Řvoucí motory vytočené až do omezovače, lidé v kombinézách a helmách. Areál hlavního brněnského autobusového nádraží o víkendu patřil „divným" řidičům netradičních přepravních prostředků. Parkoviště vedle Zvonařky bylo plné jezdců supermotárdového mistrovství České republiky organizovaného Českým svazem motocyklového sportu.Nedělní odpoledne startují souboje polomotorek a poloaut – čtyřkolek. Šestice odvážlivců krouží po asfaltové a hliněné trati. V ostrých zatáčkách se jezdci vyklání a málem místo čtyř jezdí pouze po dvou kolech. „Musel jsem si dávat bacha," vysvětluje v boxech jeden ze závodníků.

Po necelé půl hodině je střídají společně jedoucí kategorie Hobby a Veterán, po nichž zaujmou diváky malé motorky. „Ty jsou pro děti? Můžu si jít sednout?" ptá se asi pětiletý kluk v tmavé mikině před souboji pitbiků.

Vrchol programu servírují fanouškům nejsilnější kategorie S2 a S1. V první z nich budí pozornost především dvacetiletá Tereza Hallová, které vlaje zpod helmy několik pramenů vlasů. O příčku na stupních vítězů musí tvrdě bojovat, galantní pouštění od mužských kolegů si neužívá. „Na trati jsem jen soupeřka," vysvětluje.

Oranžová kombinéza a číslo 71 magnetizuje soupeře v nejprestižnější třídě S1. V ní s velkým náskokem vítězí vicemistr Evropy a účastník mistrovství světa v supermotu Pavel Kejmar. „Kdyby si ty dvě půvabné policistky postavily na rovince radar, asi by vybraly hodně pokut za rychlost," vtipkuje jeden z moderátorů.

Lyžařská exhibice

Železné bariéry vymezující městský okruh jsou po celé délce zaplněné stovkami fanoušků. Někteří napjatě sledují závody, jiní mají kvůli hluku raději prsty v uších, nebo sledují půvabné hostesky. Všechny ale zaujme netradiční představení.

Volný čas mezi jízdami vyplňuje exhibice Pavla Trčaly. Ten se v saku s kravatou, ochrannou přilbou a na lyžích nechává táhnout na provaze za motorkou. Asfaltovou část trati úspěšně zdolává, na hliněné ale následuje první pád. Dvoukolové představení nakonec po asi pěti minutách ukončí zlomená lyže. „Sjel jsem už kopec pod Špilberkem nebo Hády. Teď jsem přidal Zvonařku," směje se Trčala.

Unikátní závody v centru města uzavírá od šesti hodin večer soutěž o nejlepší smyk, vyhlášení vítězů a koncert.

Lyžař Pavel Trčala říká: Jel jsem asi čtyřicítkou. To je už pořádný fofr

Brno – Lyžovat se dá na sněhu, trávě nebo třeba na vodě. Ale na asfaltu či hlíně? Netradiční podívanou předvedl Pavel Trčala divákům nedělního supermotárdového mistrovství České republiky. V přestávce programu u brněnského autobusového nádraží Zvonařka ho táhla motorka dvě kola po asfaltovo-hliněné trati určené pro motocyklové závody.

Jak se vám jelo po závodní dráze?

Trénovali jsme tady v pátek na mokru a bylo to výborné. Smykem jsem projížděl všechny zatáčky. Teď na suchém povrchu mi to ale skoro vůbec nejelo. A jíl? Na něm to bylo ještě horší, lyže se mi hned zaryly do země. Ale vydržel jsem dvě kola, což je povedené.

Při exhibici jste musel skousnout i dva pády.

Poprvé hned jak jsem najel do jílu. Zasekl jsem se v něm a už to bylo. Podruhé to dokonce odnesla zlomená lyže, což znamenalo konec představení.

Máte představu, jakou rychlostí vás motorka táhla?

Asi kolem čtyřiceti kilometrů v hodině, což už je pořádný fofr. Neměl jsem žádné chrániče, jezdím jen v saku, takže jsem trochu dodřený.

Po výkonu jste byl zpocený. Bylo to náročné?

Je to hrozná makačka na celé tělo. Pořád musíte mít zaťaté svaly, abyste drželi balanc. Kotníky, kyčle i kolena dostávají hodně zabrat. Zatímco na sněhu jedete na kluzkém povrchu a navíc z kopce, tady máte na rovině obrovský odpor.

Co stálo za vaším netradičním představením?

Snažil jsem se na to získat víc lidí, ale moc takových magorů tady není. Jednalo se o další část mého seriálu závodů, které jsem si pojmenoval Lyžování v Brně. Sjel jsem už kopec pod Špilberkem, Hády, nebo okolí černovické pískovny a teď jsem k tomu přidal Zvonařku. Mělo jít o show pro lidi, ve které mi vlek dělal supermotardový vicemistr Evropy, a také poukázat na to, že Brnu chybí sjezdovka i vodní lyžování. Mým snem je postavit to tady.