Kostelecký: Sám jsem zvědavý, co v Mnichově předvedu

Zlatý týmový úspěch ve střelecké disciplíně trap z evropského šampionátu v Kazani je minulostí. Po měsíci stojí před olympijským vítězem Davidem Kosteleckým vrchol sezony – mistrovství světa v německém Mnichově.

O své formě však brněnský brokař pochybuje, v posledních týdnech se totiž potýkal se zánětem nervu v zádech. „Funkční jsem, závod odstřílím, ale úplně ono to není. Zranění mi hodně ovlivnilo přípravu. Nemohl jsem trénovat, jak jsem zvyklý. Šampionát bude i pro mě samotného velká neznámá. Jsem zvědavý, co v Mnichově předvedu,“ hlásí před mistrovstvím, které startuje už v neděli, pětatřicetiletý střelec.

Od kdy vás záda trápí?
Problémy se objevily už po příletu na mistrovství Evropy v Kazani. Nevím, jak jsem k tomu přišel, asi jsem někde prochladl.

Na Kazaň přesto vzpomínáte rád. V individuálním závodě jste sice obsadil až jedenáctou příčku, zato v družstvech jste s Liptákem a Gachem slavili historicky první titul. Jak jste si společný triumf užil?
Týmový úspěch těší vždycky o něco víc. Podle umístění na akcích Světového poháru jsme před šampionátem patřili k favoritům na medaili, i když přímo na zlato jsme opravdu nepomýšleli. Ke všemu jsme to druhým Italům nandali o pět terčů, což se normálně nestává. Každá týmová medaile je ve střeleckém světě hodně prestižní. Jen doufám, že nám forma vydrží i do Mnichova.

Sedí vám tamní střelnice?
Střílel jsem na ní jen jednou. Trefil jsem 120 terčů, a to je normálně solidní výsledek. Jenže tehdy z toho bylo až jedenatřicáté místo.

Takže úplně ideálním místem pro vás není?
Spíš ne, nevyhovuje mi hlavně kvůli nastavení. Terče nelétají daleko, to dává naději i průměrným soupeřům. Především kvůli tomu očekávám na světovém šampionátu vysoké výsledky. Místo čtyřiceti lidí jich na velmi dobré umístění může pomýšlet mnohem víc.

Konkrétní cíl si tedy nedáváte?
Byl bych blázen, kdybych něco takového hlásal dopředu. Soutěž je fakt otevřená. Opravdu nevím, co mám sám od sebe očekávat. Třeba v Kazani jsem měl superformu, ale nevyšla mi jedna položka a bylo po nadějích na finále. V sezoně se mi to stalo poprvé a zrovna na mistrovství Evropy.

Čím si svůj neúspěch vysvětlujete?
Trochu za to můžou nefunkční mikrofony, což se může přihodit třeba i v Mnichově. Od olympiády v Pekingu nemám potřebné štěstí, abych některý ze závodů vyhrál. Čekám, kdy se to zlomí a vítězství zase přijde.

Na německém mistrovství jsou ve hře kvalifikační místa pro olympijské hry, které v roce 2012 pořádá Londýn. Je pro vás šampionát o to větší výzvou?
Bylo by skvělé vystřílet Londýn už teď a příští rok kvůli flekům na olympiádě necestovat obrovské dálky na závody Světového poháru. Jezdí se třeba do Číny, Austrálie nebo Chile. Ale v našem sportu se vážně nic nedá dopředu odhadnout. Vybojovat si místo v Mnichově bude ohromně těžké.

Letos jste byl už třikrát ve finále závodů Světového poháru. Považujete sezonu zatím za úspěšnou?
Nemůžu si stěžovat. Ve světovém žebříčku jsem na druhém místě. To je povzbuzující zjištění. (úsměv) Navíc mě těší, že jsem i v pětatřiceti letech dokázal na určitých věcech zapracovat a odráží se to na výsledcích. Pokud mi bude přát štěstí, mohla by být příští sezona ještě lepší.

Na začátku té letošní jste uvažoval o změně zbraně. Nakonec jste od tohoto rozhodnutí ustoupil. Proč?
Velkou roli v tom hrála pověrčivost. Se starou zbraní střílím devatenáct let. Měnit brokovnici po dvaceti letech, to by bylo velmi ošidné. Věřím, že jsem se rozhodl správně. Zbraň už nezměním do konce kariéry, to je jasné.