V nejvyšší československé soutěži nastřílel 118 branek v 277 utkáních. V letech 1977 a 1978 se stal s dvaceti a sedmnácti brankami kanonýrem ročníku. „Těžko se srovnává minulost se současností. Branky jsem dával v celostátní lize, naše generace nemohla do zahraničí, proti sobě stáli ti nejlepší. Teď si skoro říkám, jestli nejvyšší soutěž nehrají hráči druhé ligy. Tenkrát jsme spolu nastupovali třeba deset let,“ porovnává Kroupa rozdíly mezi fotbalem před třiceti lety a nyní.

Výčet jeho rekordů je přinejmenším na brněnské poměry unikátní. Devětkrát v řadě se stal nejlepším střelcem klubu, vévodí také zbrojovácké statistice hattricků, dal jich sedm. Čtyři sezony v řadě vstřelil aspoň šestnáct branek. „Góly jsem dával už v žácích, dvakrát jsem byl nejlepší střelec dorostenecké ligy, takže jsem předpoklady měl. Pomohla mi vojna v Dukle Tábor, která hrála druhou celostátní ligu. Měl jsem štěstí, že jsem od trenéra Masopusta dostal volnost, nebyl jsem tak svázaný defenzivně. Podobný příklad je jablonecký Lafata. Není zatěžovaný obranou a ví, kde se pohybovat,“ podotýká Kroupa, který před čtyřmi dny oslavil dvaašedesáté narozeniny.

Defenziva nikdy nebyla jeho, a možná proto se stal tak neomylný před soupeřovou brankou. Navíc jeho umu svědčil zbytek mistrovské sestavy z roku 1978. „Nerad jsem bránil, ale za trenéra Havránka jsme byli slabší, takže defenzivu vyžadoval od všech. Po příchodu kouče Masopusta jsem věděl jasně, co ode mě chce. Dozadu přišel z Dukly reprezentant Dvořák, který s Václavíčkem vytvořil neprostupnou obranou dvojici, vyspěli i Mazura s Klimešem. Měli jsme ofenzivně laděný kádr, taky proto jsem za čtyři roky pod Masopustem dal sedmdesát branek,“ uvažuje brněnský rodák.

Taky hlavičkář

Předností někdejšího československého reprezentanta byla obounohost, takže se obránci nemohli soustředit na jeden druh zakončení. „Víc gólů jsem dal pravou než levou, ale třeba pětatřicet jsem jich vstřelil hlavou. Pomáhala mi taky neskutečná síla naší středové řady, protože Pešice, Kotásek i Jarůšek vyprodukovali velké množství gólů. Když k tomu připočtu úžasné centry Kopence zleva a produktivitu Janečky, ocital jsem se ve výhodě. Pozornost soupeře byla rozložená na víc hráčů,“ upozorňuje Kroupa, který s fotbalem začínal v rodných Bosonohách.

Jeho střelecká forma neunikla pozornosti reprezentačních trenérů, však taky v národním A týmu odehrál 21 utkání a vstřelil čtyři branky. Jenže na rozdíl od některých svých spoluhráčů se velké trofeje nedočkal.

O zlato z evropského šampionátu v Bělehradu jej připravil Sovětský svaz. „Odehrál jsem celou kvalifikaci, ale ten nešťastný zápas měl vliv na konečnou nominaci. Kdybychom hráli proti Švýcarsku nebo Německu, nikdo si na to nevzpomene, jenže proti Sovětům? Z malého vápna jsem překopl bránu, šlo patrně o nejhorší moment mé kariéry. Pak už jsem neobdržel pozvánku ani do odvety. Přišel jsem o zlato, přitom jsem do týmu určitě patřil,“ mrzí ho i po letech.

V jeho sbírce schází i olympijské zlato z Moskvy 1980, přestože v jediném startu za tento výběr vsítil dvě branky Polákům. „Koketoval jsem s tím, že se dostanu ještě na evropský šampionát do Itálie ve stejném roce, protože jsem se stále pohyboval v kádru národního mužstva. Nepovedlo se, takže mi vrcholná reprezentační trofej chybí,“ pokrčí rameny Kroupa.

Zato pod mistrovský titul Zbrojovky z roku 1978 se podepsal vrchovatou měrou. Dvaceti brankami ve třiceti utkáních a korunou krále kanonýrů. „Na předposledním kole v Trnavě, kde jsme si titul zajistili, bylo odhadem osm až deset tisíc našich příznivců, takže jsme měli plný stadion. To už je dnes nepředstavitelné i na domácí zápasy. Prožili jsme pak bouřlivý týden. Co si budeme vykládat, hokejisté nebo fotbalisté si ví rady, jak úspěch oslavit. Podniků bylo daleko méně než teď, takže někde se schovat před fanoušky takřka nepřipadalo v úvahu,“ usmívá se útočník, který si v kariéře připsal také úctyhodné 102 gólové přihrávky.

Penaltová kaňka

Poslední kolo mistrovské sezony ovšem Zbrojovka na domácím hřišti za Lužánkami nezvládla. S největším rivalem Duklou prohrála 0:1. I když výsledek už nic neřešil, hráči si zklamání připouštěli. Kroupa navíc deset minut před koncem neproměnil pokutový kop. „Pro mě to bylo hrozné, nedal jsem penaltu za stavu 0:0 a z protiútoku jsme obdrželi gól. Považuji to za takovou kaňku na oslavách. Chtěli jsme vyhrát pro lidi, na druhou stranu naše příprava před zápasem už nebyla na nejvyšší úrovni,“ uznává fotbalista roku 1977.

Nejlepší střelec brněnské historie kvůli čtyřem chybějícím startům v reprezentaci nebo 23 v nejvyšší soutěži přišel na začátku osmdesátých let o přestup do řeckého velkoklubu AEK Atény. „Měl jsem podepsaný transfer, jenže jsem nesplňoval politická kritéria. Na jednu stránku jsem byl zklamaný, na druhou jsme jako sportovci měli i za minulého režimu dost výhod. Kdybych se dostal na šampionát do Bělehradu, do Řecka bych mohl,“ ví Kroupa.

Kariéru zakončil v nižších rakouských soutěžích, kde strávil šest let. „Už se udržuju jen plaváním. Fotbal deset let nehraju, protože jsem si za Bolkovu jedenáctku pochroumal kotník. Teď jsem její doživotní trenér, až na Bolka Polívku mě nikdo odvolat nemůže,“ culí se Kroupa.

Po skončení kariéry pracoval čtrnáct let jako manažer fotbalistů Zbrojovky, spolupracoval s tehdejším majitelem Lubomírem Hrstkou. Po příchodu senátora Vlastimila Sehnala ale skončil. „Nebylo to jednoduché období, ale hráli jsme evropské poháry. Teď nemám ambice se někam vracet, moje sportovní kapitola ve vedení se uzavřela před sedmi lety. Ve spojitosti s některými lidmi jsem se teď snažil najít nového majitele, který bude zárukou návratu brněnského fotbalu do první ligy. Uvidíme, zda doktor Přeček přivede do Zbrojovky potřebné peníze,“ uzavírá Kroupa.

Karel Kroupa.Karel Kroupa.Zdroj: nullKAREL KROUPA

Narozen: 15. dubna 1950 v Brně Sport: fotbalový útočník

Kariéra: Sokol Bosonohy, Spartak Královopolská, Dukla Tábor, Zbrojovka Brno, Gottwaldov, nižší rakouské soutěže

Největší úspěchy: titul mistra Československa se Zbrojovkou 1978, fotbalista roku 1977, člen klubu ligových kanonýrů, 2x král ligových kanonýrů, 9x nejlepší střelec klubu, 4 sezony v řadě aspoň 16 branek, čtvrtfinalista Poháru UEFA

První liga: 277 zápasů/118 gólů

Reprezentace: A tým 21/4, B tým 1/0, OH tým 1/2, U23 11/5

Rodina: synové Michal (36) a Karel (31), dcera Barbora Kašpárková (19)

Rekordy ve Zbrojovce: nejvíc ligových gólů (118), nejvíc gólů v evropských pohárech (8), nejčastěji nejlepší střelec (9x), nejvíc ligových hattricků (7), nejvíc ligových sezon s dvouciferným počtem branek (5), nejvíc ligových sezon v řadě s dvouciferným počtem branek (4), nejvíc ligových sezon v řadě s aspoň 1 hattrickem (4), nejvíc ligových gólů na domácím hřišti (90), nejvíc ligových gólů na soupeřových hřištích (28)