„Užili jsme si to, i když kluci víc. Najednou byl vidět velký rozdíl mezi ženským a chlapským basketem, je atraktivnější," uznala sedmatřicetiletá bývalá hráčka.

Basketbal nehraje dvojnásobná účastnice olympijských her čtyři roky, kariéru ji ukončily přetrvávající problémy s kolenem. „Už nevím, jak se na hřišti pohybovat, co si dovolit, když kolem sebe vidím vyšší lidi.

Respekt z chlapů jsem cítila, sražení by asi nebylo přínosné," pousmála se Večeřová. Koš při exhibici nedala. „Kdybych trénovala, možná jsem něco proměnila," doplnila.

Utkání mělo charitativní podtext a přestože se hrálo v uvolněné atmosféře, občas se zadýchala. „Člověk se snaží něco vymyslet a když jsem ke konci v posledním střídání čtyřikrát přeběhla hřiště, říkala jsem si: Sakriš, zase zpátky? Běžet od koše ke koši je docela záběr, ale pořád nějakou fyzičku mám," poznamenala vicemistryně světa z roku 2010.

Majitelka jedenácti domácích titulů se Žabinami viděla spoluhráčky pohromadě naposledy před třemi lety při rozlučce Hany Horákové s kariérou. „Jsou to výjimečná a příjemná setkání. Zase jsme se potkaly v šatně, což mi chybí nejvíc. Ta atmosféra a babinec je nezapomenutelný," líčila.

Solidně zaplněná hala tleskala Večeřové a jejím brněnským parťačkám při připomínce desetiletého výročí od euroligového titulu. „Četla jsem někde, že uplynulo deset let. Barča Kašpárková chtěla sepsat nějaký pohled, takže jsem vzpomínala z placu na zážitky, co mě napadly. Tenkrát se přijeli podívat trenér s moji mamkou, což pro mě byl emotivnější zážitek než basket," uvedla.

Střípky úspěšné kariéry si občas připomene, když zahlédne záznam v televizi. „Trénuji holky, takže se mi vybavuje, jak je to někdy těžké na hřišti. Spíš mě těší, když vidím někoho jiného hrát dobře," dodala Večeřová.