VYBERTE SI REGION

Lodní sporty Brno rodí medailisty desítky let

Brno - Oddíl, za který závodí kanoisté, veslaři i jachtaři, dlouhodobě vychovává české talenty. Ti však později utíkají do hlavního města.

23.4.2009
SDÍLEJ:

Z PŘEHRADY AŽ NA OLYMPIÁDU. Na řece Svratce začínalo kariéru mnoho známých vodáků, například veslařka Miroslava Knapková nebo kajakář Pavel Holubář.Foto: DENÍK

Šplouchající voda, lodě různých velikostí, možnost zdravého pohybu, posezení se stejně založenými přáteli. To vše pojí vodáky, veselou kopu lidí, která neodmyslitelně patří k Brněnské přehradě a řece Svratce. Profesionální i rekreační veslaře, jachtaře a kanoisty už přes čtyřicet let sdružuje oddíl TJ Lodní sporty Brno.

„Kanoistika je vynikající všestranný sport. Nespočívá jen ve stereotypním trénování v lodi, běhá se třeba v terénu. Kanoisté mají vypracované postavy, tento sport posiluje kardiosystém. Po tréninku můžete s kamarády posedět na pivku,“ láká Zdeněk Janeček z oddílu rychlostní kanoistiky Lodních sportů Brno, která má v současnosti zaregistrovaných přes čtyřicet členů. „Také veslování je jeden z nejzdravějších sportů. Navíc jste v přírodě, nezatěžujete páteř ani klouby,“ přidává se Miroslav Možný, sekretář veslařského oddílu lodních sportů.

Brněnský klub pečuje už po desetiletí o české naděje. Vždyť na brněnských tocích začínala třeba hvězdná veslařka Miroslava Knapková nebo kajakář Pavel Holubář, účastník her v Sydney. „Bohužel nám závodníci odcházejí do Prahy, tamějším klubům jen těžko můžeme konkurovat,“ posteskne si Možný. Brněnští kanoisté jsou na tom velmi podobně. „Přirovnal bych to k fotbalu. Pražské kluby nabízí lepší podmínky. Členům navíc hradí výbavu i soustředění. Ti pak mají blíž také k reprezentaci,“ podotýká Janeček.

Více než dvě stovky brněnských veslařů a jachtařů letos musí sledovat, jak jim ubývá „životadárná“ voda brněnské přehrady. „Kvůli boji proti sinicím už vodohospodáři snížili hladinu asi o tři metry, o další čtyři klesne v červnu. Vodní plocha přehrady se smrskne na třetinu. Nikdo neví, kde se mohou utvořit mělčiny,“ upozorňuje Možný.

Klub už musel kvůli vypouštění přehrady přesunout tradiční Brněnskou regatu do Račic, veslaři však stále mohou trénovat bez větších omezení. „Akorát to mají dále do vody. Ale jsou to od přírody silní jedinci, poradí si,“ směje se Možný. Kanoisté podobné problémy s přehradou neřeší, protože trénují na řece Svratce.„To nás tolik nezatěžuje. Akorát když vypouštějí tolik vody, těžko se na lodi udržuje stabilita. Potřebujeme klidnou hladinu,“ objasňuje Janeček.

Kanoistický oddíl se v současnosti věnuje i dračím lodím, které jsou po celém světě velmi oblíbené. „Je to sranda. Třeba Martin Doktor říkal, že si zdaleka neužil svůj individuální titul mistra světa tak jako vítězství s dalšími dvaceti pádlujícími na dračích lodích,“ vzpomene si Janeček.
Díky nim se teď v loděnici střídají stovky lidí týdně. „Dračí lodě jsou jedním ze směrů, kterým se chceme ubírat. A chceme využít přívalu lidí, abychom je nalákali na rychlostní kanoistiku, která je přece jen jako olympijský sport prestižnější,“ uznává Janeček.

O kráse kanoistiky ví své i Josef Tupý, který v dubnu roku 1949 spoluzakládal Moravskou Slavii. Klub o necelých dvacet let později, v polovině šedesátých let, přešel pod Lodní sporty Brno. „Pamatuju, že jsme si lodě vyráběli na koleně v loděnici,“ vzpomíná na těžké začátky.
Brněnské loděnice žijí čilým životem i po šedesáti letech. A nic nenasvědčuje tomu, že by se to mělo změnit…

Po konci kariéry chci zpět, sní Knapková

ROZHOVOR - Veslování se začala věnovat pozdě. Až v devatenácti letech. Přesto je z ní momentálně suverenně nejlepší česká reprezentantka.

Miroslava Knapková v současnosti závodí za pražskou Slavii. První tempa si ale zkusila před devíti lety na hladině Brněnské přehrady.


Jako mladá jste dlouho dělala atletiku. Proč jste s ní skončila?
Už mě nebavila. Byla jsem v pubertě, tak možná i proto.

Vaše volba padla na veslování. Není to příliš rozšířený sport…
Právě proto. Chtěla jsem zkusit něco netradičního. Navíc oba moji rodiče dříve veslovali. Od nich jsem věděla, že se kolem toho točí super lidi. Po roce nicnedělání jsem si to zkusila a hned mě to chytlo.

Veslo jste pravidelně začala smáčet na Brněnské přehradě. Jaké na to máte vzpomínky?
Bylo to super. Prostě skvělý. Vzpomínám na to ráda a jen a jen v dobrým. Od začátku mě to strašně bavilo. Dokonce se někteří divili, že mě to tak chytlo (směje se).

Pak jste ale zamířila do Prahy…
Jen kvůli studiu. Potom už jsem tam zůstala, protože podmínky jsou tam přece jen nejlepší.

Když je porovnáte v České republice a v zahraničí, jak si stojíme?
Za posledních pár let tu úroveň hodně stoupla. Je to vidět. Když jsem se dívala jako malá na olympiádu, byl tam jen jeden veslař. Loni v Pekingu nás tam bylo už přes patnáct. Určitě to pomůže propagaci tohoto sportu, takže se nebojím o jeho budoucnost

Přehrada se postupně vypouští. Půjde na ní trénovat?
Nedávno jsem jela kolem a ještě to šlo. Jinak by veslaři museli jít na Svratku. Tam to ale není úplně ideální. Záleží, jak moc klesne hladina. Taky doufám, že se jim to podaří vyčistit. Bývala tam hromada lidí, ale ti postupně mizí. Je to škoda.

Je vám teprve osmadvacet. Kariéru máte ještě před sebou. Přesto, neplánujete se po jejím konci vrátit a předat své zkušenosti mladší generaci?
Určitě. Ráda bych. Mám ale přítele z Liberce, tak se spolu dohadujeme, kde nakonec zakotvíme (usmívá se). On prosazuje Liberec, já Brno. Rozhodně mě to táhne zpět. Narodila jsem se tady, vyrůstala a a mám to tu ráda.

Založil oddíl a musel bojovat s pražskou averzí

Šedesáté narozeniny dnes slaví brněnská kanoistika. U kořenů oddílu, který je nyní součástí klubu Lodních sportů Brno, stál na konci čtyřicátých let minulého století Josef Tupý. Brněnský rodák se může pyšnit tím, že patří mezi poslední žijící zakladatele jednoho z nejstarších českých vodáckých oddílů. Ten vychovává mladé talenty už od roku 1949. „Svazáci nás vyzvali, abychom nechali skautingu. My jsme to odmítli, a tak nás zakázali. Proto jsme založili oddíl kanoistiky při Moravské Slavii,“ vysvětluje Tupý kuriózní začátek šedesátileté éry brněnského kanoistického oddílu.

Družstvo složené ze začátku převážně z dorostenců začalo sbírat úspěch za úspěchem. Mezi závodníky byl i dnes už sedmasedmdesátiletý pamětník. „Všechno jsme si zařizovali sami. Spolu se mnou jezdily budoucí legendy kanoistiky jako Jarda Nejezchleb nebo Albert Sklenář. Kam jsme přijeli, tam jsme vyhrávali,“ je stále hrdý na výkony brněnských odchovanců Tupý. Časem se oddíl přejmenoval na Královopolskou a v šedesátých letech se spojil s kanoisty a jachtaři pod hlavičkou Lodních sportů Brno.
Přestože na jihu Moravy trénoval výkvět československé kanoistiky, na mistrovství světa a olympiády jezdili jiní. „My, Brňáci, jsme byli stále utiskovaní. Opravdu, nekecám. I se Slovákama jsme proti Pražákům brojili,“ vzpomíná si na obrovskou rivalitu. „Poráželi jsme je, ale do ciziny jezdili oni. Prostě proto, že jsou z hlavního města,“ smutně konstatuje Tupý.

O nominacích na závody totiž rozhodovala trenérská rada, která je více prosazovala. „Byl to boj mezi Prahou a zbytkem republiky. Venkovan musel být moc dobrý, aby zůstal v reprezentaci,“ popisuje napjaté vztahy. „Například za námi do Brna přijel státní trenér, protože pražský tisk kritizoval, že jsme porazili olympijského vítěze Felixe Kudrnu, a přitom nejsme v nároďáku,“ už se jen usměje Tupý, podle kterého averze trvá i nadále. Přesto někteří brněnští vodáci dobrovolně odcházeli do armádního oddílu Dukly Praha.

„Byli rádi, že tam mohli jít. Nabízeli jim tam totiž perfektní podmínky oproti našemu amatérskému životu,“ vysvětluje Tupý. „I mě po vojně lákali, abych tam šel. Já jsem ale spěchal domů,“ vysvětluje svoje důvody láskou k domovu. Libovůlí režimu v tehdejším Československu musel skončit s aktivní kariérou i Tupý, který se nyní živí jako nožíř. „Uprostřed závodů jsem dostal telegram, abych přijel do Brna. Začala mi totiž svépomocná družstevní výstavba,“ s dojetím vzpomíná na ukončení kariéry. „Stihl jsem se jen omluvit parťákovi. Ještě dnes mě to trápí. Soupeři, co jsme je mnohdy suverénně poráželi, byli v budoucnu mistry světa,“ zasní se.

Slavní členové klubu
- Miroslava Knapková, 28 let. Nejzářivější kamínek z brněnské veslařské líhně. Odchovankyně Lodních sportů v současnosti závodí za Slavii Praha. Bývalá atletka už má doma dvě stříbrné medaile z mistrovství světa ve skifu, vyhrála evropský šampionát. Zatím marně čeká na velkou medaili z olympijských her, v Aténách 2004 skončila čtvrtá, o čtyři roky později v Pekingu po nemoci pátá. Ráda vzpomíná na skvělou partu v brněnském veslařském oddíle.
- Pavel Holubář, 38 let. Brněnský rodák také načal svou bohatou kajakářskou kariéru na řece Svratce. Později přešel do USK Praha. „Pinďa,“ jak mu přezdívají kamarádi, si největší úspěch kariéry připsal v roce 2000, kdy s parťákem Radkem Zárubou na mistrovství Evropy získal v kategorii K2 na trati pět set metrů stříbrné medaile. Na čtyřkajaku slavil i další medaile na světovém i evropském šampionátu. V roce 2000 se zúčastnil olympijských her v Sydney.
- Vojtěch Caska, 55 let. Rodák z Malhostovic na Brněnsku spolu s veslařem Miroslavem Knapkem obsadili v roce 1976 na OH v Montrealu šesté místo. O čtyři roky později na olympiádě v Moskvě mu v párové čtyřce jen těsně unikla medaile.
- Miroslav Knapek, 54 let. Brněnský rodák a otec nejlepší české současné veslařky byl na OH 1976 šestý, o čtyři roky později v Moskvě obsadil pátou příčku.
- Jiří Prudil, 51 let. Další Brňan slavil největší úspěch kariéry na OH v Moskvě, kde spolu s Caskou, Neštickým a Zapletalem skončili v párové čtyřce čtvrtí.

TOMÁŠ SVOBODA A TOMÁŠ VALAŠKOVČÁK

23.4.2009 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Průměrná mzda na jihu Moravy vzrostla o pět procent na 26 413 korun

Brno - Průměrná mzda v Jihomoravském kraji vzrostla ve 3. čtvrtletí meziročně o pět procent na 26.413 korun. Zaměstnanci si tak v průměru polepšili o 1261 korun. Reálný růst mezd s ohledem na inflaci dosáhl 4,5 procenta. Vyplývá to z informací, které v pondělí zveřejnil Český statistický úřad (ČSÚ).

AKTUALIZOVÁNO

Zátah revizorů v rozjezdech: Pozvracím vás, hrozil černý pasažér

Brno /REPORTÁŽ/ – Téměř prázdnými ulicemi nočního Brna se řítí potemnělý autobus. Navzdory tomu, že v něm sedí devět revizorů a osm strážníků, světla v kabině jsou zhasnutá. „Je to proto, aby působil nenápadně," vysvětluje mluvčí brněnských strážníků Jakub Ghanem. Autobus totiž jede na další ze zátahů revizorů v nočních linkách, takzvaných rozjezdech. O víkendu při něm zkontrolovali dvanáct autobusů, chytli téměř sto černých pasažérů. Za jedinou noc revizoři dokáží zkontrolovat až devět set cestujících.

Německý dům? S portrétem Adolfa Hitlera, ukazuje také nová kniha

Brno – Když v roce 1900 vyšla série fantaskních pohlednic o tom, jak bude Brno vypadat za sto let, byla na nich spousta vzducholodí a snových vynálezů, ale Německý dům stál stále na Lažanského – dnešním Moravském náměstí. Nakonec se tato budova v Brně dočkala čtyřiapadesáti let. Poté ji město na přání mnoha Čechů zbouralo. Historii Německého domu a s ním spřízněných spolků představuje nová kniha, jejíž křest je ve čtvrtek v Moravském zemském muzeu.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies