V portugalském Setúbalu definitivně ztratil šanci na olympijský Londýn. „Beru to normálně. Nedělal jsem si velké ambice. Abych se v poli šedesáti plavců dostal mezi patnáct nejlepších? Byl by to zázrak," uznal šestatřicetiletý matador brněnské Komety.

V Atlantiku doplaval v desetikilome­trovém závodě na 34. místě, daleko za vyvolenými, kteří si zajistili letenku na hry. „Na startu se sešli strašně rychlí borci, mezi nimi třeba olympijský vítěz na patnáct set metrů z Pekingu a spousta dalších kvalitních bazénových plavců," připomněl Vítek.

Přestože jej před závodem postihla střevní viróza, vymlouvat se nechtěl. „Cítil jsem se silný. Žádné problémy jsem nepociťoval," povídal příbramský rodák.

V Portugalsku rychlé konkurenci nestačil. Podlehl i kamarádovi z Komety Janu Pošmournému.

Doplatil na smrtící tempo hned na startu závodu. „Rychlé začátky špatně snáším. Se soupeři jsem se vydržel mlátit dva okruhy z celkových šesti. Stačí okamžik a najednou se v poli propadnete. Pak už vzadu zůstanete viset. Přes tolik těl se nedá dostat, nemám výkonnost na to, abych je objel," popsal.

Už při závodě cítil, že dlouholetou kariéru nepřikrášlí druhým olympijským zářezem. „Není to taková bolest. Jsem zahojený, Vše, co se odehrálo po olympiádě v Pekingu, byl pro mě nadplán. Mám za sebou spoustu podařených závodů. Že jsem vydržel do další kvalifikace, byl malý zázrak," vyprávěl dvojnásobný vítěz prestižního italského závodu z Capri do Neapole. Už ve čtvrtek se tam vrací. „Pokusím se slušně zaplavat a navázat na předchozí roky," přemítal o 36kilometro­vé porci.

V hledáčku letošních závodů má ještě zářijové mistrovství Evropy. „Tam bych se chtěl s kariérou rozloučit," avizoval Vítek.