Kostelecký: Povzbuzování fanoušků mě rozesměje

Potěšilo vás vítězství?

Přiznám se, že jsem na tuto anketu úplně zapomněl. Je to totiž poprvé, co jsem ji ovládl. Povedené výsledky jsem vozil už i v předchozích letech, ale není jednoduché se v silné české konkurenci prosadit.

Dokážete spočítat, kolik jste už vybojoval v kariéře medailí?

Kamaráda napadla nedávno stejná myšlenka a vyšlo mu asi osmnáct placek, což není zas tak moc. Miroslav Januš (střelba na běžící terč – pozn. red.) jich má kolem stovky. Mám ještě co dohánět. (úsměv)

Další můžete přidat třeba na letních olympijských hrách v Londýně. Už máte jisté, že pojedete?

Figuruji v předběžné nominaci s Jirkou Liptákem, ale jistotu nemáte nikdy. Konečné rozhodnutí může padnout třeba dvě měsíce předem. Na hry jedu, až sedím v letadle.

Odkdy jste věděl, že s vámi reprezentace počítá?

Už od září. Trochu jsem s nominací počítal, protože za olympijský cyklus jsem snad z patnácti závodů skončil desetkrát ve finále a získal čtyři medaile. Loňský rok byl pro mě super, takže jsem čekal, že pozvánka přijde.

Co pro vás účast pod pěti kruhy znamená?

Speciální závod. Dá se říct, že střelectví žije jen z olympiády, jedná se o životně důležitý závod i pro náš svaz. V ostatních rocích o nás není takový zájem. Navíc něco podobného zažijete jen jednou za čtyři roky. Záleží taky hodně na štěstí a umění trefit formu ve správný den.

To už máte naučené z posledních her v Pekingu, kde jste vystřílel zlato…

(smích) To bych neřekl. Vím, jak se připravovat na takový závod, ale to ještě nic nezaručuje. Jede tam čtyřicet lidí a všichni jsou schopní vyhrát. Konkurence je obrovská, můžu skončit klidně poslední. Pomáhají mi jen zkušenosti z předchozích let, protože specifická atmosféra dolehne před startem na každého.

Jak se to projevuje?

Záleží třeba na publiku. V roce 1996 v Atlantě dělalo hrozný hluk, když za námi sedělo deset tisíc lidí, na což nejsme zvyklí. Uvidíme, jak to bude vypadat v Londýně. Angličani mají střílení rádi, prý už jsou vstupenky vyprodané.

Bude vás povzbuzovat i nějaký fanklub?

To nemám přehled, ale už se mi hlásilo několik lidí. Tipuji, že z České republiky by mohlo přijet docela dost fanoušků.

Při střelbě jste maximálně koncentrovaný. Vnímáte je přesto?

Ať chcete nebo ne, tak o nich víte. I do Pekingu přijelo pár lidí. Když jsem šel na řadu, slyšel jsem jak křičí, že mi to vyjde. Nerozhodí mě to, spíš rozesměje a uvolní napjatou situaci. Nemám rád, když je nálada na závodech vážná. Pozitivní vyrušení mi nevadí. Umím totiž ve správný čas vypnout.

Jen dvěma střelcům se zatím v historii podařilo obhájit zlatou olympijskou medaili…

Je to nesmírně těžké. Od devadesátých let minulého století se tento sport ještě víc zprofesionalizoval, takže nyní se jedná ještě o složitější úkol.

Berete to jako výzvu?

Bylo by to fajn, ale jsem nohama na zemi. Závodů, které nevyšly, jsem zažil strašně moc, takže jsem realista.

Máte nějaký výsledek, se kterým byste odjel z Londýna spokojený?

Nesnáším rád prohlášení, že někdo si jede pro medaili. Stačí se blbě vyspat… Podle výsledků, které mám, se chci podívat do finále. Tam se pak může stát cokoli.