Váš osudový turnaj je Wimbledon. Co vás na něm tak přitahovalo?
Hlavně se to odvíjelo od toho, že jsem od začátku strašně ráda hrála na trávě. Ani nevím proč. Asi mi to připomínalo, jak jsme si jako děti tady v Česku hráli na trávě, běhali jsme, hráli fotbal. (úsměv) Ta tráva v té době samozřejmě nebyla tak kvalitní, jako je dnes, ale bavilo mě to a i můj styl hry tomu vyhovoval.

Jak je to dneska, když srovnáte současný ženský tenis na Wimbledonu a dobu, ve které jste sbírala tituly?
Je to úplně jiné. Jednak kvůli povrchu, protože ta tráva už není, co to bývalo, a také kvůli dnešnímu stylu hry. Wimbledon se přizpůsobil tomu, jak se dneska hraje. Trávu tam dělali pořád kvalitnější, ale já si myslím, že tenisu to neprospělo. Trochu tomu chybí, jak to otestovalo hráče. Nechci srážet neuvěřitelné výkony dnešních hráček, ale myslím, že i všem divákům tam chybí ta nepravidelnost. Jak Ivan Lendl hrál na tom nekvalitním trávníku zezadu, jak Martina Navrátilová hrála serve and volley. Vypadla z toho zábava, která kolem toho byla.

Čtěte také: Návrat Šarapovové budí rozpaky. Wozniacká: Vůči nám je neuctivý

Dnes už se na síť ve dvouhře moc nechodí…
Podle mě je to škoda. Je hrozně moc hráček, které jsou skvěle fyzicky připravené a mají vynikající voleje, protože jsou to výborné deblistky. V zápasech se přitom vždycky drží jen toho, co umí, jsou jen ve své komfortní zóně. To je škoda, ženskému tenisu chybí nějaká změna.

Co se nemění, jsou sestry Venus a Serena Williamsovy. Už vy jste proti nim hrávala a ony stále získávají grandslamové tituly. Čím to je?
Je to neuvěřitelné. Výjimečnost sester Williamsových je podle mě v tom, že nehrály tolik turnajů jako ostatní a v jejich tenise je takový zvláštní klid. Nejsou tak extrémně vystresované, pořád se udržují v dobré fyzické kondici a navíc jsou mentálně odolné. Serena si třeba dá dva měsíce pauzu, pak nastoupí a hraje skvěle. Tenhle dar moc hráček nemá. Obě taky umí skloubit svůj volný čas a světový tenis. Za mých časů jsme hrály jenom tenis, a to už od jisté doby nedáte. I když teď jsem koukala na Venus v Indian Wells a měla zafačovaný loket, zafačované koleno. Už to není tak pěkné na pohled. (úsměv)

Vy na Wimbledonu každoročně komentujete pro rádio BBC. Pomáhají vám v tom vaše hráčské zkušenosti?
V tomhle je strašná výhoda bývalých hráčů, kteří dnes komentují. Dobře, třeba John McEnroe vždycky řekne, jak to je, ať je to dobré nebo špatné. Ale já se snažím vyvarovat toho, co jsem sama neměla ráda – když mě někdo extrémně kritizoval. Samozřejmě když vypálím forhend dva metry ven, tak neřeknu, že to je vynikající forhend. Ale nechci poučovat a říkat, co by mělo být jinak. Snažím se diváka nebo posluchače upozornit na věci, které by se daly zlepšit, ale spíš takovým pozitivním způsobem. Nikdy nejsem extrémně kritická, protože když je člověk na kurtě, nikdo neví, čím ten člověk zrovna prochází třeba v osobním životě.

Čtěte také: Wimbledonská vítězka Jana Novotná: V Přerově jsem po pětadvaceti letech

Jde na kurtu vůbec úplně odblokovat osobní problémy?
Jde to. Myslím, že to je strašně důležité a je to dar, který buď máte, nebo na tom musíte hodně pracovat. Ale ti, kteří to dokážou nejlépe, tak z nich jsou ti šampioni. Každý člověk má své starosti, ale kdo je schopen to na kurtu odblokovat, tak vyhrává. Někdo to třeba dokáže blokovat jen jeden set a pak se mu začnou vkrádat různé myšlenky a problémy. Já jsem se později ve své kariéře naučila přijít na kurt a vychutnávat si jen tenis.

Zkoušela jste i trénovat. Snažila jste se to předat?
Dobří trenéři jsou ti, kteří si tímhle prošli. Tohle pochopili hlavně chlapi, proto je dnes tolik takzvaných superkoučů. Rady potřebují i hráči, do kterých byste to třeba už ani neřekli.

Čím to, že v ženském tenise takovéhle „superkoučky" prakticky chybí? 
Všimla jsem si toho a nevím. (smích) Možná je to trochu tím, že za mé kariéry měl tenisový kouč obrovské slovo. V dnešní době je podle mě tenisový kouč až na posledním místě. Nejdřív je hráčka, pak rodiče, pak fitness kouč, pak nějaký fyzioterapeut a až pak je tenisový trenér. Myslím, že dnes je méně talentu, ale víc fyzické připravenosti. Klade se důraz na fyzičku s tím, že když je hráčka dobře připravená po téhle stránce, bude hrát i dobrý tenis. Já s tím tak úplně nesouhlasím.

Čtěte také: Legenda Novotná: Trénování mě baví, s Krejčíkovou se raduji každý den