VYBERTE SI REGION

Na hřišti se mi pokaždé šíleně sevře žaludek, říká Jordán

Brno /ROZHOVOR/ - Vyměnil atletiku a řeckořímský zápas za americký fotbal. Hledal kolektivní sport. Pavel Jordán je věřící a spoluhráči pro něj znamenají druhou rodinu. „Rád vyhraju zápas, ale pro mě jsou hlavní priorita kluci, kteří vedle mě běží na hřišti," sděluje devatenáctiletý brněnský rodák, který se stal nejužitečnějším hráčem Brno Alligators, pátého týmu loňské sezony České ligy amerického fotbalu.

21.1.2015
SDÍLEJ:

Pavel Jordán.Foto: Archiv Pavla Jordána

Co pro vás znamená ocenění, které jste obdržel na galavečeru Aligátorů?

Pro mě jako kluka, kterému je devatenáct a aktivně hraje tři roky, je neuvěřitelná pocta, že jsem něčeho takového dosáhl. A to v klubu, který je třetí nejstarší v republice. Je to hrozně krásný pocit, vážně jsem to nečekal.

Je to pro vás odměna, nebo spíš závazek do další sezony?

Trošku závazek. Myslím, že se na mě bude nahlížet jinak než doteď, klub se mnou počítá a ví, že se na mě může spolehnout.

Hrajete na pozici wide receivera, který chytá přihrávky od quarterbacka. V loňské sezoně vám je adresoval zkušený americký profesionál Fernie Garza. Jak se vám s ním hrálo?

Úplně neuvěřitelně, hrát s ním byla úžasná zkušenost. A popravdě byl na mě hrozně dobrý, zvykal jsem si na něj daleko déle než on na mě. Je to profík a přihrávky létaly tak přesně, že jsme ani s ostatními receivery nečekali takovou bombu. Byli jsme zvyklí na české quarterbacky, kterým to létá sem tam, a najednou míče vždycky přistály tam, kde měly, ve správném okamžiku. Trvalo nám bohužel půl sezony, než jsme se s Ferniem sehráli.

Manažer týmu Zbyněk Zelinka tvrdil, že jste se někdy až příliš báli přihrávek?

To je asi silné slovo, měli jsme před ním spíš velký respekt. Víme, co předváděl v Prague Black Hawks, které dvakrát dovedl k titulu. Věděli jsme, že přihrávku nezkazí, takže na nás receivery padla veliká tíha, kterou jsme neunesli. Najednou celý klub očekával, že sezonu vyhrajeme, což se bohužel nevyplatilo. Věřím, že kdyby tu Fernie byl další sezonu, bude mnohem lepší.

Co vás vůbec přivedlo k americkému fotbalu?

Dělal jsem atletiku, od šesté do deváté třídy pak řeckořímský zápas. Odešel jsem, protože jsem potřeboval kolektivní sport. Hrozně mi vadilo, že jsem na žíněnce proti člověku sám a zároveň jsem chtěl kontaktní sport. Vyzkoušel jsem i thajský box, ale není kolektivní. Šel jsem na nábor ragby a pak amerického fotbalu, na nějž jsem viděl leták v šalině. Vůbec jsem nevěděl, o co jde.

Proč zvítězil americký fotbal?

Nemám problém se podívat v hospodě na finále ragby stejně jako na americký fotbal. Ragby uznávám, hrozně se mi líbí, ale zamiloval jsem si americký fotbal už jen kvůli tomu, že je pro mě jako hráče i diváka víc atraktivní.

Ragbisté i ostatní často argumentují, že v americkém fotbalu se hra příliš přerušuje…

Není to pravda. Podle mého názoru si to myslí lidé, kteří americkému fotbalu nerozumí. Nevidí v těch přestávkách dřinu a práci trenérů, jak musí číst hru. Děje se toho hrozně moc, akorát laik přestávku ne-ocení jako my, kteří to víme.

Do náboru jste šel ve čtrnácti letech, ale hrát jste mohl až o dva roky později. To jste vydržel?

Zelinka mi říkal, ať třeba rok počkám. Ale chtěl jsem to zkusit. Potřebuji nějaký sport, abych měl řád, a věděl jsem, že v pondělí chodím na trénink, jinak se z toho zblázním. Musím se dvakrát týdně někde vybít, přijít domů zničený, to je moje uspokojení. I když jsem dva roky nehrál, chodil jsem se stokilovými borci na tréninky, dostával hrozné mlaty a bavilo mě to, přestože jsem zpočátku americkému fotbalu úplně nerozuměl. I tréninky mi daly hrozně moc.

Máte strach, když před sebou vidíte stokilového soupeře?

Mám strach pokaždé, když stojím na hřišti. Cítím se hrozně, sevře se mi šíleně žaludek, ale když chytnu míč a běžím, nějak to ze mě spadne. Vím, že mám kolem sebe hráče, na které se můžu spolehnout.

Měl jste někdy chuť uhnout, když se proti vám řítil soupeř?

Nikdy jsem nepřemýšlel nad tím, jakou ránu dostanu, vždycky se snažím soustředit na balon. Neřeším, zda proti mně stojí stodvacetikilové hovado, které mě chce zabít (usměje se). Jsem přitom hrozný stresař. Potřebuji, aby mě ostatní uklidňovali, když třeba míč nechytím.

Dostal jste už ránu, po které jste chtěl s americkým fotbalem skončit?

Největší ránu jsem dostal asi předminulou sezonu v duelu proti Trnavě, kdy jsem chytil hezkou helikoptéru a proletěl se vzduchem. Mám rád kontakt, rány se nebojím a popravdě jsem nedostal takovou, že by extrémně bolela a chtěl jsem skončit. Zatím jsem měl nanejvýš modřiny a obraženiny. Nevím, co se stane, až mě nedejbože odvezou se zraněním mozku do nemocnice, ale momentálně mě fotbal hrozně baví, miluju ho a je to jedna z hlavních cest v mém životě.

Čeho v něm chcete dosáhnout?

S Aligátory mám hlavní cíl mít dobrý tým. Nepotřebuji vyhrávat, stačí mi vědět, že mám kolem sebe druhou rodinu, na kterou se můžu spolehnout a věřím jí, držíme spolu jako bratři. Jsem věřící člověk, beru to skrz Boha. Nevadí mi, že prohrajeme, ale že prohrajeme a jsme rozhádaní. Možná jsem zblblý z amerických filmů, ale duševní stránka fotbalu je pro mě důležitější než výsledky. A jednou chci zkusit reprezentovat Českou republiku.

Uvažoval jste někdy jako věřící člověk nad tvrdostí amerického fotbalu?

Myslíte ublížit bližnímu svému? O tom jsem nikdy takhle nepřemýšlel. To je stejné jako v zápase, taky bojujete proti druhému, ale berete to jako sport. Není to Afghánistán, kde proti sobě střílíte. Americký fotbal je krásný sport, a pokud člověku nechcete ublížit, je to v pořádku. Pokud jde někdo na hřiště s úmyslem soupeři zlomit koleno, je to špatně.

Autor: Jaroslav Kára

21.1.2015 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Novoroční ohňostroj nad hradem Brňané neuvidí. Město akci zrušilo

Brno /ANKETA/ – Novoroční obloha nad Špilberkem rozzářená ohňostrojem Brňany na přelomu roku nečeká. Město ohňostroj zrušilo.

Nebezpečná ulice. Povolenou třicítku řidiči v Kuřimi překračují, stěžují si lidé

Kuřim – Při vjezdu do kuřimské ulice Pod Vinohrady upozorňuje dopravní značka, že povolená rychlost je nanejvýš třicet kilometrů v hodině. Jak ale ukázalo nedávné měření policistů, řidiči ji výrazně překračují. Rekordman tam jel víc než sedmdesátikilometrovou rychlostí.

Brněnský kouč Habanec věří své koncepci: Jsme dole, ale o záchranu hrát nebudeme

Brno – Po šestém utkání za sebou bez vítězství klesli na čtrnácté místo, pouze čtyři body nad předposlední Jihlavu. Ale fotbalisté Zbrojovky, ani jejich trenér si existenční starosti v první lize nepřipouštějí. „Jsme kousek od sestupového místa, ale Zbrojovka o záchranu hrát nebude," odvětil brněnský kouč Svatopluk Habanec.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies