„Hraje tu dvanáct mančaftů. A mimo Slovinců jsou všechny vyhranější i fyzičtější než my. Každý si musí klást otázku proč? Pracujeme špatně v oddílech nebo je to v něčem jiném? Táhne se to už několik let. Samozřejmě vina padá i na mě jako kouče. Vypadá to taky na celkový pokles volejbalu u nás stejně jako třeba házené,“ posteskl kouč českého juniorského výběru Jiří Zach.

Čeští talenti přitom načli turnaj slibně. Proti skvělým Francouzům, hlavním kandidátům na titul, odehráli důstojný zápas, Slovince hladce porazili. Ale pak přišel obrat v dobře rozjetém duelu s Chorvaty a následovaly už jen prohry.

„S Chorvatskem jsme výborně nastoupili, vyhráli jsme hladce první set. V druhém se vše lámalo. Od té doby jsme se na turnaji hledali,“ popisoval Zach jeden z důležitých momentů, po němž už Češi na soupeře ztráceli.

S Holaňďany vybouchli 0:3. „Ten zápas jsme nezvládli hlavou,“ zhodnotil trefně Zach.

V posledním duelu sice české naděje potrápily Bělorusy a dlouho jim vzdorovaly, přesto díky nepovedeným koncovkám setů prohrály 1:3. „Výkon byl relativně dobrý, ale bez efektu,“ krčil Zach rameny.

Jak zlepšit nevýrazné výsledky mládežnických výběrů?

Pomoci by mohlo hodně diskutované zařazení českých juniorských výběrů do extraligových soutěží. Premiéru má už v nadcházejícím ročníku. Nový systém čelí řadě námitek: junioři prý budou těžko hledat po prohrách se zkušenými extraligovými celky motivaci, navíc budou většinu času trénovat mimo klub a bydliště.

„Evropa jde ve většině případů cestou centralizace, tak aby nejlepší jedinci měli nejlepší zázemí, podmínky, trenéry¨,“ namítá Zach.

„Jestli chtějí kluci dělat vrcholový volejbal, tak přece vydrží někam jezdit dvaadvacet týdnů. Trénovat, dostat od nejlepších do držky, učit se od nich, aby se zlepšovali,“ argumentuje.

Kde podle Zacha tlačí bota nejvíc? „Volejbalu se musí hodně obětovat. A v tom za ostatními zaostáváme,“ tvrdí Zach.