Před nedělním závodem mezinárodního mistrovství republiky ve Vranově u Brna figuruje jedenadvacetiletý jezdec na třetí příčce za Josefem Kulhavým a Markem Sukupem. A právě při domácí „Grand Prix“ chce zaútočit na soupeře před sebou.

Bodové rozestupy na špici jsou malé. Odpovídala tomu vaše příprava před důležitým podnikem?
Po mistráku v Holicích jsem se věnoval tréninku na motorce a hlavně seřízení podvozku. S mechanikem se nám to podařilo výborně. I zkušený Honza Brabec, který na strojích Kawasaki závodí už hodně sezon, si svezení na mojí motorce pochvaloval.

A co fyzická kondice? Mnozí odborníci ji k vašim přednostem neřadí.
Vím, peru se s ní dlouho, s postavou kulturisty jsem se nenarodil. Myslím ale, že v poslední době jsem na fyzičce dost zapracoval.

Svaly se vám mohou hodit. Po nedávném závodě v Holicích někteří jezdci odhadovali, že jejich motocykl vážil s nabaleným bahnem až o padesát kilogramů navíc. Souhlasíte?
Těžko takhle tipovat, ale asi to bylo hodně. Motorka byla chvílemi neovladatelná.

Co je v hlubokém bahně nejobtížnější?
Nejtěžší a zároveň nejdůležitější v takovém marastu je udržet vůbec stroj na trati a nespadnout.

Takže diváky čeká ve Vranovském žlebu riskantní motokrosařská ekvilibristika?
Jsem zvědavý, jak pořadatelé letos trať upraví. Každopádně tento závod mám moc rád, mluvím o něm jako o domácí Grand Prix. Loni jsme mohli vidět, že i za špatného počasí tam chodí velký počet diváků. Přijde určitě také dost mých známých a kamarádů, takže atmosféra pro závodění bude perfektní.

Jaké rozložení sil předpokládáte v soubojích třídy MX2?
Pro mě existuje jediná možnost: pojedu tak, aby nikdo nebyl přede mnou a nikdo za mnou. No a potom už jenom zbývá, abych po závodě stál ze všech nejvýš. (úsměv)