„Se svými triky se nesnažím ani vyhrávat. Ostatní kluci jsou v tomto směru dál než já, nechci se s nimi rovnat. Snad lidi nezklamu a nebude mě to bolet," hlásí Kuchař před zítřejším závodem.

Freestyle vás pořád ještě naplňuje natolik, že s ním nechcete končit?

Neplánuju to. Doufám, že ještě budu nějaký čas skákat, i když ve dvaačtyřiceti letech je to neobvyklé. Ale nemám s tím problém, baví mě to, k životu to potřebuju. Nejde to dělat tak, že jen chci něco dělat. Je možné, že přijde nějaký stres, kdy si řeknu, že na rampu se bojím, a bude lepší toho nechat.

Obáváte se, že při pádu máte náchylnější kosti na zlomení?

Možná jo. Už se nesnažím o extra nové věci, může to snadno křupnout. Nemám to zapotřebí. Jízdy si užívám, akce jsou bonusové, nemusím nikomu nic dokazovat. Jsem rád, že lidem se to líbí a že i já mám dobrý pocit. To je základ, proč jezdím.

Jezdíte tedy už jen pro radost?

Nehrotím to, skáču tak, aby mě jízda bavila a abych bezpečně přistál. Když se něco nedaří, spíš uberu, než abych dokázal, že to zvládnu.

Soutěže už pro vás nejsou zajímavé?

Jsem spíš na šou. Soutěžit mě nikdy moc nebavilo. Spíš se chci vyřádit pro lidi. Je rozdíl jet pro lidi a jet pro porotu.

Ve freestylu se neustále objevují nové a nové triky. Má se tedy stále kam rozvíjet?

Freestyle se ubírá směrem, kdy už je to hodně vyhrocené a dost nebezpečné. Na velkých soutěžích mi to přijde jako buď a nebo. Když se jede soutěž o nejlepší trik, kroutím hlavou a žasnu, co ještě jezdci vymyslí a chtějí předvést. Jdou do toho s tím, že buď budou hodně slavní, nebo si poleží v nemocnici.

Co nyní považujete za velmi nebezpečné?

Extra nebezpečné je salto dopředu, to je hodně náročné. Ale je víc věcí, které vám můžou ublížit, třeba kombinace ve flipech. Teď jsou moderní rotace bez motorky, která letí sama a vy děláte salta. Nebo třistašedesátka, tam je víc rotací do sebe a je těžké dopadnout tak, aby to s vámi nezametlo.

Lze říct, že bez vymýšlení nových triků se freestylista nemůže na vrcholu udržet?

Každou chvíli jsou nějaké novinky. Libor Podmol dokázal vyvinout dva skoky v krátké době, dokonce je po sobě pojmenoval. A to v době, kdy si myslíte, že už nic vymyslet nejde. Je to pecka. Vymyslet novou věc je těžké i nebezpečné. Mě už to tímto směrem nezajímá.

Ale také jste pár novinek freestylu dal…

Už je to pár roků zpátky. Jako prvnímu v Evropě se mi podařilo utočit salto, to je taky zápis do freestylové knihy. Ale dnes už se nepokouším vytvořit něco nového.

Zavzpomínáte si ještě na doby, kdy jste začínal?

Občas se mi naskytne video, fotky, to byly doby… (zamyslí se) Freestyle byl jinde oproti dnešku, bylo to směšné, ale možná ještě větší pecka. Dnes je okoukaný, a pokud neděláte extra magořiny… salto je dnes spíš chyba než něco extra.

V sobotu se představíte i divákům na brněnském výstavišti. Máte pro ně nachystané nějaké překvapení?

Snažím se pilovat věci, co mám zmáknuté. Jsou to líbivé triky, lidé na ně reagují. Nesnažím se s nimi ani vyhrávat. Ostatní kluci jsou v tomto směru dál než já, nechci se s nimi rovnat. Snad lidi nezklamu a nebude mě to bolet.

Po zdravotní stránce jste v pořádku?

Jsem v pohodě, nic mě nebolí.

Kdy jste letos naposledy závodil?

Před třemi týdny jsme byli v Plzni. Tradiční jarní akce, povedená, přišla spousta lidí a my jsme se vyřádili. Teď se snažím něco natrénovat v hale.

Na brněnských závodech se podílíte i jako organizátor. Při prvním ročníku jste upadl, soustředíte se nyní spíš na sportovní stránku?

Není to lehké, pokud mám jezdit, tak se na to mám koncentrovat. V prvním ročníku jsem to přehnal s přípravou, nevycházela podle plánu, byl jsem na trati dlouho do noci. V tréninku jsem toho měl plné kecky, nepovedl se mi jeden skok, a už mě vezli. Toho se snažím letos vyvarovat, jezdec se má šetřit, ne stavět tratě.