Dvanáct kol do cíle závodu mistrovství světa třídy Moto3 neudržel na trati svou motorku a z druhého místa opět skončil mimo trať. Přitom kvůli nehodám ostatních jezdců, kteří kroužili celý závod na mokré trati, mohl bez problémů i zvítězit. „Cítím obrovský vztek. Stačilo jen doslova dokroužit do cíle a měl bych minimálně stupně vítězů. V Le Mans na vodě ale spadnete, ani nevíte jak," mrzelo silničáře z Rohatce na Hodonínsku.

Osudnou se mu stala jedna ze zatáček trati, která je podle jezdců při dešti extrémně kluzká. Kornfeilovi ujelo přední kolo. „Nedalo se s tím vůbec nic dělat. Jel jsem obezřetně, vůbec jsem neriskoval. Jen jsem se vozil za klukama přede mnou. Když jsem padal, brzdil jsem v tom místě úplně stejně jako všechna kola předtím," kroutil hlavou devatenáctiletý jezdec italského týmu Ongetta Centro Seta, podle kterého byla francouzská Grand Prix kvůli mokrému povrchu na hraně únosnosti pro závodění.

Vozit se na čele jezdeckého pole si užíval. „Bylo to super. Vyzkoušel jsem si to už v Jerezu, takže jsem už věděl, jaké to je. Proto jsem byl tentokrát o polovinu míň nervózní. Je to jiné, když bojujete o třetí nebo o osmnácté místo. Ale že bych byl víc ve stresu? To určitě ne," tvrdí Kornfeil.

Svými výkony z posledních podniků světového šampionátu si vydobyl i větší respekt v paddocku. „Přišla okamžitá změna. Zdraví mě i kluci ze špičky jezdeckého pole. Dřív ze mě měli srandu, brali mě jako podřadného Jarina, který se motá kolem patnáctého místa. Teď se mě začínají bát," naznačuje.

Dosud nejlepším výsledkem mladého Jihomoravana i po víkendu zůstává páté místo z domácí Grand Prix na Masarykově okruhu v roce 2010, kdy dojel pátý. Pokud udrží současnou výkonnost, už brzy by mohl výsledek vylepšit. „V posledních závodech jsem si dokázal, že mám na to jezdit na čele. Bedna bude jen otázkou času," pokukuje Kornfeil po stupních vítězů.

Mistrovské výkony předvádí především za mokrých podmínek. „Na suchu jsou kluci ještě rychlejší, mám co zlepšovat. Na vodě si ale věřím," dodává.