VYBERTE SI REGION

Marcell: Disk i koule? Kdo honí dva zajíce, nechytí nic

Brno /OLYMPIJSKÁ VÝZVA/ -Brněnský atlet Jan Marcell stojí krok od druhé účasti na olympiádě, potřebuje hodit B limit o hodnotě 63 metrů. Kvůli Londýnu se téměř jistě vzdá kombinace disciplín.

15.1.2012
SDÍLEJ:

Jan Marcell.Foto: DENÍK/Attila Racek

Dobrovolně trpí v teplotě mínus 140 stupňů Celsia v kryosauně, skáče jednoho z nejlepších žabáků na světě a dvoukilovou plackou hází málem sedmdesát metrů. Blázen? Ani v nejmenším.

Jan Marcell je česká diskařská jednička, která stojí poslední krok od druhé účasti na olympijských hrách. Rodák z Brna skončil před čtyřmi lety v Pekingu šestnáctý. Šestadvacetiletý atlet splnil londýnský A limit už loni. Závodník Univerzity Brno potřebuje k jistotě odletu na olympiádu hodit jen třiašedesát metrů. B limit je v Marcellových silách, i když mu disk strčíte do dlaně o půlnoci. „Spokojím se v prvním závodě s jedním pohodovým pokusem a je to vyřízené,“ líčí.

Co se vám vybaví, když se řekne olympiáda?
Nic konkrétního. Myslím na Peking. Olympiáda je setkání různých lidí na jednom místě, takže veselá akce. S olympiádou mám spojené těšení, očekávání a obavy. Smíšené pocity.

Těšíte se nejvíc na atmosféru?
Ano, jenže člověk na olympiádě není kvůli atmosféře, od zábavy a od pokecání s kamarády. Sportovec je tam kvůli závodu. Olympiáda svádí k ukolíbání soustředění. Celý týden sledujete v televizi a na stadionech kolegy a fandíte. Najednou rána a máte závodit sám. Proto nejedu na zahájení, protože bych čekal deset dní na kvalifikaci. Pojedu dva dny před závodem, abych zůstal čerstvý. V Pekingu jsem strávil třináct dní před startem, což mi na klidu nepřidalo a utlumilo to náladu.

Asi je velká výhoda, že se nestresujete s A limitem?
Jasně. Celý rok si v klidu namyslím, rozvrhnu si starty a žádné závody nemusím honit. Vyladím formu a v srpnu budu připravený. A Limit ani neznám. Kdo totiž olympijský požadavek hodil loni, stačí mu letos jen béčkový limit. Ten má třiašedesát metrů. Spokojím se v prvním závodě s jedním pohodovým pokusem a je to vyřízené. Není to extra dálka.

Kombinujete opět kouli i disk?
Zatím jsme koulařský program zrušili. Půjdu jen halové mistrovství republiky kvůli titulu pro oddíl. Ve hře je maximálně halové mistrovství světa, kde je limit jen dvacet metrů. Kdybych vrhal za jedenadvacet, má smysl odjet, protože s takovým výkonem se bojuje zhruba o páté místo. Vrhat kolem dvaceti metrů a jet na šampionát nemá význam. Neprošel bych do finále a zbytečně plýtval silami.

O kouli na olympiádě neuvažujete?
Potvrdil jsem odlety jen před kvalifikací disku. S koulí nepočítám. Makáme na technice disku. Honit dva zajíce je složité. Pak nechytíte ani jednoho. Kombinovat disk a kouli není to samé, jako běhat stovku a dvoustovku.

V Pekingu jste skončil v kvalifikaci. S jakým cílem pojedete do Londýna?
Chci skončit do osmého místa.

Můžete letos atakovat vytoužené vzdálenosti nad osmašedesát metrů?
Doufám, že jo. Na mistrovství republiky jsem loni v posledních dvou hodech přešlápl, ale oba pokusy letěly za osmašedesát metrů. Musím sladit techniku. Když takovou dálku jednou hodím, víc si na ni věřím i příště.

V přípravě vám loni pomáhala kryosauna. Využíváte mrazivou komoru stále?
Zrovna jsem z ní vylezl. Pomáhá mi v regeneraci. Cítím se vždycky dobře. Chodím tam každý den po tréninku.

Jak dlouho v komoře vydržíte?
Lezu tam na čtyři minuty do teploty mínus 140 stupňů Celsia. V závodní sezoně mi stačí jen tři minuty. Zima tělo unavuje, takže delší čas je už zbytečný a neznamená lepší regeneraci. Kryosaunu už beru jako důležitou součást svojí přípravy.

Což je ovšem i posilovna. Kolik času strávíte s činkami?
Vrhačský trénink je hodně komplexní. Spousta lidí si myslí, že dřeme jen v posilovně a zase v posilovně. Tak to není. Můj čas je rozdělený na třetiny. Pracuju na technice, v posilovně a zbytek času vezme atletický trénink. To jsou odrazy, sprinty, skoky. V závodním období ubývá čas na posilovnu a přibývá na techniku a naopak.

V benčpresu máte rekord 165 kilogramů. Četl jsem, že si vás trenér Šilhavý dobíral, když jste jen těsně překonal rekord jeho ženy a bývalé diskařky Zdeňky Šilhavé. Ta v leže zvedla nad trup přes 150 kilogramů.
No jo. Na ženskou je to hodně, jenže mluvíme o jiné době. Ženské byly z různých důvodů silově jinde. Pro mě není benčpres zajímavý cvik. Hodně vrhačů zvedá i o padesát kilo víc. K čemu mi je tahat dvě stě kilo a házet diskem minimální dálky. Zvedám kolem sto šedesáti a házím daleko, což je podstatné.

Údajně i ruská oštěpařka Maria Abakumová zvedá kolem 150 kilogramů. Nerozčiluje, že vás stíhá žena?
Výkon je to fantastický. Já mám zase jiné cviky, ve kterých patřím třeba mezi pět nejlepších ve světové špičce. Hodím koulí přes hlavu třiadvacet a půl metru. Odrazem sounož skočím tři metry a čtyřicet centimetrů. Moc sportovců neskočí žabákem dál. Náš koulař Remigius Machura starší skákal ještě o deset čísel dál. To je úplná světová špička.

Vrhači žabákem skočí dál než dálkaři?
Často ano. Dálkaři se specializují na odraz jednou nohou. Vrhači mají pro skok sounož lepší předpoklady.

Žijete v Praze. Netrpí vaše brněnština?
Vůbec. Mluvím stejně, i když s přítelkyní jsme v Praze už třetí rok.

Máte na autě pražskou značku?
Mám brněnskou, takže spíš vytáčím Pražáky. (Směje se) Nebaví mě českomoravské a brněnskopražské vál­ky.

Vyhovuje vám bydlení v hlavním městě?
Praha mi nevadí, ale k srdci mi nepřirostla. Když se vracím do Brna, jsem veselejší. Praha je anonymní. Cítím to i u nás v baráku. Jsme v domě dva a půl roku a pořádně nikoho neznáme. Zdravím asi jen tři lidi na chodbě. Dům má čtrnáct pater a šedesát osm bytů. Pořád se tady lidi mění, stěhují a odchází. Je to velký kolotoč. To se v Brně nestává, tam znáte půl ulice. Jednou se vrátíme.

A co budete dělat po návratu, až skončíte s atletikou?
Nevím. Možná něco v oboru, což mě baví. (energetické strojírenství – pozn. red.) Jenže mě netěší sedět od rána do večera v kanceláři. Máma a přítelkyně pracují v gastronomii, takže jsem se tím inspiroval. Chtěl bych svoji hospůdku. Na stát se spoléhat nemůžeme, do důchodu půjdeme bůhví kdy, takže se každý musí starat sám o sebe. Podnikání je jedna z možností.

Jan Marcell

Narozen: 4. června 1985 v Brně
Disciplína: disk, koule
Oddíl: VSK Univerzita Brno
Trenér: Josef Šilhavý
Osobní rekordy (koule): 20,20 m (hala); 20,76 m (venku)
Osobní rekord (disk): 66 metrů
Největší úspěchy (koule): ME do 23 let 2007 – 7. místo, MSJ 2004 – 16. místo, HMS 2010 – 12. místo
Největší úspěchy (disk): OH 2008 – 16. místo, ME do 23 let 2007 – 2. místo, MČR 2009 a 2011 – 1. místo, MČR 2008 a 2010 – 2. místo
Zajímavost: dokončil inženýrské studium zaměřené na energetické strojírenství

Olympijský klíč

Účast na olympijských hrách si atleti ve většině případů vybojují splněním tzv. A limitu. Ten má pro diskaře hodnotu 65 metrů. Pokud diskař tuto metu překonal už v loňské sezoně, počítá se tento výkon jako splněný limit. Diskař proto letos musí výkon potvrdit jen překonáním mírnějšího, tzv. B limitu o hodnotě 63 metrů. Limity vychází ze stanov Českého olympijského výboru, Českého atletického svazu a Mezinárodní atletické federace. V každé disciplíně, kromě štafet, můžou v Londýně startovat maximálně tři čeští atleti. Jan Marcell je česká diskařská jednička, takže téměř jistě nenastane situace, kdy A limit splní čtyři a více diskařů. O olympijské nominaci pak musí rozhodnout výše absolutního výkonu dosaženého v roce 2012. Limity lze plnit do 8. července.

Nezdařil: Honza půjde do finále

Šestadvacetiletého diskaře Jana Marcella zná odmalička. Česká jednička vyrostla v Brně, kde kariéru současné olympijské naděje poctivě sledoval i brněnský atletický kouč Ctibor Nezdařil. Ten věří, že jednou může atakovat hranici sedmdesáti metrů. A co říká před Marcellovou olympijskou misí?

O Londýně. Honza by se měl dostat do finále. Až na poslední světové mistrovství světa v Tegu měl loni výbornou sezonu. Teď už je zkušený závodník a postoupí mezi dvanáct nejlepších. Do užšího osmičlenného finále snad taky, ale to už je těžké. Záleží na štěstí, a jestli se mu neroztřepou kolena.

O atletovi. Honzu znám od žáčků. Je poctivý kluk, který si jde za svým cílem. Má velký talent a potenciál posunout svoje výkony ještě dál. Má výhodu v tom, že svůj talent rozvíjí nutnou dřinou.

O člověku. Nezměnil se ani po přestupu do Prahy. Je pořád skromný a svůj. Je hodný kluk. Myslí i na zadní vrátka a ví, že se atletikou nedá živit věčně. Je chytrý a má kariéru a život v hlavě poskládaný.

O disku a kouli. Myslím, že je chyba, když obě disciplíny kombinuje. Honza je rozený diskař, má velké rozpětí paží. Příprava na kouli a disk je hodně odlišná. Měl by se věnovat speciálně jen disku.

O budoucnosti. Je na vrhače stále mladý. Má před sebou perspektivu dalších pěti sedmi let. Záleží i na výsledcích. Pokud nesplní výsledky, které pro klub a sportovní středisko v Praze musí předvést, bude mít situaci těžkou. Jenže já věřím, že všechno v pohodě zvládne. Klidně může brzy atakovat sedmdesát metrů, na což určitě má sílu.

Sedmdesát tam třeba padne

Stadion bičuje vichr a na zem padají proudy vody. Kaluže jsou všude. Je první červencový víkend roku 2011 a Brno hostí republikový atletický šampionát. Kromě toho hostí i rozmary počasí. Diskař Jan Marcell poslal náčiní k metě šestašedesát metrů a zlato má v kapse.
Teď začíná galapředstavení. V závěrečných dvou pokusech se ho chytí euforie. Otočka, odhoz a dvoukilová placka sviští vzduchem. „To je snad sedmdesát metrů,“ křičí hlasatel. Stojím pár metrů od sektoru a hltám světelnou ceduli. Čekám výkon těsně pod magickou hranicí. „Sedmdesát metrů? Tolik hází jen mistři světa,“ běží mi hlavou. Vůbec si nevšímám, že daleký hod se neměří. Marcell těsně přešlápl. Odhadem 68,50 metru si nezapíše.

Za chvilku diskobolos mrští paží znovu a poslední šestý pokus letí snad ještě dál. Tentokrát se nenechám unést a soustředím se i na přešlap. Ten přichází. Sedmdesátka odolá.

Skrz oka bezpečnostní sítě sektoru ovšem vidím ohromnou energii, kterou nespoutá ani dvoumetrová postava plná svalů. Před rokem jsem nevěřil, jenže po brněnském zážitku už vím, že Marcell sedmdesátku hodit může. Možná jen o trochu méně, jenže i to stačí na velký úspěch. Přijde už v Londýně?

Marek Těšík, sportovní redaktor Deníku Rovnost

Autor: Marek Těšík

15.1.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Za zločin přišel trest: Zbrojovku čeká boj o udržení

Brno /INFOGRAFIKA/ - Pro vedení brněnského fotbalového klubu přichází po zpackaném podzimu rozhodující fáze sezony. V zimní přestávce potřebuje Zbrojovka ulovit posily, které ji zvednou ze čtrnácté pozice v první lize.

AKTUALIZUJEME

Přítele své sestry střelil do obličeje, úmyslně, tvrdí obžaloba

Brno - Přítele své sestry střelil jednadvacetiletý muž v Cetkovicích na Blanensku podle obžaloby do obličeje, u brněnského krajského soudu se v úterý zpovídá z pokusu o vraždu. Mladíkovi hrozí 10 až 18 let vězení. Muž popírá, že by střílel úmyslně. Poškozený a jeho matka žádají jako odškodné celkem 11 milionů korun.

AKTUALIZOVÁNO

Pět tisíc domácností v Brně je stále bez internetu. Možná až do večera

Brno – Překopnutý hlavní optický kabel stále ztrpčuje život některým lidem, kteří mají internet od společnosti UPC. Přerušení spojení přišlo v pondělí odpoledne a dotklo se asi padesáti tisíc domácností v Brně a okolí, většina z nich už opět signál má. Přibližně tři až pět tisíc domácností je ale stále bez připojení. Podle mluvčího UPC Jaroslava Kolára se snaží společnost obnovit všechny služby do úterního poledne. Nelze ale vyloučit, že některé domácnosti budou bez internetu i déle.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies