Masná k olympiádě: Vše soustředím na Brazílii, jde o vrchol čtyřletého cyklu

V uplynulé sezoně jste měla problém s achilovkou. Co vás nyní omezuje od plné zátěže?

Mám zvětšenou kloubní štěrbinu, do které mi natekla tekutina, což je pro běžce podstatné zranění. Snažím se nyní trénovat především na rotopedu a plavat. Už se to ale snad lepší, pozvolna zařazuju i běhání. Bohužel jsem měsíc neběhala a všechno trénování bylo pouze alternativní formou. I přes výpadek běhání jsem se neflákala a věnovala se kondici, takže teď se na to pokusím navázat.

V čem vás noha ještě limituje?

Zatím mi nepovolí zařazovat do běhu rychlostní prvky.

Jak to bude s halovou sezonou?

Nechávám to na osudu. Uvidím, co tělo zvládne. Nijak na to nebudu tlačit, primární je začít s přípravou a zabojovat o Rio. Jsem však odhodlaná na úkor olympiády halu oželet. Vše soustředím na Brazílii, jde o vrchol čtyřletého cyklu, kterého chci docílit.

Jako půlkařka určitě neběháte na tréninku pouze osmisetmetrovou vzdálenost. Trénujete delší, nebo kratší běžecké tratě?

Odvíjí se to od období, ve kterém se nacházím. Na podzim vždy začínám objemovými tréninky, do kterých spadají výklusy, delší tempové běhy i úseky. Čím víc se pak blížím závodům, úseky se zkracují a zkvalitňují.

Kolik kilometrů půlkařka musí za den vlastně naběhat, aby se udržela v nejlepší formě?

Nedá se to říct na den, ale na podzim je to určitě týdně až ke sto kilometrům. Postupně se to pak snižuje až třeba na polovinu.

V Evropě jste se dostala mezi širší elitu. Na světě jste do ní už také pronikla, ale olympiáda v Londýně úspěch nepřinesla. Co je těžší na závodech, kde jsou sportovci z celého světa?

Moc to nejde srovnávat. Zrovna na olympiádě se totiž běželo takticky. Časy byly daleko za možnostmi všech účastnic. Naproti tomu třeba v Moskvě jsem k postupu do dalšího kola potřebovala zaběhnout osobní rekord.

Nakousla jste taktiku. To je jeden z klíčů k úspěchu ve vaší disciplíně. Patříte k těm závodnicím, které se vyhýbají kontaktu, nebo se nebojíte v zatáčce před cílem použít lokty?

Určitě nemám strach z nějakého souboje o lepší postavení a volnou dráhu, ale právě v posledních dvou stech metrech už je výhodné mít své místo, abych měla kde finišovat. Tam pak můžu prodat, co ve mně je.

Důležitý aspekt na půlkařské trati je i tempo. Diktujete ho ráda, nebo naopak čekáte, jak za to vezmou soupeřky?

Dřív jsem klidně udávala tempo a na nikoho jsem se neohlížela. Věděla jsem, na co v tu chvíli mám a s kým běžím. S postupem času a těžšími závody je ale nutné šetřit energii a víc taktizovat.

Považujete se dnes už za dobrého stratéga na trati?

Občas mám pocit, že jsem v nesprávný čas na nesprávném místě. (smích) Bohužel to tak funguje, že atlet v závodě vždy dělá to, co si myslí, že je pro něj v danou chvíli nejlepší. Avšak nakonec vyplyne, že udělal strašnou hloupost. Taktiku často také zhatí soupeři.

Na jedné olympiádě už jste byla. Vnímáte, že je na vás už tentokrát vyvíjený tlak, abyste se na ni znovu probojovala?

Nevím, jestli se to dá říct přesně takhle, ale beru olympiádu jako povinnost. Jsem zaměstnankyně Centra sportu Ministerstva vnitra a očekává se to ode mě. Nicméně člověk někdy míní, pán Bůh mění…

Co tím myslíte?

Jeden den člověk běhá, druhý už nemusí. Zdraví je vždy nejdůležitější, dobře jsem to nyní poznala.

V čem vám zkušenost z Londýna pomůže při dalších bojích o olympiádu?

Nemotivuje mě jen fakt, že už jsem se olympiády účastnila, ale také, že je jednou za čtyři roky. Počty sportovců jsou tam omezené, každá země má jen dvě místa.

Ke kterému závodu se nejvíc upínáte?

Když si vzpomenu na Sopoty, zaběhla jsem tam čas, který by mi stačil (2:01,25 minuty pozn. red.). Věřím, že halový světový šampionát tak může být první možnost, pokud sezonu v hale stihnu.

Proč ne halové mistrovství republiky?

Na halu je to poměrně hodně dobrý čas a běžet na něj sám není ideální. Navíc tím, že nejsem v plném tréninkovém zápřahu, je to skoro nereálné.

Cítíte, že vás lidé víc znají po úspěšných evropských i světových šampionátech?

Všímám si toho, že lidi jsou rádi, když po deseti letech má Česko půlkařku, která navazuje na naši historii. Výsledky ale podle mě nejsou tak oceněné, jelikož můj čas oproti časům Lídy Formanové a Jarmily Kratochvílové není tak rychlý.

Svazuje vás očekávání?

Vůbec ne. Atletiku dělám pořád ráda a sama chci dosahovat maxima mých možností.

Když máte po sezoně volno, zvládnete vůbec neběhat?

Od olympiády v roce 2012 se snažím dodržovat, že mám v září volno a neběhám. Ale ze zdravotního hlediska si stejně radši aspoň jeden výběh týdně dám. Tělo je na zátěž zvyklé, a kdybych tak dlouho nic nedělala, hrozí mi nějaké zranění.

Jakým jiným sportem tedy volno ráda vyplníte?

Především kolečkovými bruslemi a cyklistikou, kde se můžu vyblbnout a zároveň se silově pořádně vydám.

Amatérské běhání zažívá v České republice obrovský boom. Co na to jako nejlepší česká půlkařka říkáte?

Velmi mě to samozřejmě těší. Zdálo se, že už si naše populace odvykla sportovat, ale tenhle trend ji trochu přinutil se sebou něco dělat. Lidé přišli na to, že je to skvělý odpočinek od všedních problémů, když vypnou hlavu.

Máte osmistovku asi za dvě minuty, taky můžete na dráze vypnout hlavu?

V závodu to nejde. Neustále přemýšlím nad taktikou a sleduju, co se kolem mě děje. Musím se udržet v obraze a reagovat na nejrůznější situace.

Sedí vám velké závody, jako je Diamantová liga?

Rozhodně je to pro mě s motivací lepší. Když stojím na dráze s nejlepšími soupeřkami, můžu se pořádně vyhecovat a pokusit se o co nejlepší čas. Závody na mistrovství republiky, kde vím, že na startu osmistovky nemám konkurenci, nejsou tolik záživné. Nejsou tam žádná očekávání na super výkony.

Proto jste na něm v posledních letech zkoušela čtvrtku?

Vybírám si jiné disciplíny, protože na své trati nemám konkurenci. Nejčastěji se přikláním ke čtyřstovce nebo patnáctistovce. Vím, že tam nejsem nejlepší a závod tak pro mě má náboj.

Svůj osobní rekord 1:59,56 jste zaběhla v Moskvě před třemi lety. Je ten správný čas na jeho vylepšení?

Určitě jej chci ještě posunout, ale záleží na zdraví. Věřím, že se můžu dostat k hranici 1:58.

Když jsme u rekordu, zmíním držitelku toho světového. Od roku 1983 jím je Jarmila Kratochvílová, jež jej stanovila na 1:53,28. Byla pro vás vzor?

Jako mladá jsem si to neuměla představit. Běhala jsem časy okolo dvou minut a dvaceti sekund a ani jsem nedokázala posoudit, zda se k tomu času někdo je schopný přiblížit. Určitě pro mě byla vzor v tom, co je možné dokázat. Kromě ní jsem obdivovala také Emila Zátopka, který se narodil v Kopřivnici, odkud jsem i já.

Může někdo v současnosti ohrozit rekord Kratochvílové?

Myslím si, že její čas ještě dlouho nikdo nepřekoná.

Stát se rekordmankou tedy zřejmě není váš cíl. Jaký máte?

Můj sen je přivézt medaili z vrcholové světové akce.

ADAM HAVEL