„Jsem v Modřicích sice nejmladší, ale jsem tady už dva roky, takže mě už všichni berou,“ usmívá se letošní maturant.

O víkendu jste přehráli suverénně 6:1 silný Šacung Benešov…
Byla to vlastně repríza loňského finále. Bylo na nich vidět, že nebyli rozehraní, protože tohle byl jejich první zápas na antuce. Do teď hráli jen v hale. Bylo to určitě i tím.

Jaká je vaše pozice v týmu?
Místo ve vložených dvojkách mám jisté. Tam hrajeme s Kubou Pospíšilem. Střídám pak taky do trojek s Radkem Pelikánem a právě Kubou Pospíšilem.

Máte za sebou dvě hladká vítězství nad Čelákovicemi a teď nad Šacungem. Jaké ambice si v týmu připouštíte?
Uvidíme, kam až to půjde. Určitě cítíme, že jsme silní. Velké ambice tady jsou. Máme za sebou sice dva dobré zápasy doma, ale teď nás čekají Karlovy Vary, kde čekám o dost těžší utkání.

Karlovy Vary jsou spolufavorit soutěže. Co na takto silný celek vymyslet?
Je to hodně obtížné. Mají v týmu reprezentanty a i když je jejich největší opora Jan Vanke zraněný, tak se pořád můžou opřít třeba o zkušeného Karla Bláhu. Je tam taky zvláštní hřiště. Je takové menší. Ne že by nemělo správné parametry, ale ten prostor okolo je dost nezvyklý.

I letos se můžete opřít o výkony Petra Bubniaka. Jak jste vůbec jako tým reagovali na situaci kolem tohoto hráče?
Všichni jsme věděli už delší dobu, že Petr bude chtít asi odejít. Řekl nám potom otevřeně, že už nemá co dokazovat, a že odchází zkusit něco jiného. Nakonec vlastně ani pořádně nevíme, co se všechno dělo, ale to je vedlejší. Je dobře, že je zpátky. Třeba situace s odchodem Františka Kalase byla tehdy úplně jiná.