Když si člověk kupuje nové kolo, všímá si designu, doplňků a především ceny. Vybere si stroj v určité cenové relaci. Svět vrcholové cyklistiky má samozřejmě jiné nároky a závodníkům se dají ušít na míru. Taky proto některá kola stojí čtvrt milionu.

Jenže touha po dokonalé aerodynamice žene vývojáře kupředu a například kola dráhařů jsou tak uzpůsobená ke svému účelu, že o pohodlně stráveném čase v sedle se v jejich případě hovořit nedá. Aby nedocházelo k úpravám, které je vyšperkují tak, že bicykl připomínají pouze shodným počtem kol, zavádí cyklistická unie předepsané rozměry.

Vždy před startem velkých závodů pak nastává peripetie s podtitulkem Sláva rozhodčím. Jejich práce se podobá hnidopišskému rýpání chorobných perfekcionistů a smysl pro předpisovost si u nich v ničem nezadá s byrokraty na úřadech.

Takže po jejich kontrole většina týmů upravuje posed sedla nebo zkracuje řidítka. Nic neznamená, že reprezentace má ve výběru dlouhána. Do výbavy mechaniků tak patří vedle klíčů, kleští nebo oleje také pila. Ruku na srdce: kdo z vás by na svůj milovaný dopravní prostředek použil takový nástroj? A teď si ještě jednou přečtete, do jaké sumy peněz pily řežou…