Aby byl její sportovní rok dokonalý, schází jediné: úspěch na světovém šampionátu, který už příští týden odstartuje v České republice. Už za osm dní povede v roli kapitánky výběr trenéra Lubora Blažka do zahajovacího utkání proti Argentině. „Fanoušci nás potáhnou,“ tvrdí tahounka reprezentační­ho týmu.

V sobotu jste měla narozeniny. Jak jste je oslavila?
S rodinou, ale týden dopředu. S tátou i bráchou máme stejně, takže jsem pěkně sjeli domů. Popřály mi i holky z týmu.

Jaký dárek vás nejvíc překvapil?
Překvápko jsem neměla. Vybrala jsem si cyklodres, protože často vyjíždíme s manželem na kole. Ten navíc furt otravoval s takovými dárky, že jsem si od něj radši nechala doplnit sbírku parfémů. (úsměv)

Dokázala jste si radost z narozenin užít, nebo už podvědomě přemýšlíte o vrcholu sezony?
Samozřejmě cítím, že šampionát je hodně blízko. Máme poslední soustředění a pak to v Brně začne, ale bylo by špatné, kdyby se člověk soustředil jen na sport.

Kdy na vás tíha mistrovství definitivně dolehne?
Určitě to přijde, jenže fakt nevím kdy. Nejpozději asi před prvním zápasem, ale člověk do toho kolotoče okamžitě naskočí. Zápasy jdou rychle po sobě, takže nemáte čas si připouštět nějakou tíhu.

Ani na vás nejde taková ta hrdost, že povedete jako kapitánka reprezentaci před vyprodanou halou a domácím publikem?
Takhle se to brát nedá. Kapitánství nikdo neřeší. Možná díky němu víc komunikuju s trenérem, ale v nároďáku to funguje tak, že když chce někdo něco říct, tak to prostě řekne. Co se diváků týče, jsem ráda, že o šampionát mají zájem. A hrdost? Tu si v sobě nosím v každém zápase za repre.

Mimochodem, kolik známých už vás žádalo, abyste jim zajistila lístky?
Moc, bohužel se obávám, že ani všem nemůžu vyhovět. Když vezmete jen rodinu a pár kamarádů, hned vám to číslo hodně naskočí. Navíc je spousta fanoušků, kteří basketbalem žijí a chtějí naše zápasy vidět na vlastní oči, ne jenom v televizi. Říkala jsem třeba přátelům z Ostravy, že jim tam zařídím lístky na duel Australanek s Američankami, jenže oni chtějí jít na nás.

Na druhou stranu to značí velkou podporu českému týmu…
Však to mě těší. Je hrozně příjemné vidět, že nám všichni takhle fandí.

Nebudete vás na to palubovce svazovat?
To ne. Vím, že ty skalní fanoušky basket baví. Když uvidí, že jsme pro úspěch udělaly všechno, budou při nás stát, i když se nám nebude zrovna dvakrát dařit.

Vaše zápasy bude v Brně sledovat téměř tři a půl tisíce diváků. Narvanou halu ve Vodově ulici jste zažila už v euroligovém Final Four. Myslíte, že vás čeká podobná atmosféra, jako třeba při souboji Žabovřesk se Samarou?
Rozhodně. Sledovala jsem světový šampionát chlapů a tam také domácí fanoušci vyhecovali Turky ke skvělým výkonům. Teď bude záležet na každé z nás, jak se s tím popasuje. Někoho diváci dostanou do formy, jiného zase do kolen.

Počítám, že vy byste radši tu první variantu.
Jasně, snad to tak bude. Hlavně i v přípravě se ukázalo, že fungujeme jako tým. Nemáme v kádru nějakou úchvatnou hráčku, na které by náš výkon stál tak jako třeba Řekyně Maltsiovou. V každém zápase zahraje jedna holka špičkově, další tři ji podpoří a dvě přidají standardní výkon. Když jednu z nás soupeř ubrání, chytne se jiná, v tom je naše největší síla.

Pokud jde o ambice, všichni z reprezentace tvrdí, že primární je postup ze základní skupiny. Souhlasíte?
Musíme se soustředit na každé utkání a ne rovnou vyhrávat celou skupinu. Čekají nás tři zápasy v rychlém sledu, do kterých musíme jít naplno. Víme, že budou rozhodovat maličkosti. Budu spokojená, když zahrajeme rychlý a tvrdý basketbal.

Ve skupině narazíte na Argentinu, Japonsko a Rusko. Můžete porazit všechny tři?
Rozhodně se to dá. S Ruskami jsme v minulosti nějaké zápasy vyhrály. Když proti nim nastoupíme bez respektu, můžeme uspět. Pokud s nimi prováháme začátek, tak se to pak těžko dohání. Ale nejde jen o Rusky. Silná bude i Argentina, která hraje hodně silový basket. Japonky jsou zase neskutečně mrštné a umí skvěle střílet z dálky. Potkají se různé styly, i proto se nedá dopředu říct, který tým bude úspěšnější.

Když zmíním celkové umístění, s čím budete spokojená?
To se nedá říct takhle dopředu, kolikrát rozhoduje jeden zápas. Rozhodně nechceme jet do Karlových Varů hrát o nějaké dvanácté místo.

V přípravě se vám docela daří, ještě jste ani jeden zápas neprohrály. Cítíte formu?
Na tohle já moc nehledím. Spíš mě těší, že řadu těžkých zápasů jsme dokázaly ubojovat. Třeba jsme v poločase prohrávaly o dvanáct bodů, ale stejně se nám podařilo zvítězit. Tým dře na doraz, a to mě uspokojuje mnohem víc než nějaká šňůra neporazitelnosti v přípravě. Když ale vezmu v potaz takovou tu fyzickou připravenost, tak musím říct, že se mi běhá suprově. Je o nás skvěle postaráno, za to patří dík Aleši Kaplanovi (kondiční trenér – pozn. red.) i celému realizačnímu týmu.

Před pátečním zápasem s Čínou trenér Lubor Blažek oznámí konečnou nominaci. Čtyři hráčky už musel vyřadit, teď se k nim připojí další dvě. Jak tým snáší tuhle nepříjemnost?
Upřímně musím říct, že trenérům vůbec nezávidím. Tým je pohromadě tři měsíce každou chvíli kromě víkendů. Každá holka prokázala svou výkonnost, navíc po lidské stránce jsme si všechny sedly. Myslím, že o konečné nominaci musí rozhodovat prkotiny. (úsměv)

Jistotu má Jana Veselá, která ale stále bojuje se Seattlem ve finále zámořské WNBA. Pokud se série protáhne do posledního zápasu, dorazí těsně před startem šampionátu. Může to být problém?
Trochu mám strach z časového posunu, to pro ni bude masakr. Ale Vesy je šikulka, věřím, že zapadne. Má hromadu zkušeností, v obraně si své odvede, na doskoku je výborná. A tyhle věci dokáže zahrát kdykoliv. Když s ní budou na place čtyři hráčky, co ví, jak hrát, chytne se hodně rychle. A třeba ji trenéři v úvodních zápasech trochu pošetří.