Dopadl páteční zápas podle vašich představ?

Nečekal jsem, že bude tak bojovný. Až na nějaké menší detaily jsem spokojený.

Co říkáte na atmosféru v Sono Centru?

Trochu mě vyplašila a překvapila, dlouho jsem neboxoval před tolika lidmi. Naposledy snad jen v Boby Centru.

V čem je vítězství cenné?

Šlo o hodně důležité utkání, protože na republikovém mistrovství jsme utkání nedokončili. Bojovali jsme prakticky o účast na mistrovství Evropy, o místo jedničky v reprezentaci.

Co se stalo ve finálovém zápase na mistrovství republiky?

V prvním kole jsem zaspal začátek. Lengál mě dobře trefil a došlo k počítání. Pak přišlo zlepšení. Chtěl jsem jít dopředu, ale pokazil to rozhodčí. Tehdy to bylo trochu fiasko. Krvácel jsem z obočí a sudí ve druhém kole stopnul zápas bez toho, aby se poradil s doktorem. Ani jsme se pořádně nerozboxovali. (Zápas byl po předčasném ukončení tzv. dobodován a skončil ve prospěch Krále – pozn. red.)

Bral jste duel na galavečeru jako odvetu?

Bylo to vyhecované už před zápasem. Věděli jsme co, od sebe čekat. V prvních minutách to byl box na tělo. Rád boxuji na distanc, ale to přesně soupeři sedí. Vadí mu box u těla, zvedáky a háky. Má slabší spodky. (údery do oblasti pásu – pozn. red.) Přizpůsobil jsem tomu taktiku. Chytl jsem nějaké rány, ale pár tvrdých i rozdal.

Panuje mezi vámi a vaším pátečním soupeřem přátelství nebo rivalita?

Přátelství jen mimo ring. Při zápase pro mě kamarádství končí. Teď jsem ho bral jako soupeře, nepřítele. Nechtěl jsem jen vyhrát, ale i zbít ho.

Před dvěma roky jste prodělal vážné zranění ruky. Teď už pravačka drží?

Mám za sebou tři operace. Jednou mi operovali rameno a dvakrát zápěstí. Do ramene jsem dostal železnou destičku, v zápěstí mám titanový šroub a úštipky z holenní kosti. Cítím se už dobře, jen mě v zimě občas bolí šroub v zápěstí. Je háklivý na změny počasí. Na vrcholné úrovni od zranění boxuju už víc jak dva roky, snad zdraví vydrží.

Stěžoval jste si, že vaše zranění brněnští lékaři zanedbali…

Doktorům už vůbec nevěřím. Čtyřikrát mi rentgenovali bolavé zápěstí a nepoznali, že mám zlomenou člunkovou kost. Zjistil to až specialista v bohunické nemocnici. Tenkrát mi řekl, že mám člunkovou kost zhruba rok zlomenou. Začínala mi pomalu artróza, čímž trpí důchodci. Doporučil mi, ať se na box vykašlu a objednám se na operaci. Trenér Radoslav Křížek z Prostějova, kde jsem boxoval extraligu, mi domluvil v Olomouci doktora Holibku. Slíbil, že si zase zaboxuju, a spravil mě.

Věřil jste tehdy v návrat do ringu, nebo jste měl už poraženeckou náladu?

Nejdřív jsem byl zklamaný, ale po příjezdu do Olomouce jsem začal v návrat věřit.

Vidíte problémy s pravou rukou jako překážku do budoucna?

Určitě se mi zkrátí kariéra. Jestli přijde další zranění, donutí mě nejspíš skončit. Dřív jsem sázel vše na jednu kartu, na box. Teď myslím i na jiné věci.

Věříte v olympiádu v Riu de Janeiru?

Nejdřív se soustředím na mistrovství Evropy. Následující půlrok před šampionátem chci objíždět evropské turnaje. Snad si výsledky na Evropě zajistím nominaci na olympiádu. (Nutnost umístit se do 9. místa – pozn. red.)

Je obtížné boxovat v českém prostředí?

Ano. Box tady není moc prestižní. Naštěstí mám kolem sebe lidi, kteří mají box rádi a dělají pro něho dost. Teď mám dobré podmínky, což dřív to tak nebylo. Pomáhají mi sponzoři Česká zbrojovka Uherský Brod, Enbra a Falcon, bez nich by to nešlo.

Říkáte, že dřív jste tak dobré podmínky neměl. Zlepšilo se to až po zranění?

Přišli noví lidi, kteří se začali o box zajímat. Můj výkon šel nahoru a objevili se sponzoři. Před zraněním jsem měl špatný podmínky, ale byl jsem pořád třída. (smích)

Máte nějaký boxerský vzor?

Nelíbí se mi třeba styl ani jednoho z hvězdných bratří Kličků. Myslím, že jsou mnohem lepší boxeři. Třeba Brit Floyd Mayweather nebo Kubánec Guilermo Rigondeaux. Mám rád technický, rychlý a dynamický box.

PETR MUSIL