VYBERTE SI REGION

Konečný: Někdo chodil do hospody, já na trénink

Brno /ROZHOVOR/ - První český profesionální boxer Milan Konečný začínal až v pětadvaceti letech. Brněnský rodák z vlastní zkušenosti ví, že k úspěchu vede trnitá cesta a tvrdá práce.

2.1.2010 1
SDÍLEJ:

Ilustrační fotoFoto: DENÍK/Jiří Sejkora

Žádné jiné příjmení není tak spjato s českým boxem. Brněnský rodák Milan Konečný se stal prvním českým profesionálem a přivedl do ringu také svého syna, který vybojoval poslední medaili pro český box na mistrovství světa. Padesátiletý trojnásobný mistr Československa se i teď ještě postaví do ringu a klidně by změřil síly se skoro o dvacet let mladším synem. „Vždyť bych ho zmlátil jako psa. On by si na mě ani nesáhl,“ směje se brněnský bojovník.

Jak jste se dostal k boxu?
Oslovil mě plakát o náboru do Lokomotivy Brno. Tehdy ji vedl trenér Miroslav Kubánek (současný vedoucí sportovního centra mládeže v Novém Lískovci – pozn. red.), který působí u boxu dodnes. Dal mi úplně všechny základy, patří k elitě českých trenérů. Začínal jsem ale až v pětadvaceti letech.

To je docela pozdě na boxera.
Jak je vidět, tak ne. (směje se) Abyste mohl začít, na to není nikdy pozdě. Ani v pětatřiceti nebo ve čtyřiceti. Člověk může prakticky kdykoli.

Jak těžké byly začátky?
Jako u každého. Člověk přijde mezi další borce, a dokud se pořádně neotluče, tak je stále bitý. Musel jsem se do toho dostat, pak už to bylo v pohodě. Jen se člověk musel trochu ukázat a zjednat si respekt. Na svůj první trénink si už ale nepamatuju. Přece jen je to čtvrt století zpátky.

A premiérový zápas si ještě vybavíte?
Byl jsem strašně nervózní. Bojoval jsem proti nějakému Polákovi v Prostějově na mistrovství kraje.

Jak jste při premiéře dopadl?
Prohrál jsem na body, ale trenéru Kubánkovi jsem se strašně zalíbil, protože jsem podlehl jen těsně velké hvězdě. Nakonec jsem s ním odboxoval pro všechny překvapivě vyrovnaný zápas.

Neodradila vás první porážka?
Pořádně mě to mrzelo, ale nezlomilo. Nikdo, ani já, neočekával, že bych mohl proti tak silnému soupeři uspět. On byl boxerem už dlouho a já jsem byl teprve zelenáčem. Vynahradil jsem si to hned ten rok na českém mistrovství, kde jsem byl dokonce druhý.

Po dvou letech jste opustil brněnský klub a odešel do Ústí nad Labem. Proč?
Nabídli mi tam místo ve středisku vrcholového sportu. To byl pro mě hlavní impulz, protože měli nejlepší podmínky v republice.

Tam jste působil většinu své kariéry. Před dvěma lety jste se ale zase vrátil zpět do rodného města.
Skončil jsem službu u policie, a tak už mě na severu Čech nic nedrželo.

Povolání boxera znamená i dostávat rány. Brzdila vás někdy zranění?
Vůbec. Box je v tomto naprosto parádní sport. Ve fotbale vás někdo podrazí, a hned jste mrzák. V ringu od soupeře čekáte jen to nejhorší. Co vás pak může překvapit? Nic. Vyražený zuby jsem třeba nikdy neměl. Jediné, co mně udělali, je zlomená nosní přepážka, která mi vadí dodnes. Ale to je vše, nic jiného mě nepotkalo.

Jak na váš koníček reagovala rodina?
Člověk musí mít dobrou manželku, aby ho pouštěla. A já takovou měl. Někdo chodil do hospody, někdo na tréninky.

Co vás na boxu tak zaujalo, že jste u něj vydržel čtvrt století?
Je to hezký mužský sport. Na gymnastiku jsem se nehodil.

Když se ohlédnete za svou kariérou, dosáhl jste všeho, co jste si přál?
To vůbec ne, protože jsem začal strašně pozdě. Člověka pak už brzdí v přípravě věk a další věci. Ale pořád jsem makal naplno.

Zůstal vám nějaký nesplněný sen?
No jasně, každý ho má. U mě například být mistrem světa. Ne vždycky se ale takové sny mohou vyplnit. Proto to tak ani neberu. Dal jsem se na box, a co jsem od něj čekal, to se mi splnilo.

Byl jste prvním českým profesionálním boxerem. Mohl byste vysvětlit, jaký je mezi tím a amatéry rozdíl?
Kdysi se muselo u amatérů skončit ve dvaatřiceti letech. Takže co mi zbývalo, když jsem dosáhl toho věku? Nic jiného, než se stát profíkem. Nebyla pro mě jiná cesta.

Nyní se věk posunul o další dva roky. Má toto omezení smysl?
Opravdu nevím. Boxoval jsem ještě v padesáti, a to má nějaký smysl? Asi jo. Ale nevím, kdo to vymyslel. Já to nebyl.

Většina lidí si představuje, že hlavní rozdíl je v penězích. Je to tak?
Ano, prachy u profíků jsou. Ale hlavně v těžkých vahách a pouze v titulových zápasech. V Čechách to takhle každopádně není.

Ve vašich šlépějích šel i syn Lukáš.
Furt za mnou lezl do tělocvičny, takže ho to přitáhlo. Bylo to pro něj nejlepší, když jako dvanáctiletý viděl, co ti borci dělají. Tak to samozřejmě chtěl taky. Byla tam hromada o pět let starších kluků, se kterými se měl měřit. A tak vyrostou správní boxeři. Opakování techniky je vynikající věc, ale důležitější je otloukat a otloukat. Jiná cesta nahoru nevede. Musí si v sobě vybudovat instinkt, kdy správně uhnout, nezavírat oči. Zní to drsně, ale takto to je. Když se to naučí proti starším, má do budoucna výhodu.

Při zápase v Rusku se zranil, jak to s ním teď vypadá?
Trochu si stěžoval, ale to mě vůbec nezajímá, protože já jsem zraněný celý život a nic mi není. (směje se)

Stýkáte se spolu?
Moc ne. On je v Ústí nad Labem a já v Brně. Jedeme spolu jen na silvestra. Občas se sice vidíme, ale není to moc často.

Přijímá od vás ještě nějaké rady?
Vůbec. Když jsem se mu snažil pomáhat, tak si stejně dělal, co chtěl. Od té doby už mu nic neříkám.

Kdybyste měl zhodnotit Lukáše, jaký je?
Boxuje velice fyzicky, má naběháno. K profesionálům se perfektně hodí.

V čem jsou jeho slabiny, na čem by měl ještě zapracovat?
To je těžká otázka. Jedině snad na pohybu, ale to se těžko hodnotí. Teď mě ale nic jiného nenapadá.

A silná stránka?
Rozhodně jeho fyzická příprava. Tam se mu může jen málokdo rovnat.

Troufl byste si proti němu ještě stoupnout do ringu?
Jasný. Vždyť bych ho zmlátil jako psa. On by si na mě ani nesáhl. Techniku nemá zas tak dobrou. (směje se) Ještě bych si proti němu troufl nastoupit.

Má podobný styl jako vy, šel ve vašich stopách?
Ne, to vůbec. Boxuje úplně jinak. To je ale dané postavou a dalšími aspekty. Každý si dělá, co potřebuje, tak i on se zaměřuje na to, co je mu blízké. Já jsem ho ani nikdy netrénoval a neukazoval mu, jakým způsobem by měl boxovat. To si každý rozhoduje sám. Měl své trenéry.

Ani v mládí jste mu nedával rady?
To ano, ale styl si vybral sám takový, jaký mu vyhovuje. Proto je každý boxer jiný.

Je podle vás nejlepším současným českým boxerem?
Neznám jiného na takové úrovni. Ruda Kraj skončil, takže asi nikdo jiný.

On byl poslední, kdo pro české barvy získal na mistrovství světa medaili. Už je to ale deset let. Jak vidíte budoucnost českého boxu?
Nedokážu si vysvětlit, proč k němu děti nenachází cestu. Proč dělají furt japonská a čínská bojová umění. Nerozumím tomu. Jedině snad proto, že box je strašně náročný sport.

Víc než asijská bojová umění?
Samozřejmě. Má propracovanou metodiku přípravy. Kluci přijdou na trénink třeba ve dvanácti letech a jsou dušení a dušení. Zato bojová umění jsou spíš zábava. V českém boxu se naopak začínají čím dál více prosazovat ženy. Ty tomu teď přišly na chuť. Ale snad se tento trend časem zase otočí.

Mezi ženami vládne a prosazuje se i na světové úrovni brněnská rodačka Danuše Dilhofová.
Znám ji, to je dobrá holka. Uvidíme, jak se jí bude dařit. Cesta na olympiádu je jako u mužů těžká a bude to ještě horší. Moc tomu nevěřím, že se tam dostane, ale třeba se stane zázrak. Kvalifikace je totiž v cizině a platí nepsané pravidlo, že když se boxuje proti rozhodčím, tak se musí vyhrát před limitem. A u žen to moc nehrozí. Její výhodou je, že box úplně miluje, kompletně mu propadla, všechno mu obětuje. A tak to má být, jiná cesta k úspěchu nevede.

Stává se i na mezinárodních turnajích, že sudí nerozhodují fér?
Je těžké určit, co je fér. Proč by měl zápas rozhodnout pro hostujícího boxera proti domácímu?

Zažil jste to i na vlastní kůži?
Jasně, milionkrát. Člověk s tím musí počítat. Když jsme bojovali na Slovensku s domácími borci, tak jsme museli vyhrát před limitem. Pokud je utkání vyrovnané, komu to dá rozhodčí? No přece domácím.

Kde vidíte šanci, aby se český box výsledkově zvedl?
Jen tak, že do něho půjde dostatek peněz. Jiná cesta prostě není.

A co udělat proto, aby do něj šly?
Najít borce, který by udělal medaili mezi muži.

To mu pomůže?
Samozřejmě. Musíme se pokusit s tím něco udělat. Jak my s Mírou Kubánkem v Brně, tak hlavně lidé v Ústí, protože mají reprezentační středisko. Tam teď trénuje Zdeněk Chládek, který udělal medaili na juniorském mistrovství světa.

To je tedy spasitel?
Jo, ten ji udělá. Pevně mu věřím. Je to pro všechny česká boxerská naděje. Poznáte to už na trénincích. Přijde na něj a nic ho nezajímá. Žádný mobil, prostě nic. A od začátku do konce dělá jen to, co mu říká trenér. Dře, až je úplně mrtvej. To je cesta k medaili.

Co říkáte na to, že brněnské boxerské kluby jsou až v druhé nejvyšší domácí soutěži. Není to škoda?
Nejsou lidi. Nechci je pomlouvat, ale všichni šli tam, kde jsou peníze – v Prostějově. Tam mají půlku boxerů z Jihomoravského kraje. Až budou v Brně peníze, najde se nějaký manažer nebo sponzor, tak přijdou zase zpátky.

V současnosti trénujete boxery v Brně. Jaké máte plány do budoucna?
Zatím jsem o ničem nepřemýšlel. Co budu dělat dál? To neřeším.

Kdo je Milan Konečný

Věk: 50 let
Místo narození a bydliště: Brno
Výška: 184 cm
Váha: od 71 kg výše, dnes 92 kg
Kariéra: amatér: 215 utkání, 188 vítězství, účastník ME a MS 1991, mistr ČSR 1986, 1989 a 1992
profesionál: 37 utkání, 23 vítězství, mistr Rakouska, mistr ČR střední, polotěžké a křížové váhy
Zajímavost: s boxem začal až ve 25 letech; v roce 1993 se stal prvním českým profesionálem; ještě nyní se občas postaví do ringu k zápasu.

Autor: Tomáš Valaškovčák

2.1.2010 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

Převadeč vecpal do auta 6 migrantů. Na hranici u Mikulova je chytili policisté

Mikulov – Šest mladíků íránského a iráckého původu a jednoho převadeče zadrželi cizinečtí policisté na bývalém hraničním přechodu v Mikulově na Břeclavsku. Zkontrolovali osobní auto značky Hyundai pětadvacetiletého Rumuna a jeho pět spolujezdců. „V zavazadlovém prostoru policisté našli další ukrytou osobu. Muži ve věku sedmnáct až jednadvacet let neměli u sebe platné doklady," informovala v pátek o kontrole z úterý policejní mluvčí Štěpánka Komárová.

Záhadu oslabené imunity odhalili brněnští odborníci

Brno – Proč jsou někteří lidé náchylnější k infekcím a alergiím? Na tuto otázku možná našli odpověď vědci z Masarykovy univerzity a Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně. „Zhruba dva z tisíce Evropanů mají poruchu imunity s názvem selektivní deficit IgA. Kvůli němu častěji onemocní autoimunitními chorobami. Doposud nikdo netušil, jak nemoc vzniká," popsala Ema Wiesnerová z tiskového odboru univerzity.

Před 70 lety začal proces s prominenty Slovenského štátu

Pro umírněného ľuďáka, kněze a prezidenta Jozefa Tisa provaz, ale pro radikálního ministra vnitra Alexandera Macha pouhé vězení. Verdikt soudu s předáky Slovenského štátu, který byl zahájen 2. prosince 1946, byl ovlivněn mocenskými zájmy nastupujících komunistů.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies