Záviděl ostatním dětem, že mohou ve škole při tělocviku běhat nebo třeba kopat do balonu. On nesměl. Doktoři mu to zakázali. „Měl jsem se raději vyhýbat nárazům, protože mě omezovaly potíže s kyčelním kloubem, hrozilo i zlomení křehkých kostí. Od pěti do sedmi let jsem se pohyboval o berličkách. Musel jsem si na své zdraví dávat větší pozor než ostatní," upozorňuje Tomáš Konečný, který později závodil v jednom týmu po boku cyklistických hvězd jako Jan Ulrich, Erik Zabel nebo Cadel Evans.

Jeho slibně rozjetou kariéru v hvězdami nabité německé stáji T-Mobile nakonec zdravotní problémy přece jen ukončily. Místo kola za to ale mohl hokej. „Na bruslích jsem si zlomil stehenní kost, která urychlila můj odchod. Přišel dřív, než musel," mrzí Konečného vzpomínka na rok 2004. O tři roky později s cyklistikou definitivně skončil.

Kolo v mládí olomouckého rodáka chytlo právě kvůli jeho zdravotním problémům. „Nemohl jsem dělat jiný sport než plavání nebo cyklistiku. V ní jsem pak našel něco, kde jsem se konečně mohl měřit s ostatními," vysvětluje nyní devětatřicetiletý sportovec, který žije v Kuřimi.

K úspěchům a vítězstvím ale nevedla klidná cesta. V Konečného případě byla spíš hodně klikatá a se strmým stoupáním. „Měl jsem od začátku hendikep oproti ostatním. Zvládl jsem ho překonat i díky podpoře rodičů, která je strašně důležitá. V mladších žácích jsem třeba považoval za úspěch vůbec závod dojet," popisuje krušné začátky, které by mnoho dětí odradily.

To také Konečného posílilo. „Ze začátku jsem zažíval samé prohry, ale postupně jsem cítil zlepšení. V mužích jsem se už srovnal s těmi nejlepšími. Výhodou bylo, že jsem se díky tomu naučil odmalička dřít a dřít, z čehož jsem v dospělosti těžil. Nebyl jsem žádná namlsaná hvězda," upozorňuje pozdější juniorský mistr České republiky, který si první triumf v závodě připsal až v šestnácti letech.

O pět roků později už válel v brněnském Favoritu, ze kterého se poté přesunul do českého elitního týmu ZVVZ. A chtěl ještě výš. „Nejdřív jsem se snažil o účast na Závodě míru. Když jsem na ni dosáhl, toužil jsem po dalších metách," přibližuje Konečný svůj sen o zahraničním angažmá.

Z lídra dělníkem

Ten se mu splnil v roce 2001 přechodem do belgické stáje Domo Farm Frites. „Nad nabídkou jsem neváhal ani minutu. Dostal jsem se do týmu, se kterým jsem se mohl účastnit nejlepších závodů. Zároveň šlo o obrovský skok. Z pozice jasné týmové jedničky jsem se musel smířit, že na mě už nebudou ostatní makat, nýbrž já na ně," říká o premiérové zahraniční zkušenosti.

Ve stejném roce si dokonce připsal dílčí úspěch na španělské Vueltě, jednom ze tří nejprestižnějších podniků na světě. „V jedné z etap jsem vyprovokoval únik asi patnácti jezdců. Když jsem se rozhlédl po této skupince, říkal jsem si, že nemůžu jinak než vyhrát. Cítil jsem se ohromně sebevědomě," popisuje.

Výsledek? Nakonec až sedmé místo. „Tehdy jsem byl strašně zklamaný. Naštěstí jsem si to posléze vynahradil," usměje se při vzpomínce na šestnáctou etapu, ve které už triumfoval.

Do mozaiky úspěšně se rozvíjející kariéry zasadil o rok později největší střípek v podobě účasti na prestižní „Staré dámě". „Na Tour de France se mi nedařilo podle představ. Stálo mě dost sil probojovat se do konečné nominace a pak už mi trochu scházely," uznává.

To ještě netušil, že kariérní vrchol má teprve před sebou. O dva roky později už totiž pomáhal v jedné stáji cyklistickým hvězdám Ulrichovi nebo Zabelovi.

Angažmá v gigantu T-Mo-bile si vysloužil i vítězstvím v královské etapě Závodu míru v roce 2003. „Porazil jsem v přímém souboji dva jejich jezdce, což mi pomohlo. Když pak přišla nabídka, nebylo co řešit. V těch letech neexistoval nabitější tým," přibližuje roky 2003 až 2005.

Krátké účinkování v elitním německém družstvu nezapříčinila Konečného špatná výkonnost, nýbrž nešťastná zlomenina z hokejového tréninku. „Udělala mi čáru přes rozpočet," mrzí Konečného.

„V těžkých stoupáních jsem dokázal táhnout Ulricha, týmu jsem se ideálně hodil do jeho mozaiky jako pracant a domestik. Shoda náhod ale rozhodla jinak. Už se za tím neohlížím," tvrdí.

Konec ve špičce

Následující rok se dával ze zranění dohromady. Nakonec opět nasedl na kolo, ale jen do roku 2007. „V T-Mobilu jsem skončil, protože to byl špičkový tým. Už jsem sám na sobě cítil, že nejsem na tak vysoké úrovni jako před zraněním. Vždy jsem od sebe vyžadoval maximum, takže dělat něco napůl pro mě nemělo smysl. I to rozhodlo. Řekl jsem si, že je čas skončit. Splnil jsem si skoro všechny mety, svoje dětské sny," říká otec, který chtěl také trávit víc času se svými dvěma syny.

Z německého angažmá dál přetrvaly přátelské styky s elitními cyklisty. „Když se potkáme, rádi si popovídáme. Nejvíc jsme se skamarádili s Alexandrem Vinokurovem. Po letošním vítězství na olympiádě jsem mu hned psal esemesku s gratulací. Ještě ten den mi odpověděl, což jsem se dost divil. Jeho oslavy totiž vždycky stály za to," směje se Konečný, který v současnosti pomáhá znojemskému cyklistickému týmu Focus Bikes.

Jako bývalý cyklista nechápe nynější hon na Američana Lance Armstronga, kterému unie odebrala kvůli údajnému dopingu všech sedm titulů z Tour de France. „Nechci soudit, jestli po právu, nebo ne. Nejvíc mně na tom všem vadí, že se to řeší až nyní. Teď už je to jedno. Dělá se z toho jen zbytečná aféra, která ubližuje hlavně cyklistice," kroutí hlavou.

Tomáš Konečný

Narozen: 11. října 1973 v Olomouci

Sport: bývalý silniční cyklista

Bydliště: Kuřim

Největší úspěchy: vítězství v 16. etapě Vuelty (2001), účastník Tour de France (2002), účastník Vuelty (2001 a 2004), 9. místo na MS (2004), 76. místo na OH (2000), juniorský i seniorský mistr ČR

Týmy: Slavoj Loštice (1985-1987), RH Bruntál (1988-1990), Uničov (1991-1993), Favorit Brno (1994-1995), ZVVZ (1995-2000 a 2002-2003), Domo Farm Frites (2001-2002), T-Mobile (2003-2005), Team Wiesenhof (2005-2006), Elk Haus, Simplon (2006-2007).

Rodina: synové Lukáš (11 let) a Tomáš (7 let)

Zajímavost: v letech 20032005 patřil do jednoho z nejnabitějších týmů T-Mobile, ve kterém se potkal s Janem Ulrichem nebo Erikem Zabelem.