VYBERTE SI REGION

Olympijský vítěz Daler se nejvíce bál ''hlaďáka''

Brno /KDYŽ TADY ZÁŘIL/ - Brněnský rodák a zlatý medailista v dráhové cyklistice z Tokia 1964 si pravidelně bral na závody plné kapsy jídla. Aby neměl hlad.

26.3.2010 1
SDÍLEJ:

Olympijský vítěz cyklista Jiří DalerFoto: DENÍK/Drahomír Stulír

Podařilo se mu, co doposud nikomu jinému. Jako první a stále i poslední český cyklista získal na olympiádě zlatou medaili. Kromě toho ještě překonal dva světové rekordy, získal čtyři medaile na mistrovství světa a i v sedmdesáti letech raději sedne na kolo, než aby jel autem nebo chodil pěšky.

Brněnskému rodákovi Jiřímu Dalerovi, který zažil největší úspěchy jako závodník brněnského Favoritu nebo Dukly, se věnuje další díl seriálu Deníku Rovnost Když tady zářil…

Další díly seriálu Když tady zářil najdete ZDE

V druhé polovině šedesátých let minulého století se na světové dráhové cyklistice začíná prosazovat český závodník. Všechny překvapil vítězstvím na olympijských hrách v roce 1964 v japonském Tokiu. V nově zařazené disciplíně, stíhací jízdě jednotlivců, nenašel přemožitele a pro svou zemi vyhrál jako dosud první cyklista zlatou olympijskou medaili. „Byl to největší úspěch, jakého jsem mohl ve své kariéře dosáhnout,“ líčí Daler.

Ve finálovém závodě ještě v polovině prohrával o několik metrů. Pak ale přidal a na čtyřkilometrové trati nakonec zvítězil. „V těchto závodech je potřeba stanovit proti soupeři dobré tempo. Rychlé, ale přitom se hned na začátku ne〜unavit, aby zbyly síly i na finiš,“ upozorňuje jezdec, který 8. března oslavil sedmdesáté narozeniny.

A právě závěry závodů patřily k Dalerovým specialitám. „Řadil jsem se spíše k cyklistům, kteří volili rozumnější start. Aby mi síly nechyběly na konci,“ popisuje recept, díky kterému si v cyklistické disciplíně jako historicky první Čechoslovák pověsil na krk zlato z olympiády.

Co to pro něj znamená, mu došlo až později. „Čím dál víc si tohoto úspěchu vážím. Bylo krásné zvítězit na takové soutěži. Atmosféra, která panovala na olympiádách, byla fascinující,“ vzpomíná rád na Hry v Japonsku 1964 a následující v Mexiku.

Do hlavního města země vycházející slunce odjížděl český závodník s vizitkou třetího muže posledního mistrovství světa v Paříži. „Myslel jsem, že bych proto mohl zajet i na olympiádě slušný výsledek. Ale samozřejmě jsem nepředpokládal, že se mi povede něco takového,“ vysvětluje olympijský vítěz.

Radost ze zlaté placky podtrhla Dalerovi v Japonsku také zpráva o narození prvorozeného syna Jiřího. „Dověděl jsem to až několik dní po porodu. Bylo to pro mě další milé překvapení,“ rád vzpomíná zlatý cyklista. Po úspěchu na nejprestižnějším závodě se mu podařilo v letech 1965–1967 vybojovat ve stíhačce stříbro a dva bronzy na mistrovstvích svě­ta.

Překonání rekordů

Kromě historického olympijského zápisu se Daler ještě připomenul suverénním výkonem na testovacích závodech v Mexiku, kde překonal světové rekordy na tratích čtyři a pět kilometrů.

Daler ale nebyl pouze dráhařem. Věnoval se také silniční cyklistice. S tou sice neslavil tolik úspěchů, ale přesto v roce 1969 také díky ní nahlédl do světa profesionálů.

Rok působil ve francouzské stáji Frimatic Viva de Gribaldi. „Byla to pro mě další obrovská zkušenost. Poznal jsem řadu jezdců, ke kterým jsem vzhlížel s obdivem. Byl to pro mě skok, jako když jsem přecházel z dorostu k mužům,“ líčí, jak na něj zapůsobilo angažmá za hranicemi tehdejšího Československa.

Hned další rok ale pro něj pohádka skončila. Musel se vrátit zpátky do vlasti. „Svaz mi neprodloužil povolení. Řekli mi, že teď to nejde, ale že mě pustí na zimní sezonu. A potom už jsem se do zahraničí nikdy nevrátil,“ popisuje. V roce 1970 Daler odjel svůj poslední závod a ukončil aktivní kariéru.

Brněnský rodák a pozdější olympijský vítěz začal s cyklistikou až v šestnácti letech. „Jako kluci jsme dělali všechny možné sporty. Od rána do večera jsme blbli venku. Snažili jsme se být jako běžec Zátopek nebo chodec Doležal. Často jsme samozřejmě sedli i na kola a jezdili, například třeba mezi zákopy na Lesné,“ vzpomíná na dětská léta. „Oproti kamarádům jsem měl staré kolo, i přesto jsem jim často ujížděl. Cítil jsem, že mi to na něm jde,“ uvádí.

Dveře do cyklistického týmu mu ale otevřel až závod mezi Brnem a Mikulovem. „Když jsem dostal nové kolo, chtěl jsem ho pořádně vyzkoušet. Tak jsem se jednou připletl k závodníkům a jel jsem s nimi pár kilometrů, než mě vyhnali,“ usmívá se. „Jeden z nich si mě všiml a pozval mě do Slavie Žabovřesky. To bylo v pondělí a hned v sobotu jsem už jel první závod,“ ještě teď se diví svému rychlému vzestupu.

Po pár letech přestoupil Daler do Favoritu Brno, kde se také kromě silničních závodů jezdilo i na dráze. „Měl jsem velké štěstí, že jsem se poté dostal do pardubické Dukly. Tam, v perfektních podmínkách, jsem měl možnost dál se rozvíjet,“ rád vzpomíná.

Zpátky do Brna

Z východních Čech se mu opět zpátky na jih Moravy moc nechtělo. „Byl jsem dost zklamaný, že jsem nemohl v Dukle zůstat jako profesionální závodník. Tak jsem se v roce 1961 vrátil do brněnského Favoritu a trénoval, co to šlo. O rok později jsem se už zúčastnil svého prvního mistrovství světa, které pro mě bylo zlomem v kariéře. Ve čtvrtfinále jsem vypadl jen o tři desetiny sekundy. Celý český cyklistický svět byl z toho výsledku nadšený,“ rozzáří se.

To byl jen začátek. Pod dvou letech už Daler stál na nejvyšším stupínku olympijského závodu v Tokiu.

Přestože největšího úspěchu dosáhl v dresu Favoritu, nejhezčí vzpomínky má na působení v Dukle Brno. „Ta je pro mě srdeční záležitostí. Ve Favoritu jsem začínal i končil, ale moje kariéra? To byla hlavně Dukla. Té povětšinou děkuji za všechno,“ říká Daler, kterého k nejlepším výkonům vybičovala vždy nervozita.

„Čím důležitější závod mě čekal, tím jsem byl nervóznější a tím lépe jsem jezdil,“ usmívá se. „Když jsme trénovali, tak mě všichni poráželi. Nechápal jsem, jak můžou jezdit tak rychle,“ směje se.

Kromě nervozity měl český olympionik i další zvláštnost. Na delší silniční závody si často s sebou brával jídlo do kapes u dresu. „Občas si ze mě kvůli tomu dělali srandu. Říkali: Velká spotřeba, malý výkon,“ připomíná svou přezdívku v pelotonu.

A proč s sebou vozíval „svačinku“? „No přece, abych nechytl hlaďáka,“ hned vyhrkne. „Stalo se mi to jednou, když jsem jel ze Znojma. Skončil jsem u Pohořelic ve Škarpě. Měl jsem takový hlad, že mi vyrašil pot na celém těle. Od té doby jsem si už na něj dával pozor,“ vysvětluje.

Olympijský vítěz, čtyřnásobný světový medailista. Jak je spokojený s kariérou? „Moc, byla to paráda. Krásných sezon jsem zažil opravdu hodně. Ale olympijská se mi povedla ze všech nejlépe,“ myslí si.

Ani po čtyřiceti letech od té doby, co pověsil kolo na hřebík, stále jezdí. „Přes zimu ho mám jen jako dopravní prostředek. Na jaře budu vyrážet i na výlety,“ povídá sedmdesátiletý trenér nadějí brněnského Favoritu, kde skončil kariéru.

JIŘÍ DALER

Narozen: 8. března 1940 v Brně
Disciplína: cyklistika – dráhová i silniční
Úspěchy: 1964 OH Tokio (stíhací závod jednotlivců – 1. místo), 1964 MS Paříž (stíhací závod jednotlivců – 3. místo), 1965 MS San Sebastian (stíhací závod družstev – 3. místo), 1966 MS Frankfurt n. M. (stíhací závod jednotlivců – 2. místo), 1967 MS Amsterdam (stíhací závod jednotlivců – 3. místo), 1967 před OH Mexiko (světový rekord na 4 a 5 km)
Kariéra: 1957 – 1959 TJ Favorit Brno, 1959 – 1961 Dukla Pardubice, 1962 – 1964 TJ Favorit Brno, 1964 – 1969 Dukla Brno 1969 – 1970 Frimatic Viva de Gribaldi (Francie – profesionálové)
Co dělá nyní: pracuje jako jeden z trenérů mládeže u TJ Favorit Brno, pravidelně i nadále jezdí na kole

Autor: Tomáš Valaškovčák

26.3.2010 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

O Seniorbus je enormní zájem. Na jízdu lidé čekají i šest týdnů

Brno /FOTOGALERIE/ – Seniorbus, který usnadňuje cestování brněnským seniorům či lidem s postižením, jezdí už půl roku. Měsíčně přepraví okolo devíti stovek lidí. „U pětaosmdesáti procent cestujících jde o seniory, zbylých patnáct tvoří lidé se zdravotním postižením," vyčíslila mluvčí brněnského dopravního podniku Barbora Lukšová.

Učí děti zpívat, celému souboru ušila kroje

Bílovice nad Svitavou - Osmnáctým rokem zpívají děti koledy ve folklorním souboru Bystrouška pod vedením Bohuslavy Hamákové. Letos se zpěvem a tancem připojí k akci Česko zpívá koledy pořádané Deníkem po celé republice. Společně s pěveckým sborem Bach a divadelním spolkem Bota rozezní Bystrouška své hlasy v Bílovicích nad Svitavou na Brněnsku potřetí.

Odejde Zbrojovce snajpr? Útočník Škoda je v kurzu

Brno - Na podzim nastřílel deset branek, vyšvihl se do čela pořadí kanonýrů vedle renomovaného Davida Lafaty. Brněnský fotbalista Michal Škoda se v zimním přestupovém období patrně stane horkým zbožím. Už kolem něj také někteří zájemci krouží. „Mám nějaké informace od manažera, ale spíš čekám na něco konkrétního, zatím je to jen oťukávání, což moc neřeším," odvětil Deníku Rovnost útočník Zbrojovky.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies