VYBERTE SI REGION

Kučírek překonal srážku s buldozerem i výslech StB

Kunštát, Brno /KDYŽ TADY ZÁŘIL/– Radovánky dospívajících mladistvých mu zůstaly zapovězené. „Co si budeme vykládat, šestnáctiletého puberťáka zajímají holky. Zatímco kamarádi mířili na zábavy, já jsem chodil spát," potvrzuje z vlastní zkušenosti Miroslav Kučírek.

22.9.2012
SDÍLEJ:

Miroslav KučírekFoto: Deník

Kdyby lákadlu podlehl na úkor závodní přípravy, pravděpodobně by nikdy nedosáhl všech svých úspěchů. „Musím přiznat, že to byl asi nejkritičtější okamžik. Ostatním klukům jsem záviděl. Myslel jsem, že kvůli tomu s motokrosem skončím. Po roce se ve mně něco zlomilo. Pak jsem byl nesmírně rád, že jsem vydržel. Díky sportu jsem v životě procestoval svět, zatímco kamarádi vždycky skončili jen na zábavách," dodává historicky nejúspěšnější český motokrosový jezdec. V bohaté kariéře nasbíral víc než 25 republikových titulů.

Šestačtyřiceti­letému rodákovi z Ivančic závody nejen daly, ale i vzaly. „Kvůli nim jsem nešel na střední školu, ale jen na učňák. Měli jsme ho hned vedle baráku, nemusel jsem bydlet někde na internátu. Doteď mě to trochu mrzí, maturita mi schází. Ne z profesního hlediska, ale z osobního. Vadí mi, že ji nemám," přiznává. Nad jejím doděláním kvůli vlastní lenosti už ale nepřemýšlí.

S motokrosem začal Kučírek v sedmi letech, kdy mu malou motorku vyrobil dědeček. „Šlo o předělaného pionýra s koly od míchačky," popisuje první „mašinu", se kterou brázdil tratě v přestávkách mezi závody dospělých.

Premiérový ostrý start si připsal v šestnácti letech. Vítězství předznamenalo jeho úchvatnou kariéru. „Ale povedlo se to jen díky blátu. Jako jediný jsem s motorkou dokázal vyjet velký kopec na trati," směje se.

Kariéra v ohrožení

První republikový titul získal o dvě sezony později v roce 1985 a postupně přibývaly další. S tím přišla i reprezentační pozvánka a výjezdy do zahraničí. Po jednom z nich se mu ale málem zhroutil svět. V roce 1988 se totiž dostal do hledáčku československé státní bezpečnosti, která jej vyslýchala.

Kvůli údajné snaze o emigraci při závodech na Kubě. „Potkali jsme tam i Kanaďany a s jedním z nich jsem se skamarádil. Měl mi nabídnout, abych odletěl do Kanady, což nahrála jedna z Kubánek, která na nás byla nasazená. Je pravda, že jsme v sobě už měli nějaké daiquiri (kubánský koktejl obsahující rum – pozn. red.) a v partě asi deseti lidí jsme všichni mleli jeden přes druhého, ale fakt si něco takového nevybavuji. Jak jsem přiletěl domů byl jsem v prd…," popisuje.

„Měl jsem odcházet na vojnu. Z Dukly mi jasně řekli, že pokud bych nemohl cestovat do zahraničí, nejsem pro ně zajímavý, protože nemohu reprezentovat Československo. Znamenalo by to pro mě konec kariéry," dodává. Jeho situaci vyřešila až stížnost u prezidenta republiky a následný dvouhodinový výslech. Poté už opět mohl cestovat na závody do zahraničí.

Změnu režimu po roce 1989 uvítal. Z osobního i ze závodního pohledu. „Tehdy jsem byl poprvé hrdý, že jsem Čech. Dřív jsme se nedostali téměř k žádné pořádné technice. V motokrose jsme vypadali jako banda somráků. Najednou jsme měli vše potřebné a na závodech se nám dařilo," vzpomíná.

Náraz do buldozeru

Štěstí ale netrvalo dlouho. Necelé čtyři roky poté si místo „chuti" bouřících tribun musel zvykat na nemocniční lůžko. Po těžkém zranění při nárazu do buldozeru v jednom ze závodů skončil s otevřenou tříštivou zlomeninou loketního kloubu, rozbitou hlavou a zlomenou nohou v péči lékařů. „Tehdy jsem měl opravdu velké štěstí, že jsem se nezabil. Doktoři mi řekli, že mám být rád, pokud mi neuříznou ruku, a poležím si minimálně půl roku. Už tehdy jsem věděl, že kvůli zranění končit nehodlám," vzpomíná.

Energii k návratu mu daly i zprávy o chování jeho soupeřů. „Ležel jsem v nemocnici a někteří už obcházeli moje sponzory s tím, že už nikdy ne-budu závodit, a ať peníze dají raději jim. Cítil jsem hrozný vztek a motivaci vrátit se zpát᠆ky na vrchol," říká Kučírek, který už po čtyřech měsících poprvé seděl na motorce a o dva později opět závodil.

Následující sezonu zaznamenal největší úspěchy kariéry, když kromě už tradičního republikového titulu skončil v celkovém pořadí mistrovství světa na třináctém místě. V jednom klání dojel dokonce na stříbrné pozici.

S přibývajícím věkem přemýšlel Kučírek čím dál častěji i o odchodu z profesionálního kolotoče. Ten nakonec přišel v roce 2008. Řvoucí motory mu ale natolik chyběly, že si vůni spáleného benzinu nyní připomíná alespoň při domácích kláních ve třídě Veterán. Ani zde nemá konkurenci. „Teď jsem ale dojel druhý," upozorňuje.

O pokračování mezi motokrosovými „důchodci" se rozhoduje až před každou novou sezonou. „Záleží na tom, jak se mi chce. Jezdím už jen pro zábavu. Momentálně to ale vidím tak, že za rok už opravdu nepojedu," svěřuje se.

To ale říká už několik let. „Máte pravdu. Zažil jsem situaci, kdy jsem byl jasně rozhodnutý, že už nikdy v životě nepojedu závod. Jak to dopadlo? Vždy jsem se nechal ukecat," směje se.

Jezdce s víc než čtvrtstoletím závodních zkušeností nejvíc mrzí, jakým směrem se ubírá seriál světového šampionátu. „Závody jezdí vyvolená skupina těch, kteří si je mohou zaplatit. Zkuste říct fotbalistovi, ať si výplatou dotuje starty v lize. To by vám řekl, že jste na hlavu," krčí rameny.

MIROSLAV KUČÍREK

Věk: 45 let

Bydliště: Kunštát

Sport: motorismus (motokros, superkros)

Tým: Team Max2

Největší úspěchy: 16× český a československý motokrosový mistr (jednotlivci), 10× český a československý mistr (družstva), 1× mistr Evropy (jednotlivci), 2× mistr Evropy (družstva), 8. místo v celkovém pořadí seriálu mistrovství světa (jednotlivci)

Rodina: manželka Věra, synové Filip a Ondřej

Zajímavost: V roce 1993 přežil náraz do buldozeru, při kterém málem přišel o ruku. Doktoři mu hrozili i koncem kariéry. Kučírek už po šesti měsících opět závodil.

Autor: Tomáš Valaškovčák

22.9.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
AKTUALIZUJEME

Ve vlaku na brněnském nádraží se střílelo. U Malé Ameriky cvičily aktivní zálohy

Brno – Posily! Ozbrojený útočník! Výkřiky a výstřely se nesly v sobotu okolím brněnské Malé Ameriky. Ozbrojené zálohy na tamních kolejích trénovaly, jak se chovat při nečekaných situacích, které jejich členy mohou potkat při rutinních konrolách cestujících.

Politici nechápou, co je věda, jak funguje, říká nositel Nobelovy ceny za fyziku

Brno - Vědci se musí místo výzkumu věnovat papírování, kritizoval nositel Nobelovy ceny za fyziku Claude Cohen-Tannou-dji. „Moje děti se věnují vědě také a tráví šedesát procent času sepisováním zpráv," řekl ve čtvrtek fyzik publiku na VUT v Brně.

Betlémské světlo dorazilo do Brna. V neděli si pro něj lidé přijdou na Petrov

Brno – Jihomoravští skauti dovezli v sobotu večer do Brna Betlémské světlo. Do Evropy jej od osmdesátých let vozí letadlem z izraelského města.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies