Po třech kláních mistrovství světa silničních motocyklů tak figuruje osmnáctiletý jezdec z Rohatce na Hodonínsku s tuctem bodů na celkovém jedenáctém stupínku.
Podle propadu jezdeckým polem se vám už start do závodu příliš nepovedl…
Moje reakce na světelný signál a následné odlepení z roštu bylo brutální. Snahu o poskočení minimálně o jednu řadu dopředu však zhatil týmový kolega Harry Stafford, který mě navezl do stopy zrovna v místě, které zavánělo pádem.
Jak se vám podařilo nebezpečný moment vyřešit?
Došlo mezi námi ke kontaktu, který byl podle mě úplně zbytečný. Považuji za velké štěstí, že jsme neskončili oba na zemi. Kvůli incidentu jsem se propadl o pět míst až na jedenadvacátou pozici.
Pak jste nasadil k velké stíhací jízdě?
Snažil jsem se zaváhání co nejdříve napravit, jenže nešlo to tak rychle, jak bych si přál. Trvalo mi další čtyři kola, než jsem dokázal všechny jezdce ve skupině přede mnou zdolat a odpoutat se od nich.
Poté jste až do cíle bojoval se zkušeným Španělem Gadeou. Potěšilo vás, že s ním držíte krok?
Na to, jakou má k dispozici motorku, jel dost tragicky. Jenže v momentě, kdy jsem ho předstihl, ožil a drželi jsme se spolu až do konce závodu. Zkoušel jsem na něho něco vymyslet, ale nešlo to. Jeho tovární aprilia jela na rovinkách mnohem rychleji proto mi pokaždé o pár metrů ujel.
Cílem jste nakonec projel třináctý. Jste s umístěním po sedmé příčce ze Španělska spokojený?
Tři body se počítají. Jako jediný jsem zachraňoval čest naší stáje OngettaCentro Seta, protože ostatní dva jezdci závod ani nedokončili. Zásluhu na mém výsledku má i zlepšená práce celého týmu, motor fungoval rozhodně lépe než před měsícem v Jerezu.