VYBERTE SI REGION

Kouč Nizner: Puk místo míčku? Už jen pro pobavení hráčů

Brno /ROZHOVOR/ – Extraligové florbalisty Bulldogs Brno převzal před sezonou hokejový kouč mládeže brněnské Komety Jan Nizner. Dlouho se pral s večerními tréninky i terminologií.

1.1.2013 1
SDÍLEJ:

Kouč Bulldogs Brno Jan Nizner.Foto: DENÍK/Attila Racek

Florbalisté místo běhání dlouhou dobu bruslili, místo míčku hráli s pukem. Aspoň podle trenérské terminologie kouče itelligence Bulldogs Brno Jana Niznera. Ne že by pětatřicetiletý stratég zavedl do tréninku revoluční změny, ale do jihomoravského klubu přišel před letošní sezonou ze střídačky hokejové mládeže brněnské Komety a dlouho zásobil své nové svěřence netradičními výrazy. Letní přechod mezi sporty nebyla pro Niznera jen příjemná změna, ale především ze začátku i velké utrpení. Nejen výsledkově. I pozdními tréninky, na které si dlouho zvykal.

Kalendářní rok 2012 jste s Buldoky zakončil na devátém místě. Hodnotíte svoje dosavadní účinkování jako úspěšné?

Očekávání jsem měl určitě vyšší. Chtěli jsme se pohybovat na pozicích zajišťujících bezproblémový postup do play off.

Kvůli čemu na nich momentálně nejste?

Prvním šesti prohraným kolům. V nich se sešlo víc věcí dohromady: předsezonní změny v realizačním týmu i hráčském kádru. Chvíli trvalo, než si vše sedlo. A také měl vliv extrémně těžký los proti silným soupeřům. Když se na situaci dívám zpětně, pár detailů v komunikaci s týmem i vedením klubu bych dnes řešil jinak. Byla to daň za to, že jsme skákali rovnýma nohama do hluboké neznámé vody.

Kouč Bulldogs Brno Jan Nizner.Napadaly vás i myšlenky, zda vaše role u týmu má smysl, uvažoval jste i nad rezignací?

Pral jsem se sám se sebou. V jeden moment jsem malinko uvažoval, zda jsem neudělal chybu, jestli nestrkám nos do oblasti, kam nepatřím. Vnitřně jsem ale naštelovaný tak, že nejsem vzdávací typ. Mám vůli se se vším porvat až do konce. Odvolání z funkce bych akceptoval. Ale že bych k němu vyloženě dal impuls? Od toho mě odrazovala moje povaha. Byl jsem přesvědčený o správném cíli, jen jsem k němu hledal správnou cestu. Není tajemství, že jsem jednu chvíli pracoval i pod výsledkovým tlakem od vedení klubu.

Jak se pracovalo s „nožem na krku"?

Cítil jsem tlak k tomu, abych v týmu všechno převrátil nohama vzhůru: přeskládat tým, rozházet hráče, rozbít kostru, udělat obrovskou změnu i v řízení tréninků. V ten moment jsem si vydržel stát za svým, postavil jsem se do opozice a vydržel se stejným přístupem. Jen jsme s trenéry trochu změnili herní záležitosti, trochu přizpůsobili organizaci hry a systém. Kdybychom do všeho najednou kopli jako do krabice se sklem, možná to dopadlo špatně.

Po úvodních šesti kolech jste v následujících sedmi zápasech posbírali čtrnáct bodů včetně posledního vítězství 5:3 nad mistrovským Tatranem Střešovice. Berete zlepšenou formu týmu jako zadostiučinění?

Pocitově ano. Mužstvo se vlivem trpělivé a postupné práce zvedalo, jeho herní projev také. Vítězství nad Tatranem byl toho důsledek. Doufám, že v tomto trendu dokážeme pokračovat.

Přišel jste z hokejového prostředí. V čem byla pro vás největší změna?

Florbal jsem znal na hobby úrovni, ale na vrcholové úrovni je hokeji hodně vzdálený. Na to jsem ze začátku narazil a musel jsem se s tím poprat. Sporty jsou si sice na první pohled dost podobné, jenže herní věci z hokejového systému jsou nepřenosné. Taktika a organizace je naprosto jiná. V tomto jsem začínal od základů.

Jak jste jako trenér určoval taktiku, když jste neznal detailně soupeře?

Pokoušel jsem se ze začátku hodně sledovat videa, ale postupně jsem zjistil, že jsem se na to moc zaměřil až příliš a odvádělo mě to od podstatnějších věcí. Na sledování soupeřů mám asistenta Rudu Škubala, který je v tomto extratřída a stoprocentně mu věřím.

Zatímco mladí hokejisté trénují především ráno, florbalisté zase až pozdě večer…

Na první pohled to sice vypadá jako detail, ale veškerý dosavadní život jsem vedl opačným způsobem, takže večer jsem byl zvyklý odpočívat a chodit brzo spát. První dva měsíce jsem si proto těžce zvykal na tréninky od osmi hodin večer s koncem hluboko v noci. Někdy Kouč Bulldogs Brno Jan Nizner.jsem proto na ně hledal motivaci už hodně těžko. Cítil jsem se unavený.

Na hokejových stadionech jste pracoval s hráči, kteří věděli, že se svým sportem chtějí jednou živit. Florbalisté jsou ale zatím stále jen amatéři. Zaznamenal jste rozdílný přístup v přípravě hráčů?

Jedná se o obrovsky důležitý moment z hlediska psychologie a jednání s hráči. Vedl jsem kluky, kteří byli nastavení úplně jinak. Ve florbalu tvoří základ týmu lidi, kteří kromě náročné přípravy musejí ještě pracovat. Je těžké oboje sladit dohromady, protože nároky na sport jsou velké. Vyžadujete od lidí téměř vrcholový výkon, přitom po nich chcete něco navíc, protože přes den mají ještě spoustu svých starostí a povinností. Musíte je naladit tak, aby v sobě našli motivaci pracovat a vaše působení nebylo spíš negativní než pozitivní.

Pral jste se s tím?

Bylo to náročné, hledám rovnováhu a řeším to dodnes. Zažívám vnitřní boj, jak velký tlak na hráče vynaložit z hlediska nasazení. Musím najít hranici, kde už chci moc od lidí, kteří sport berou jako doplněk ke svému životu. Proto jsem zažil i momenty, kdy mě kolegové museli brzdit, protože moje úsilí bylo spíš negativní.

Přesedlal jste už z hokejového myšlení na florbalové? Třeba dřív jste míčku intuitivně říkal puk…

Už se mi to nestává, pokud nechci. Slovo puk používám jen jako žert pro hráče. Změnil jsem i ostatní terminologii. Místo bruslení už běháme. (úsměv)

Autor: Tomáš Valaškovčák

1.1.2013 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

Nelze jít na hřiště podělaný, upozorňuje gólman Melichárek

Brno – Zatímco za celou loňskou sezonu vytahoval brněnský gólman Dušan Melichárek míč z branky pouze pětadvacetkrát, za podzimní část nového ročníku nejvyšší fotbalové soutěže se ohnul pro tři balony navíc. V 16 utkáních obdržel 28 branek. „Prohráli jsme tady pouze se Slavií, ale snad ani není možné, kolik bodů máme," nechápal třiatřicetiletý brankář.

OBRAZEM: Mikuláš rozdával dobroty odvážným dětem na náměstí Svobody

Brno – Děti v centru Brna po roce opět přivítaly Mikuláše spolu s jejich pomocníky anděly a čerty, kteří dorazili na náměstí Svobody v pondělí krátce po setmění. „Akce začala na Zelném trhu, kde byl velký sraz Mikulášů. Odtud se spolu vydali na náměstí Svobody, kde farář Tomáš Koumal dětem vysvětlil třeba to, proč si svatého Mikuláše připomínáme," řekla mluvčí brněnského turistického informačního centra Gabriela Peringerová.

Na Orlí v nákupní galerii vyrostl Strom splněných přání

Brno – Malá Rozálie z Domova svaté Markéty pro matky a děti v tísni si přeje letos k Vánocům mluvícího medvídka. Splnit přání jí a dalším třiašedesáti dětem z tohoto domova mohou zájemci prostřednictvím Stromu splněných přání v Obchodní Galerii Orlí. „Lidé, kteří přicházejí do galerie, mohou přáníčko ze stromu vzít a zakoupit na jeho základě dárky dětem z rodin, které si je nemohou dovolit. Dárky pak přinesou zpět pod stromeček," uvedla vedoucí domova Monika Žewucká.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies