VYBERTE SI REGION

Lucie Škrobáková: Zkoušela jsem tyč i kroj, ale překážky vyhrály

Brno /OLYMPIJSKÁ VÝZVA/ - Šibalský úsměv a rozjařená nálada se po startu mění v urputnou grimasu a dokonalé odhodlání. Po doběhu opět smích a slova plná nadhledu. Jihomoravská atletka Lucie Škrobáková má dvě tváře. Nevylučují se. V dvojroli české překážkářské jedničky se doplňuje postava ambiciózního dříče a svěží pohodářky.

25.3.2012
SDÍLEJ:

Lucie Škrobáková.Foto: DENÍK

Podobně přistupuje i ke svým třetím olympijským hrám. Rodačka z Hodonína se hodlá do Londýna kvalifikovat a vybojovat v českém rekordu finále. Jenže přitom se atletickým „průmyslem“ strhnout nedá. „Beru sport na sto procent, ale s klidnou hlavou,“ culí se halová vicemistryně Evropy z roku 2009.

Jakou šanci si dáváte na postup na olympiádu?

Pokud zůstanu zdravá, vysokou. Mám z loňska splněný áčkový limit, takže mi letos stačí potvrdit nominaci béčkovým limitem. Je v mých silách čas s přehledem splnit.

Takže už přemýšlíte o třetí olympijské účasti?

Neklapne jen v případě něčeho nepředvídatelného. Pokud udělám poctivou přípravu, limit snad zaběhnu

Které mítinky jste si na plnění limitu na jaře vyhlédla?

Nemám představu, kdy venkovní sezonu začnu. Určitě půjdu překážky na konci května na Zlaté tretře. Čeká mě taky extraliga. Před tím potřebuju aspoň jeden start, protože v Ostravě se sejde velká konkurence. Chci dobrý čas na slavném světovém mítinku. Doufám, že limit zdolám na prvních nebo druhých závodech.

Bojujete o svoji třetí olympiádu. Berete účast střízlivěji než před osmi lety v Aténách?

Jasně. Když jsem jela na první olympiádu, splnila jsem si velký sen. Atény znamenaly velkou neznámou. Byla jsem vystrašená. Kolem mě se na hrách míhaly haldy lidí. V Pekingu jsme si už připadala jako ostřílený závodník. Pokud pojedu do Londýna, už budu úplně v klidu. Je to jen vrchol sezony. Už z olympiády nejsem vyjevená.

Atletika je nejtradičnější olympijský sport. Mají atleti na hrách výjimečnou pozici?

Ne. Všichni sportovci jsou si rovní. Nepociťovala jsem nikdy žádnou rivalitu.

Letos vám bylo třicet. Změnil se v něčem váš pohled na sport?

Ne. Je jedno, jestli je vám sedmadvacet či dvaatřicet. Atletika se v mých očích nemění. Beru sport na sto procent a přitom s klidnou hlavou.

Kdykoliv s vámi mluvím, připadá mi, že jste vždy klidná a nad věcí…

Mám už pár let jiný přístup než třeba v osmnácti. Tehdy jsem měla neskutečné nervy. Stresovala jsem se a pořád chtěla běhat nejlepší výkony. To není dobře. Výkon ovlivňuje psychika. Když člověk bere jakoukoliv lidskou činnost s lehkým nadhledem a neočekává od sebe jen maximum, je to lepší. Vždycky se může stát něco negativního. S tím se musí počítat. Kdykoliv existuje třeba pětiprocentní šance, že se něco pokazí. Když s tou alternativou člověk počítá, je víc v pohodě. Potom i výsledky přicházejí snáz.

Takový pohled přichází s věkem. Vyhrává na překážkách spíš zkušenost třicetiletých sprinterek, nebo zápal mladých atletek?

Jak kdy. Jsou i extrémně talentovaní atleti, u kterých věk nehraje roli. Na překážkách je dost holek, které běhají senzačně v pětatřiceti. Třeba Američanka Danielle Carruthersová loni získala stříbro na mistrovství světa. Do dvaatřiceti let se nedostala na žádnou velkou seniorskou akci. Proto vím, že nemusím nic vzdávat.

Takže velká výsledková rána vás teprve čeká?

(Smích) Kdybych neuvažovala o tom, že ještě něco dokážu, tak už neběhám. Atletiku miluju a hrozně mě baví. Mám pořád motivaci. A obrovskou. Třeba finále na olympiádě a finále na mistrovství světa. To jsou mety, na které jsem nedosáhla. Když mi poslouží zdraví, chci běhat dál.

Zatím nejcennější úspěch jste vybojovala v roce 2009 v Turíně na halovém mistrovství Evropy. Měla jste tehdy životní formu?

Začala jsem rok šňůrou českých rekordů v hale. To mě nakoplo do další práce. Závodilo se mi snadno. Cítila jsme se skvěle a fakt se mi dařilo. Asi to byla výjimečná sezona. Přenesla jsme si pohodu z haly i do závodů na dráze a zaběhla pak český rekord i venku. Doufám, že se mi letos podaří rekordy překonat. Když se mi sejdou podmínky, momentální forma a psychika, tak si zase užiju svůj rekordní den D.

Který vzor vás dohnal k boření překážkářských rekordů?

Když jsem se dostala na první mistrovství světa juniorů do Chile v roce 2000, tak jsem si vyhlédla Susannu Kallurovou (dvojnásobná švédská halová mistryně Evropy pozn. red.). Je to neskutečný talent a už v devatenácti letech překážky zvládala dokonale technicky.

Když se mluví o překážkách, vybavím si Američanku Gail Deversovou, která má osmnáct medailí ze světových akcí a přitahovala pozornost extrémně dlouhými nehty. Závodila jste s ní někdy?

Jednou asi ano, ale ani za peníze si teď nevzpomenu, kdy a kde to bylo.

V čem byla výjimečná?

Byla skvělá nad překážkami kvůli své výjimečnosti na hladkém sprintu. Pokud je atletka extra rychlá ve sprintu, techniku překážek do těla nějak dostane. Australanka Sally McLellanová (provdaná Pearsonová pozn. red.) běžela loni hladkou dvoustovku za třiadvacet. Kdyby běžela se specialistkami stovku, parádně holky prožene a dostane se dost pod jedenáct vteřin. V tom tkvělo i kouzlo Gail. Byla neskutečně rychlá ve sprintech.

Sprinty i překážky většinou ovládají afroamerické atletky. Nelitujete, že jste si nevybrala jinou disciplínu?

Ani náhodou. Začínala jsem v Čejkovicích s Petrem Damborským, který je zapálený tyčkař. Honila jsem se proto prvně s tyčkou. Jenže ta potřebuje gymnastickou průpravu, která mi vadila. Zkoušela jsem víceboj, ale některé disciplíny pokulhávaly. Zamlouvaly se mi překážky a vím, že to byla správná volba.

Mohla jste prohánět slavnou tyčkařku Jelenu Isinbajevovou.

(Smích) Tak tu bych asi sledovala leda z televize.

Překážky jsou náchylné na bolestivé pády na tartan, který připomíná smirkový papír. Jaký byl váš nejhorší?

Na prvních závodech loni v Polsku jsem při rozcvičení škobrtla o první překážku. Děsivý pád. Docestovala jsem po tartanu až k další překážce. A to je mezi nimi mezera osm a půl metru. Seběhli se lidé a sbírali Škrobákovou ze země. Natáhla jsem si vazy v koleni. Pádů a odřenin jsem si užila strašně moc. Když se člověk něco učí, potká ho hodně chyb. To je jako v práci. Než se v zaměstnání rozkoukáte, nasekáte jako nováček hory přešlapů.

Zmínila jste začátky v Čejkovicích. Jak často se z Prahy na jih Moravy vracíte?

Kdykoliv mám volno. Ráda jezdím domů za rodinou a za přáteli. Mám k regionu velký vztah. Žiju v Praze deset let, ale pořád je to přechodné bydliště. Domov jsou Čejkovice.

Rozumíte jako Jihomoravanka vínu?

Znalec nejsem, ale tatínek má vinný sklep. Napít se dobrého vína neuškodí. Když jsme byli děti, táta nám vždycky dal slzu na olíznutí. To se tak na vesnici dělá. Když mám možnost, jednu skleničku si dám.

Pocházíte z kraje folkloru. Tančila jste na hodech?

Nikdy jsem příležitost neměla. V patnácti jsem se rozhodla pro sport a na folklor nebyl čas. Tím prošly mé sestry.

Ani kroj jste nezkoušela?

Asi dvakrát doma u zrcadla.

A na cimbálovou muziku si skočíte?

Spíš si ji ráda poslechnu, když jsou třeba v Čejkovicích závody. Je to příjemná záležitost. V dobré společnosti se mi cimbál líbí.

Lucie Škrobáková

Narozena: 4. ledna 1982 v Hodoníně
Disciplína: 100 m př., 60 m př.
Klub: USK Praha
Trenérka: Jana Jílková
Osobní rekordy: 12,73 venku, 7,95 v hale (oba i české rekordy)
Úspěchy: 2. místo HME 2009 (Turín), 3. místo MEJ 2001 (Grosset), 7. místo HME 2011 (Paříž), 12. místo MS 2009 (Berlín), 11. místo HMS 2012 (Istanbul), 11. místo ME 2010 (Barcelona), 8 x 1. místo MČR na dráze, 9 x 1. místo HMČR v hale

Olympijský klíč

Účast na olympijských hrách si atleti ve většině případů vybojují splněním tzv. A limitu. Ten má pro 100 metrů překážek hodnotu 12,96 sekundy. Pokud sprinterka tuto metu překonala už v loňské sezoně, počítá se výkon jako splněný limit. Překážkářka proto letos musí výkon potvrdit jen mírnějším, tzv. B limitem, o hodnotě 13,15 sekundy. Limity vychází ze stanov Českého olympijského výboru, Českého atletického svazu a Mezinárodní atletické federace. V každé disciplíně, kromě štafet, můžou v Londýně startovat maximálně tři čeští atleti. Lucie Škrobáková je česká překážkářská jednička, jistě nenastane situace, kdy A limit splní čtyři a více žen. O nominaci v tomto případě rozhoduje výše absolutního výkonu dosaženého v roce 2012. Limity lze plnit do 7. července 2012.

Straková: Lucka dře, ale je „free“

Praha, Brno - Obě jsou z jihu. Jedna z českého Tábora, druhá z moravských Čejkovic. Iva Straková navíc osobní rekord 198 centimetrů vybojovala v Čejkovicích. Jedenatřicetiletou výškařku s Lucií Škrobákovou pojí dlouholeté přátelství. Před mateřskou dovolenou s překážkářkou bydlely na reprezentačních akcích na pokoji a chodily v Praze na pivo. A co nedávná česká výškařská královna řekla o své atletické kolegyni?

O přednostech. Její výhoda je cílevědomost. Jde si za svým a nenechá se rozptylovat. To hodně atletů neumí. Je skvěle silově připravená a dře v posilovně. To je velké plus.

O povaze. Lucka je pohodářka. Je prostě holčina z jižní Moravy, kde jsou lidi hodně v pohodě. Je ambiciózní a snaživá. Dokáže se v pravou chvilku kousnout. Přesně se hodí do individuálního sportu.

O spolubydlení. Bydlely jsme spolu na závodech často, takže jsme znaly svoje zvyky a rituály. Skvěle jsme si vyhověly a věděly, kdy která potřebuje klid. Když jsme měly čas, dívaly jsme se na filmy a šly si poklábosit na kafe.

O třicetinách. Beru to z mého pohledu, když jsem měla třicet let já. Člověk vnímá sport s nadhledem, protože už má něco za sebou. Neupíná životní cíl jen ke sportu. Tak to má i Lucka. Na druhou stranu závodník ví, že už mu moc času v profesionální kariéře nezbývá. Proto dělá maximum. Lucka jede na sto procent, ale zároveň je u atletiky výborná freestylistka.

O pivu. No jo, občas jsme na pivo v Praze zašly. Bavily jsme se o všem možném. Postěžovaly si na atletiku, na tréninky. A jsme ženské, které vždycky podrbou i chlapy. (Směje se)

Lucie má dynamit v noze, proto létá

V žákovském věku jsem skákal do dálky. Nejdál šest metrů. Někam k této hranici jsem spíš než doplachtil, tak dopadl. Žádný zázrak. I tak mi trvalo pekelně dlouho, než jsem nadřel aspoň základní techniku potřebnou na oněch šest metrů.

Při závodech jsem vždy pokukoval po překážkách, které stály seřazené pod tribunou. Nechápal jsem, jak někdo může v mžiku přeletět stovku plnou plotů, které mi tehdy sahaly snad až pod bradu. Technika překážkářů mi připadala jako umění z jiné planety. Říkal jsem si, že na tuto disciplínu potřebují sprinteři proklatě dlouhé nohy. A snad i křídla.

Když jsem později poznal Lucii Škrobákovou, nechápal jsem, že tato drobná žena dokáže svištět na stovce překážek za dvanáct sekund a nějaké drobné. Lucie přede mnou stála v černé šusťákovce a měla za sebou vítězný doběh. Asi tak miliontý v kariéře. Naprosto nečekaně jsem byl při svých průměrných 180 centimetrech snad o hlavu vyšší než česká rekordmanka. Bylo to pro mě docela překvapení.

Jenže Lucie má dynamit v noze, zarputilou povahu a šíleně rychlý krok. Přes překážky létá. Jsem si jistý, že jí nikdy nepláchla před nosem tramvaj, i když musela při doběhu na nástupiště přeskočit několik laviček u kraje chodníku. A stejně tak vím, že jí nepláchne ani olympijský Londýn. Snad tam znovu poletí výrazně pod třináct vteřin.

Marek Těšík, sportovní redaktor Deníku Rovnost

Autor: Marek Těšík

25.3.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

OBRAZEM: Mikuláš rozdával dobroty odvážným dětem na náměstí Svobody

Brno – Děti v centru Brna po roce opět přivítaly Mikuláše spolu s jejich pomocníky anděly a čerty, kteří dorazili na náměstí Svobody v pondělí krátce po setmění. „Akce začala na Zelném trhu, kde byl velký sraz Mikulášů. Odtud se spolu vydali na náměstí Svobody, kde farář Tomáš Koumal dětem vysvětlil třeba to, proč si svatého Mikuláše připomínáme," řekla mluvčí brněnského turistického informačního centra Gabriela Peringerová.

Na Orlí v nákupní galerii vyrostl Strom splněných přání

Brno – Malá Rozálie z Domova svaté Markéty pro matky a děti v tísni si přeje letos k Vánocům mluvícího medvídka. Splnit přání jí a dalším třiašedesáti dětem z tohoto domova mohou zájemci prostřednictvím Stromu splněných přání v Obchodní Galerii Orlí. „Lidé, kteří přicházejí do galerie, mohou přáníčko ze stromu vzít a zakoupit na jeho základě dárky dětem z rodin, které si je nemohou dovolit. Dárky pak přinesou zpět pod stromeček," uvedla vedoucí domova Monika Žewucká.

Sjezdovka u přehrady: pozemek stále chybí

Brno - Lyžařská sjezdovka snadno dostupná z Brna a sportovní vyžití pro děti a mládež versus snaha zachovat lesní porost v už tak přetížené rekreační oblasti v době boje se suchem. Podnikatel Pavel Trčala plánující vybudovat lyžařský areál na kopci Chochola nad Roklí u Brněnské přehrady a majitel pozemku Lesy České republiky ani více než rok od představení záměru nenašli společnou řeč. Brňané se tak sjezdovky u přehrady zatím nedočkají. Trčala se snaží získat podporu Brna i kraje.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies