VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Mašek: Kariéru skončím, až na vodě budu dělat blbosti

Jedovnice, Brno /ROZHOVOR/ – I ve svých dvaašedesáti letech patří Brňan Jiří Mašek mezi největší hvězdy vodního motorismu. Zatím se nevzdává myšlenek na světový titul.

5.6.2012
SDÍLEJ:

I ve svých dvaašedesáti letech patří Brňan Jiří Mašek mezi největší hvězdy vodního motorismu.Foto: DENÍK/Attila Racek

Šedivé vlasy, v koutku úst startku, na sobě červenou kombinézu. I tak může vypadat korunní princ. V tomto případě jde o čekatele na trůn vodního motorismu. Brňan Jiří Mašek sedá do vodní formule od roku 1981, narodil se ještě o 31 let dříve. Za svoji dlouhou kariéru dosáhl na nejrůznější trofeje, jen titul mistra Evropy nebo světa mu ve sbírce chybí. „Drží mě to špekulování a bádání," prozrazuje legenda rychlých člunů.

Závodní motorismus bývá doménou mladších generací. Vy však toto pravidlo stavíte na hlavu. Stíháte?

Zatím stačím reagovat na všechno. I když je to na vodě rychlejší než v autě. Řidičský průkaz mám od roku 1964, kdy jsem začínal na pionýru a na mopedu Stadion. Od té doby už jsem něco kilometrů najezdil a neměl jsem žádnou havárku.

Takže jenom na vodě se vám karamboly nevyhnuly. Máte o sebe někdy strach?

Dá se říct, že nějaký svatý nade mnou asi stojí. I tady v Jedovnicích jsem měl několik úletů. Jednou jsme se srazili i čelně. Ale vždycky to dopadlo dobře. Sem tam nějaké zlomené žebro, utržené vazy nebo zlomená páteř. Musím zaklepat, ale vždycky jsem se z toho vylízal.

Kdy jste naposledy zažil kolizi?

Před dvěma lety v Itálii, to jsem měl zlomených šest hrudních obratlů. Já jsem za to nemohl. Ale srostlo to dobře. Doktoři mě pochválili, že jsem vzorný pacient. (úsměv)

I ve svých dvaašedesáti letech patří Brňan Jiří Mašek mezi největší hvězdy vodního motorismu.

Jakou rychlostí se po hladině vlastně řítíte?

Tachometr tam není. Ale máme telemetrii, od mechanika si nechám vytáhnout čísla. Vůbec nejrychleji jsem jel 196 kilometrů za hodinu.

V čem máte výhodu oproti méně zkušeným jezdcům?

Vím, že když přijedu do Itálie na Pád, sáhnu do kufru a vezmu vrtuli, kterou potřebuju. Druhý ji musí pracně zkoušet. Já ji tam dám a už mám dobré časy. Mladí mi hlavně dávají motivaci. Nasazuji jim laťku. Dokud mi zdraví slouží a vidím, reakce mám dobré. Až zjistím, že na vodě dělám blbosti a jenom se tam pletu, tak skončím.

Dělíte se o své zkušenosti i s ostatními jezdci?

Pomůžu každému. Ale samozřejmě to zkoušejí po svém, až nakonec přijdou za mnou. Musí si nabít hubu.

Jak vám sedí právě Jedovnice?

I když tento víkend trochu foukalo, trať je perfektní. Problémové to bývá na řekách. Na tekoucí vodě vám plavou klacky, psi s boudami, všechno možné. To je pak složité. Ale i Němci říkají, že tady je to skvělé. Jedovnice jsou oblíbené. Jsem rád, že se našli lidi, kteří to tu budou držet, až se sportem seknu já. Jenomže to bude, až to sekne se mnou. Moje poslední přání je, abych byl rozházený tady. Vždyť jsem vlastně poslední pamětník. Neměnil bych.

Asi jste za svoji kariéru zažil i hodně smutné okamžiky.

Třeba všechny tři kluky, kteří tu zemřeli. To ke sportu ale patří, to stejné řeknou i kluci na motorkách. Jenže copak si dneska vyberete? Půjdete po chodníku a smete vás zdrogovaný borec v autě.

Vynahrazuje vám to adrenalin?

O víkendu jsem měl to štěstí, že jsem se proletěl v helikoptéře. K tomu jsem toho zažil spoustu na silnici. Ovšem voda je voda. Nevyzpytatelná, člověk musí pořád přemýšlet. Jedna chyba znamená průser.

Jaký je o vodní motorismus zájem?

Sport je to atraktivní, ale stojí peníze. Před dvěma lety jsme měli na závěr sezony závod na Orlíku. Motor jsem naladil a nechal jsem zajezdit normální lidi. Večer bylo v tamní restauraci třiadvacet nových závodníků. Když se začali ptát na další věci, zbyl jsem zase jenom sám. Ono to stojí pár korun.

A prozradíte, kolik vás tento koníček stojí?

Řeknu to takhle: o tom vůbec nebudu mluvit. Kdysi dávno jsem to zkusil spočítat… Ale co potřebuju, si koupím. Když někomu řeknu, že jsem v důchodu, jakou dostávám penzi, nechápe.

Přitom jezdíte každou chvíli do zahraničí.

Mám kamarády, pomáhají mi, na naftu se složíme. Dá se to zvládnout. Teď je to hlavně Petr Hemerka, který mi pomáhá, jak může. Ale znamená to spoustu odříkání. Když jdou chlapi večer na pivo, u mě v dílně se pořád svítí. A když jdou zpátky, tak taky. Když si však chlapi hrají, nezlobí.

Máte vůbec ještě nějakou konkrétní motivaci, nebo ještě závodíte spíš ze setrvačnosti?

Za dobu, co jezdím, mám čtrnáct medailí z velkých závodů. Ale nemám tu první. Jsem vicemistr světa i Evropy, mám třetí místa, do každé sezony mě žene právě tohle. Titul jednou musí přijít.

Taková medailová sbírka vás asi před lety ani nenapadla. Jak jste se k vodnímu motorismu vůbec dostal?

Když jsem přišel z vojny, bavily mě motory. V Komíně bydlel kluk, který jezdil na vodě. Tak jsme ho chodil okukovat. A v roce 1976 jsem u něj nastoupil jako mechanik. V roce 1981 jsem začal sám. Nechali mě v tom jednou svézt, a tak si říkám: mechanika dělat nebudu, jdu do toho. Od té doby jsem aktivní závodník.

Co vás na motorismu chytlo?

Vzalo mě to. Na silnici je všechno rovné. Tady nevíte, na čem jste. Voda je hrbatá, fouká vítr, se vším se musí počítat. Nemáme brzdy, takže na té bójce se musíme nějak seřadit. Je to hodně o přemýšlení a taky alchymie. Třeba vrtule. Na jedovnickém rybníku voda stojí, má málo kyslíku. Se stejnou vrtulí proto nemůžu jet na Dunaji, který má kyslíku hodně. Tam musím použít jinou. To špekulování a bádání mě právě drží.

Svému sportu jste ale obětoval hodně.

Dneska mají mladí počítače, diskotéky nebo pivní slavnosti. Já si na pivo zajdu, až když jsem unavený po práci v dílně. Dneska je každý pohodlný, přitom ten pocit s něčím si hrát… Když to někoho chytne, musí ho to držet. Koneckonců kdo teď jezdí každý víkend do zahraničí? Přece důchodce Mašek. (smích)

Autor: Michal Čejka

5.6.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.
1

V Brně našli pančovaný benzin. Inspekce nechala zapečetit pistole

Okresní soud v Břeclavi. Ilustrační foto.

Převaděči odešli od soudu s podmínkou. Vozili lidi z Maďarska do Německa

Ten Jirka měl divnej kukuč. Jak vypadá brněnský casting na upovídanou maskérku

Brno /NA VLASTNÍ KŮŽI/ – Vstupuji na červený koberec. Dav jásá, blesky mnoha fotografů cvakají. Ochotně pózuji společně s hereckými kolegy. Pozlátko filmového světa láká mnohé lidi, i mne. Dříve, než ale na filmové premiéře herci sklidí ovace, než se vůbec natočí první záběr, musí všichni zúčastnění projít nekompromisním sítem castingů. Jeden se koná v Brně. Brněnská filmová kancelář rozjíždí svůj první projekt a hledá komparzisty a herce epizodních rolí do připravovaného muzikálu Raportér. Může jimi být kdokoliv, štěstí zkouším i já.

Vyprodané Sono centrum rozezní R&B a soul v podání Macy Gray

Brno – Když pořadatelé loni v říjnu oznámili koncert zpěvačky Macy Gray v brněnském Sono centru, věděli, že bude brzy vyprodaný. Přesto větší prostor nehledali – nechtěli totiž slevit z kvality zvuku, kterou Sono nabízí. Nakolik se technická dokonalost klubu propojí s vyhlášeným hlasovým uměním Macy Gray, se mohou fanoušci přesvědčit v sobotu, kdy tato americká R&B a soulová interpretka v Brně premiérově zazpívá.

Nulová střelba? Od biče trenér Zbrojovky raději upustil

Brno – Pouze jedinému střelci zatím v pěti jarních kolech blahopřáli k brance brněnští spoluhráči. Prosadil se jen Jakub Řezníček, který dal jediný gól Liberci. Při remíze 1:1 v Teplicích si vlastní branku vstřelil domácí Tomáš Vondrášek a ve třech posledních zápasech Zbrojovka uhrála bezgólovou remízu.

Dva školáky srazilo auto na přechodu v Novém Lískovci

Brno – Na chirurgii skončily dvě děti, které na přechodu v brněnské Rybnické ulici srazilo osobní auto. Nehoda se stala v pátek asi hodinu po poledni.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies