VYBERTE SI REGION

Lukáš Klouda: Kdyby mi kůň nevěřil, hned mě zkusí shodit

Kolín, Brno - /ROZHOVOR/ Už předvést stoj na rukou je pro hodně lidí nepředstavitelné. A co teprve na cválajícím koni? Pro voltižní jezdce denní rutina. Právě ve sportu, který lze zjednodušeně označit za gymnastiku na koni, v letošní sezoně válí Lukáš Klouda z Drásova na Brněnsku. Letos byl po šesti letech sedmý na mistrovství světa. Ve francouzském Le Mans jej od bronzu dělila desetina bodu.

15.3.2013
SDÍLEJ:

Lukáš Klouda.Foto: archiv Lukáš Kloudy

Ode pátku do neděle v německém Braunschweigu čeká osmadvacetiletého Jihomoravana finále Světového poháru, jemuž po dvou kolech kraloval a před víkendem je druhý o tři body za úřadujícím mistrem světa Nicolasem Andreanim. „Jenže chvíli po poslední kvalifikaci v Lipsku se můj kůň Radix zranil v boxu a po poslední návštěvě veterináře jsme bohužel uznali, že zůstane doma. Potřebujeme ho ještě na mnoho závodů v sezoně," hlásí Deníku Rovnost z Kolína jezdec Lucky Drásov.

Takže s jakým koněm v Braunschweigu pojedete?

Lonžérka, která lonžuje mého kamaráda Ivana Nousse z Francie, mi zařídila, abych mohl startovat na jejich koni Carlos 190. Samozřejmě to je náročné nejen kvůli sžití se s koněm, ale také na psychiku, když budu nastupovat do závodu jako jeden z favoritů, ale ne na svém koni a s málo tréninky za sebou. Každopádně se pokusím si závod tak či tak užít. Pokud se mi to podaří, mělo by jít o záruku dobrého výsledku. (úsměv)

Co se letos změnilo, že jdete do finále Světového poháru jako jeden z největších favoritů?

Spousta lidí říká, že se toho na mně změnilo hodně. Osobně mám pocit, že víceméně nic moc, jen jsem prostě konečně zase kápl na dobrého koně a zachoval chladnou hlavu. Doufám, že to tak bude pokračovat.

Prožíváte životní sezonu?

Úplně jsem si to nepřipouštěl, ale vypadá to tak. (úsměv) Už jsem měl párkrát docela dobře našlápnuto, bohužel to vždy z nějakého důvodu nevyšlo. Letos se zdá, že se konečně štěstí usmálo. Máme toho ještě spoustu před sebou a nesmím nic zakřiknout.

Na co se soustředíte?

Teď chci zabojovat ve finále Světového poháru a pak naplno skočit do tréninku na novou letní sezonu, ve které bych rád… (odmlčí se) No a to se neříká. (smích) Letos je mistrovství Evropy ve Vídni, kde chci co nejvýš a diváci z Brna to nemají daleko. Chci zabodovat také na závodech jako Světové jezdecké hry v Cáchách, což je největší festival koní na světě.

Lukáš Klouda vstupuje do finále Světového poháru ve voltiži s tříbodovou ztrátou na první místo.

Překvapila vás cena České jezdecké federace pro sportovce roku?

Teprve až posledních pár dnů před vyhlášením jsem ji začal brát trochu vážně. A vlastně až po předání jsem pochopil, jaká to je čest a pocta. Pořád jsem si připadal jako voltižní jezdec trochu méněcenný, protože tak nám to někteří lidé často předhazují. I díky tomuto ocenění mi došlo, že momentálně dosahuji nejlepších zahraničních výsledků, a to i na těch nejvyhlášenějších jezdeckých akcích. Takže co na tom, že je to v elasťácích, a ne v rajtkách. (směje se)

Máte doma něco jako vlastní síň slávy?

Říkám si, že jednoho dne s vnoučaty bude hezké se podívat, kde všude jsem byl, co jsem vyhrál a připomenout si, co jsem prožil. Takže něco podobného mám. V obývacím pokoji ve vitríně stojí nejdůležitější trofeje a pak v šatně na jedné zdi visí vše ostatní.

Co vás přivedlo k voltiži?

Moje sestra. Už když jsem byl malý, pohyboval jsem se často kolem koní. Náš otec jezdil dřív parkury, takže jsme měli koně v rodině. No a sestra Petra jednoho dne přišla s nápadem, že ve voltiži člověk zabaví víc dětí najednou a na jednom koni, takže jsem ji zkusil.

Jako malý jste rád jezdil na koni a dělal gymnastiku?

Gymnastika se mě jako malého vůbec nedotkla. Chodil jsem okolo dvanácti let do Sokola, ale gymnastice jsem se nikdy sportovně nevěnoval. Koně mám rád odjakživa.

Všímal jste si u lidí údivu, když vás viděli cvičit na koni?

Hlavně jsem musel a pořád musím vysvětlovat, o jaký sport se jedná. Když si pak někdo opravdu dokáže představit, o co se jedná, nebo to na vlastní oči vidí, zažívám i údiv. (úsměv)

V čem podle vás spočívá krása a náročnost voltiže?

Krása? V té spoustě krásných holek, které se kolem voltiže motají. (směje se) Teď vážně. Největší krása spočívá právě ve spojení pohybu koně a jezdce na jeho hřbetu, který předvádí nejnáročnější možné prvky do hudby a v rytmu cvalového skoku.

Takže si s koněm musíte navzájem důvěřovat?

Určitě. Kdybych koni nevěřil, nemůžu se na něj postavit nebo předvádět cokoliv jiného. Pokud je to naopak, nenechá mě na sebe ani vyskočit, nebo se určitě pokusí co nejdřív mě srazit.

Shodil vás někdy?

Při voltiži snad nikdy, i když padám pravidelně. (úsměv) Ale pouze z vlastní viny a při nacvičování nových či obtížných prvků. Zranil jsem si nejvýš kotníky, ramena, zánártní kůstky, nikdy naštěstí nic vážného.

Komunikujete s koněm před nebo při závodě?

Při závodě docela intenzivně. I normálně v tréninku se s ním snažím trávit co nejvíc času. Jsem si docela jistý, že kůň moc dobře ví, kdo mu zrovna skáče po hřbetě a kdo se o něj jak stará. Při závodě již jde o vzájemnou důvěru a nepotřebujeme si mnoho vysvětlovat. Před startem ho jen párkrát poplácám a promluvím k němu, případně ještě při samotné sestavě, když třeba nervózně reaguje na atmosféru závodu. Významnou roli hraje také lonžér a celková týmová důvěra.

Projedete se rád na koni jen tak ve volné přírodě?

Rozhodně. Pokud vás nikdo neruší, je to nejlepší relax. Vždyť nejkrásnější pohled na svět je ze hřbetu koně. (úsměv)

Popularita voltiže v České republice není velká. Jak vás berou závodníci z jiných jezdeckých odvětví?

S tím bohužel souhlasím. Ostatní jezdci se na nás často dívají jako na ty, co jen zabírají místo v hale a nemají ponětí o koních. To často není pravda a myslím, že i teď, díky posledním rokům, se jejich vnímání naší disciplíny zlepšilo a zaznamenávám i víc uznání. Voltiž dělá poslední dobou nejlepší výsledky a reprezentuje na akcích světového věhlasu jako jediná v republice.

Voltiž vás zavála až do německého Kolína?

Přesně. Chtěl jsem se taky naučit jazyk a zkusit něco jiného. Po příchodu jsem pracoval jako řidič v kontejnerové firmě. Kdysi jsem složil zkoušky skupiny CE, abych mohl jakýmkoli dopravním prostředkem odvézt koně a říkal si, jestli se mi to vůbec vyplatilo. Po příchodu do Německa jsem byl rád, že je mám. Každopádně práce je kompromis. Mám určitou jistotu a především volno téměř vždy, když potřebuju na závody. Jinak většinu volného času trávím ve stáji. Tréninkem, staráním se o koně, o povrch v hale.

Zvykl jste si na tamní život?

Na jazyk už asi ano. Jen jsem trochu lenoch a mám ještě stále problémy s gramatikou, kterou jsem se doteď nedoučil. Nicméně zalíbily se mi i některé písničky, kterým navíc rozumím, takže jsem si asi už zvykl. I na Němce. (smích) Někteří jsou svérázní, typičtí Němci, ale celkově vzato jsou moc fajn. Jinak jsem určitě už dávno zpět v Česku.

Jak často se dostanete domů?

Minulý rok jsem nebyl půl roku doma přes celé krásné léto, což mě mrzelo. Ovšem nedávno jsem tam byl dvakrát za dva týdny. Chci jezdit častěji. Ideálně najít kšefty, které tak nějak obnáší cestování mezi Kolínem a Brnem. Neplánuji zůstat natrvalo, i kvůli tomu jsem se vyhýbal hledání přítelkyně, ovšem člověk tomu moc neporučí a už raději moc neplánuji. Každopádně doma je v Drásově.

Je v Německu voltiž populární?

Určitě nejvíc na celém světě. Vůbec jezdecký sport je tu o něčem jiném. Ne nadarmo se říká, že Německo je kolébka jezdectví.

Autor: Jaroslav Kára

15.3.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Dvacet let v UNESCO. Lednicko-valtický areál je světovou pýchou

Břeclavsko – Vzala přítele za ruku a společně vyrazili vstříc procházce parkem u zámku v Lednici na Břeclavsku. Studentka gymnázia Hana Sýkorová se stala jedním z mnoha set tisíců lidí, kteří si pro strávení volného času vybrali Lednicko-valtický areál. „O víkendu v létě bývá plno, ale v listopadovém pátečním dopoledni je to lepší," řekla studentka k obrovskému zájmu turistů o celý areál. Místo s rozlohou přesahující 280 kilometrů čtverečních za posledních dvacet let rozkvetlo. V prosinci 1996 se stalo součástí Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO – organizace OSN pro vzdělání, vědu a kulturu.

Kempného přerod. V kádru Jestřábů vévodí statistice hitů

Chicago, Brno – Kariéru v NHL si staví trpělivě od základů. Hokejový obránce Michal Kempný při angažmá v brněnské Kometě či ruském Avangardu Omsk platil za ofenzivního beka. V dresu Chicaga Blackhawks za 22 zápasů získal dvě asistence a snaží se především odvést bezchybně práci směrem dozadu. „Kdyby se hnal za body, nebude to úplně ono. Má jinou úlohu než v Evropě. Soustředí se na obrannou černou práci. V současné chvíli je to správná cesta," pozoruje Štěpán Sokol, komentátor NHL na televizní stanici Nova Sport.

Souboj dopravců začíná. V neděli poprvé vyrazí z Brna do Prahy vlaky RegioJetu

Jižní Morava – Až bude Brňanka Alena Nepilová příště plánovat cestu do Prahy, bude se muset rozhodovat, s kým vůbec pojede. „Jezdím obvykle dvakrát měsíčně. Protože nemám ráda autobusy, byly pro mě vlaky Českých drah jasná volba. Teď ještě nevím, s kým budu jezdit. Určitě vyzkouším i nováčka," zauvažovala Nepilová. Už v neděli na trať mezi Prahou a Brnem totiž kromě Českých drah vyjede také soukromý dopravce RegioJet. Provozovat bude tři páry vlaků. Dva na trase mezi Prahou, Brnem a Bratislavou, jeden místo hlavního města Slovenska obslouží Hodonín a Staré Město na Uherskohradišťsku. Jeden pár přidají i České dráhy.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies