VYBERTE SI REGION

Manažerka KP Brno Topinková: Milionkrát jsem si říkala, kam jsem to vlezla

Brno /ROZHOVOR/ - Dva roky řídí mužský házenkářský klub Handball KP Brno. „Asi milionkrát už jsem si řekla, kam jsem to ‚vlezla'," hodnotí sama. Ale prý také nelituje. V klubu se až na sportovní věci stará vlastně o všechno. Objednává hotely, shání materiál i sponzory, píše texty. „Dělám úplně všechno," říká Gabriela Topinková v rozhovoru pro Deník.

16.4.2015
SDÍLEJ:

Manažerka házenkářského KP Brno Gabriela Topinková.Foto: Český svaz házené

Jak se vlastně dostane volejbalistka k házené?
To byla hrozná náhoda. Pracovala jsem v Praze pro zahraniční farmaceutickou firmu a po přesunu do Brna jsem působila na brněnském Automotodromu. To byla krásná práce v úžasném prostředí, která mi dala hodně zkušeností. Věděla jsem, že bych chtěla u sportu zůstat a když vedení KP Brno vypsalo výběrové řízení na manažera klubu, neváhala jsem ani minutu a přihlásila jsem se.

Nebylo by pro vás snazší zůstat u volejbalu, tedy sportu, který jste detailně znala?
Myslím si, že pro mou funkci není až tolik potřebné být házenkářský expert. Má práce spočívá především v administrativě. Je samozřejmě velká výhoda, pokud znáte chod a fungování klubu i z druhé strany, ze strany hráče. Máte jasnou představu o tom, co je potřeba. Samozřejmě jsem si ze začátku musela nastudovat pravidla, abych byla alespoň trochu v obraze, abych věděla, že je Dostalík pivot, Mičola spojka a jaká je jejich funkce v týmu, že se hraje na dvakrát 30 minut a podobně. Ze začátku to bylo dost úsměvné, ale myslím, že po těch dvou letech a desítkách zápasů se už trochu orientuju. Ze začátku mi dost pomáhal Michal Dostalík, který mi vysvětloval základní věci. Ale na sportovní stránku je tady dost fundovaných lidí, trenéři a členové výkonného výboru.

Co vám blesklo hlavou, když vám oznámili, že jste vyhrála a máte nastoupit?
Ono to bylo trochu složitější. Podle kolegů z výkonného výboru jsme zůstali ve finále dva, ještě s Jakubem Kahounem, který dlouho působil ve fotbalovém Baníku Ostrava. Přece jen měl větší zkušenosti. Kuba ale po několika měsících dostal pracovní nabídku, která se neodmítá a odjel pracovat do Ruska pro olympijský výbor. Klub tedy následně oslovil mne. Samozřejmě že to bylo překvapení, vůbec jsem to nečekala.

Co následovalo? Spíš strach a nebo zvědavost?
Asi směs obou, i strachu i zvědavosti. Absolutně jsem nevěděla, co mě čeká a uvědomovala jsem si, že jsem házenou v podstatě „nepolíbená"!

Říkala jste si někdy: Kam jsem to „vlezla"? Litovala jste toho někdy?
Milionkrát!

Co vás na házené baví?
Házenou jsem jako sport samozřejmě znala, ale vnímala jsem ho spíš jen tak okrajově. Znala jsem Filipa Jíchu a to bylo vše. Baví mě to, jak je házená tvrdá, napínavá, proměnlivá, dramatická, krásná! Mám ráda hokej, ale například ve tvrdosti je házená mnohem „horší". Musím všem hráčům vyjádřit velký obdiv. Jsou to opravdu hodně drsní chlapi, kteří během těch 60 minut na hřišti během zápasu i při trénincích snáší hodně tvrdé rány soupeřů i spoluhráčů. Náš klubový doktor má šití pořád v pohotovosti a například Michal Dostalík své spoluhráče na trénincích „likviduje" docela často. Sanitka k nám zajíždí docela běžně.

Boje o fanoušky, minižáky a finance

V čem je házenkářské hnutí jiné než volejbalové?
To neumím dost dobře posoudit. Volejbal jsem zažila jen jako hráčka, házenou zase jako funkcionář. Ale sportovci jsou všichni stejní, tady rozdíl nevidím.

S čím jste musela a nebo musíte nejvíce bojovat? A co jste do dnes „neskousla"?
Začnu u druhé otázky. Mrzí mě, že jsou házená a míčové sporty všeobecně v Čechách trochu v pozadí. Přitom si to nezaslouží. Musíme bojovat o každého fanouška, o každého minižáka, kterého chceme k házené přivést. Přece jen jsme národem, kde prim hrají hokej a fotbal. Z vlastní zkušenosti ale vím, že diváci, kteří se přijdou na házenou podívat, už u ní většinou zůstanou. Přece jenom 14 vysportovaných hezkých kluků v propocených dresech zaujme ženské publikum. A pány zase baví ty rvačky. 

Bojovat musíme samozřejmě s financemi. V Brně je přes 1500 sportovních klubů, spolků, kroužků a všechny chtějí nějak fungovat. Bez podpory města a kraje bychom to nezvládli. Bojujeme o každého sponzora a partnera. Konkurence je obrovská.

Co jsou větší nervy? Pátý set ve volejbale nebo házenkářské play-off s rozstřelem sedmimetrových hodů?
Je to naprosto stejné. Každý chce vyhrát a nervy mají na pochodu všichni stejně. Momentálně jsou ale větší nervy semifinálové zápasy play-off s Lovosicemi.

Je KP Brno vaší konečnou stanicí a nebo byste se pak chtěla posunout ještě někam dál? Sportovní diplomacie?
Nad tím jsem nepřemýšlela. Člověk nikdy neví, kam ho život zanese. To nechávám osudu, náhodě… Teď se všichni soustředíme na to, aby naše práce v této sezoně měla nějaké výsledky. Zatím se to daří a co bude dál uvidíme.

Málokdo si dovede představit, co je náplní manažerky házenkářského klubu. Takže…
… úplně všechno! Od objednávek materiálu, přes rezervace hal a tréninkových prostor až po objednávání dopravy a ubytování. Ale také organizace zápasů a soustředění, PR a marketing po klubovou administrativu, komunikace s partnery a institucemi, hráčské smlouvy a finance atd. Je toho dost!

Před sezonou přišel do KP Brno trenér Andrej Titkov. Toho jste přivedla vy?
Ne ne, to byl výsledek společné práce celého výkonného výboru klubu. V okamžiku, kdy jsme se domluvili s Janem Hegarem, že už v nové sezoně nebude u A-týmu pokračovat, jsme stáli před otázkou, koho vybrat. Existoval seznam, na kterém bylo několik jmen, ale když nad tím přemýšlím zpětně, Andrej byl pro všechny od začátku jasná volba. A musím říct, že to byla dobrá volba. Honza Hegar dal klubu strašně moc. Vstoupil do něj v okamžiku, kdy jsme fungovali jako amatéři, ukázal nám, co je potřeba dělat a jak to dělat. Za to mu patří velké díky.

Andrej dal klukům nový impuls a společně s Pavlem Čejkou z nich v letošní sezoně vyždímali to nejlepší. Myslím, že už překonali ten prvotní šok, kdy při prvních trénincích přípravy „umírali" na dráze brněnského letiště. Teď se jim ta dřina vrací.

Mužský kolektiv? Méně komplikovaný než ženský

Do sportovních „věcí" tedy nemluvíte a řídíte jen chod klubu?
Do sportovních věcí nemluvím, na to opravdu nemám dostatečné znalosti. Je to zodpovědnost trenéra, on ví, co je potřeba, je to jeho práce.

Ví se o vás, že se hodně přátelíte se Zuzanou Strýcovou, kolegyní-manažerkou z týmu Talentu M.A.T. Plzeň. Jak často jste spolu ve spojení?
Zuzka je jedním slovem poklad! Je to strašně fajn ženská a je to hodně schopná ženská. Ve spojení jsme docela často, ještě že existuje Messenger na facebooku a neomezené telefonní tarify, jinak bychom se nedoplatily.

Řešíte spolu házenkářské a klubové věci mimo obvyklý rámec?
O práci se samozřejmě bavíme, ale jen do určité míry. I přes naše přátelství musí některé pracovní věci zůstat jen v Brně a v Plzni. A když jste celý den v hale, tak si večer s kamarádkou chcete „pokecat" i o jiných věcech než jsou lepidlo a tejpy. Ale je až zarážející, kolik toho máme se Zuzkou společného.

Mluvíte spolu i o tom, jaké to je „manažerovat" muže? Je to jednodušší než ženy?
Asi je. Mužský kolektiv není tak komplikovaný jako ženský. To by asi potvrdil každý trenér ženského družstva. Ale o čem konkrétně mluvíme, to říct nemůžeme.

Co na vaše angažmá v mužském kolektivu říká rodina?
Žádné zvláštní komentáře nebyly. Je to specifická práce, ale je to práce.

Jaká nabídka by vás od házené odvedla?
Mateřská dovolená!

Gabriela Topinková (manažerka házenkářů KP Brno)
∙ Datum a místo narození: 12. listopadu 1976 v Olomouci
∙ Vzdělání: Vysokoškolské, Slezská Univerzita v Opavě, Filozofická fakulta, obor italská filologie
∙ Rodina: Rozvedená. „Děti jsem zatím nestihla, takže si mateřské pudy kompenzuji kotětem."
∙ Zájmy: „Na koníčky není kvůli házené moc čas. Pokud se ale nějaký najde, většinou ho trávím s přáteli a vyrazíme mimo Brno na výlet nebo na nějaký sportovní zápas. Jinak mám ráda sport všeobecně, především lyže a hory. Potom klasika: kino a hlavně spánek!"

(vaz)

Autor: Redakce

16.4.2015 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

OBRAZEM: Letohrádek Mitrovských vystaví betlémy z Peru i Mexika

Brno – Více než sedmdesát betlémů z exotického Peru, Mexika, či Keně, ale i ty z evropské a české produkce, si můžou zájemci prohlédnout od soboty v Letohrádku Mitrovských u brněnského výstaviště.

Převadeč vecpal do auta 6 migrantů. Na hranici u Mikulova je chytili policisté

Mikulov – Šest mladíků íránského a iráckého původu a jednoho převadeče zadrželi cizinečtí policisté na bývalém hraničním přechodu v Mikulově na Břeclavsku. Zkontrolovali osobní auto značky Hyundai pětadvacetiletého Rumuna a jeho pět spolujezdců. „V zavazadlovém prostoru policisté našli další ukrytou osobu. Muži ve věku sedmnáct až jednadvacet let neměli u sebe platné doklady," informovala v pátek o kontrole z úterý policejní mluvčí Štěpánka Komárová.

Záhadu oslabené imunity odhalili brněnští odborníci

Brno – Proč jsou někteří lidé náchylnější k infekcím a alergiím? Na tuto otázku možná našli odpověď vědci z Masarykovy univerzity a Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně. „Zhruba dva z tisíce Evropanů mají poruchu imunity s názvem selektivní deficit IgA. Kvůli němu častěji onemocní autoimunitními chorobami. Doposud nikdo netušil, jak nemoc vzniká," popsala Ema Wiesnerová z tiskového odboru univerzity.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies