A tak to chodí den co den v tom našem království…

Na olympiádě mě nejvíc překvapila přívětivost Angličanů a dobrovolníků z celého světa, kteří jsou rozesetí všude po městě u důležitých dopravních uzlů, sportovišť nebo v dopravních prostředcích. Ať prší nebo jen kape, Londýňané se na vás smějí. Rádi poradí, a i když při dohledu na dodržování pravidel dokáží být hodně přísní, nikdy neopomenou dodat vznešenou formulku „sire".

Vím, že nemám aristokratické kořeny, i proto jsem dlouho úspěšně odolával těmto přídavkům. Byl jsem česky „flegmatický" a mnohdy i „ zakaboněný".

Už ani nevím, kdy jsem podlehl. Teď chodím s nosem nahoru, culím se, užívám si dobrovolnických poddaných i malé novinářské slávy.

Mám jediné štěstí. Doma mě rychle vyléčí. Už vidím, jak si sednu do restaurace a číšník na mě znechuceně zahřmí: „Kde máte podtácek?!

A bude po sirovi.