatlonisté, běžkaři a skokani mi říkali, že je nikdo nemusí. Pokud s nimi chceme trénovat, chovají se namistrovaně v porovnání s Američany či Nory. Rakušáci investovali obrovské peníze do střediska, kde čtyři roky na Vancouver trénovali. Uzavřeli ho jen pro sebe, svaz jim postavil sjezdovky, létali vrtulníky…

Po návratu domů je však nepochválili…
Jenže byli pod neuvěřitelným tlakem od úvodního sjezdu, když nezískali medaili. Pro rakouský národ byla stěžejní a očekávání se s každou disciplínou stupňovalo.

Vnímali jste mediální zájem o „sněžného leoparda“ Kwameho Nkrumah-Acheamponga z Ghany?
Potkávali jsme se na kopci či v jídelně i s jinými závodníky exotičtějších zemí. Během zahájení jsem se bavil se sjezdařem z Nepálu. Naši kluci jezdí s hůlkami jedné firmy, jejíž majitel je z Jeseníků. Nabízel Ghaňanovi, jestli nechce závodit právě s těmito hůlkami. Ten si prý řekl o takové peníze, o jakých by se nezmínil ani Svindal.

Na sjezdovce se proháněl i princ Hubertus von Hohenlohe, synovec českého knížete Karla Schwarzenberga. Znáte se?
Ano, je to Mexičan, žije ve Vídni, má nejrůznější pozemky po celé Evropě, lyžuje v Itálii. Kecali jsme s ním, extravagantní týpek, ale hrozně příjemný. Dělal si legraci, že má u Chomutova zámek, kde v životě nebyl, protože mu kdosi říkal o tamním škaredém okolí. (smích) Jezdil s námi obří slalom a je úžasné, jak parádně v jedenapadesáti letech lyžuje. Strčí do kapsy všechny mladší jezdce z méně lyžařských zemí.

Petr Lajkeb:

Narodil se 13. dubna 1977 v Brně.

Získal titul Ph.D. na Fakultě sportovních studií Masarykovy univerzity v Brně, kde také vyučoval.

Dříve lyžoval a na vrcholové úrovni dělal atletiku.

Je osobním trenérem českého lyžaře Kryštofa Krýzla.

Je spoluzakladatel agentury SPORTA.CZ, která vytváří kondiční přípravy pro sportovce.

S manželkou Sabinou má dcery Terezu a Zuzanu.

Autor: Jaroslav Kára

12.3.2010 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Nové kanceláře pro tisíc lidí otevřeli ve Slatině. Investor už plánuje další

Brno – Další kancelářský komplex se otevřel ve čtvrtek firmám i živnostníkům v Brně. Zájemci jej najdou v městské části Slatina kousek od brněnského letiště. Nové kanceláře ve městě rostou díky nízkým nájmům.

AKTUALIZOVÁNO

Zbrojovka po podzimu pouští Lacka či Vávru, přichází rychlonohý Nigerijec

Brno – Nechtějí navázat na bídný podzim. Nejvyšší představitelé brněnské Zbrojovky po skončení podzimní části první fotbalové ligy intenzivně pracují na obměně kádru. V pátek se čtveřice stávajících hráčů dozvěděla, že s nimi klub už dál nepočítá.

AKTUALIZOVÁNO

Nehoda u Lomničky: Držte se! vzkázali spolužáci. Dívka je stále ve vážném stavu

Lomnička – Nezletilá dívka, která si vážně poranila hlavu při čtvrteční dopravní nehodě u Lomničky na Brněnsku, je nadále ve vážném stavu. „Není už bezprostředně v ohrožení života, ale její stav je pořád vážný. Má poraněnou hlavu a je na umělé plicní ventilaci," uvedl mluvčí Fakultní nemocnice Brno Pavel Žára. Dívka leží na oddělení ARO v Dětské nemocnice v Brně. Při havárii se zranilo celkem pět mladých lidí.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies