VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Ondra: Moje nejdelší stěna? Sedm set metrů v horách

Olomouc, Brno /ROZHOVOR/ – Sportovní lezec Adam Ondra má za sebou sezonu snů. Jedenadvacetiletý rodák z Brna jako první lezec v historii dokázal v jednom roce triumfovat na světových šampionátech v boulderingu a v lezení na obtížnost. „Příští rok se ještě budu věnovat závodům a chci se pokusit o double ve Světovém poháru," řekl o své poslední zatím nepokořené závodní výzvě výjimečný jihomoravský sportovec.

16.12.2014
SDÍLEJ:

Adam Ondra.Foto: DENÍK/Drahomír Stulír

Na závodech v lezení na obtížnost v Gijónu a také Mnichově, kde se uskutečnil šampionát v boulderingu, jste slavil titul mistra světa. Jak budete bilancovat rok 2014?
Byl super úspěšný. Sezona už v podstatě končí a těším se, co přinesou sezony další. (úsměv) Příští rok se ještě budu věnovat závodům a chci se pokusit o double ve Světovém poháru, jak v lezení na obtížnost, tak v boulderingu. Tak uvidíme, jak se to podaří.

Je to poslední výzva, kterou jste ještě nepokořil?
Co se týká závodů, tak určitě. Jinak ale v lezení na skalách nezávodím s ostatními, ale s těmi cestami. Skal je na světě milion, nespočítatelně a vždycky se najde ještě něco impresivnějšího, krásnějšího a těžšího.

Máte spočítané, v kolika zemích jste lezl po skalách?
To ne, ale v podstatě jsem byl po celém světě, na všech kontinentech.

Která je vaše nejoblíbenější destinace?
Paradoxně je to asi stejně nejlepší u nás v Evropě. (smích) Je výjimečná v tom, že přírodní podmínky se strašně mění. Člověk tady ujede sto kilometrů a je v další lezecké oblasti, která vypadá třeba úplně jinak, zatímco v Americe, na to jak je ta země velká, je těch skal relativně málo a člověk musí jet celý den od oblasti k oblasti.

Na nedávné přednášce v Olomouci jste říkal, že žula smrdí a pískovec vám voní. Byla to jen nadsázka?
Rád lezu po všech materiálech a třeba moje oblíbená oblast v Norsku je právě ze žuly. Ale každý materiál má něco do sebe a já je prostě rád střídám.

Kromě lezení taky studujete vysokou školu. Jak vypadá váš běžný den?
Záleží, v jaké tréninkové fázi se nacházím. Pokud jsem v Brně a tvrdě trénuji, tak je to hodně hektické. Škola, trénink a v podstatě na nic jiného už čas nezbývá. Ale zase když už pak člověk vyjede někam do skal, tak je to takový kontrast s tím hektickým životem doma. Takový kontrast mě baví, když pak přijedu do skal a člověk spí v autě, má spoustu času na snídani a nikam se nemusí hnát.

Bylo důležité pro zisk dvou mistrovských titulů změnit styl vaší přípravy?
Myslím, že to bylo důležité. Já mám přirozeně výbušnější boulderovou sílu a pokud vypustím týden dva, tak mi forma hned spadne na kratší boulderové cesty, které mají dvacet třicet kroků. Na skalách jsou cesty třeba dlouhé, padesátimetrové, ale jsou tam větší možnosti k odpočinku. Já mám přirozeně dobrou schopnost si odpočnout a být pak čerstvý na další těžké místo. Na závodech jsou stavitelé cesty nucení k tomu, aby se to dobře rozřadilo, takže cesty jsou připravené, aby každý krok byl podobně těžký. A tam, kde člověk spadne, tak se mu to stane, protože už nemůže. Zvlášť na tenhle styl potřebuju tvrdě trénovat a být vyloženě nabušený.

Lezení po skalách přináší na jednu stranu adrenalin, ale také velkou bolest. Co vás na tomto sportu vlastně nejvíc baví?
Mě baví na lezení v podstatě úplně všechno. Pro mě to není jenom to samotné lezení. Miluju pocit, když jsem někde vysoko nad zemí a můžu se koukat dolů. Při lezení cítím jakýsi pocit svobody, zároveň mě na tom baví, že je díky němu člověk v přírodě, někam se podívá a potká zajímavé lidi.

V jakých výškách jste zvyklý se pohybovat?
Věnuju se boulderingu, což je třeba do pěti metrů a člověk má pod sebou matraci. Lezu sportovní cesty, což může být všechno od deseti do osmdesáti metrů, a občas se dostanu i do hor, kde jsem lezl nejdelší stěnu, která měla sedm set metrů.

Po skalách lezete se zajištěním. Jak moc je to přesto nebezpečné?
Lezení je strašně široký sport, může to být něco super bezpečného jako třeba na umělé stěně. Když člověk používá mozek, tak by se mu v podstatě nemělo nic stát. Samozřejmě se věnuji i nějakým nebezpečnějším činnostem. Ne vždycky jsou cesty na skalách skvěle odjištěné, ale vždycky to je o zhodnocení rizika, které jsem ochoten podstoupit.

Troufnete si na lezení bez jištění?
To je risk, který nejsem ochotný podstoupit, protože je v něm spousta faktorů, které nemohu ovlivnit. Nikdy si nemůžu být jistý, že tenhle chyt je stoprocentně pevný a že mi náhodou nemůže prasknout pod rukou.

Letošní rok se chýlí ke konci, jste rád, že si dáte vánoční přestávku?
Myslím, že hlava dál chce lézt, ale tělo je určitě unavené a po sezoně ty tři týdny pauzy jsou potřeba. O to mám pak větší motivaci znovu trénovat.

Autor: Miroslav Mazal

16.12.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.
2

Chcete lístky na Zbrojovku? Soutěžte s Deníkem Rovnost

Ilustrační foto.
2

Půldruhého roku povinných reflexních prvků? Ubylo usmrcených chodců

Káňa: V ruce jsem měl dva měsíce dráty

Brno - Bojovník je zpět. Hokejista brněnské Komety Jan Káňa na ledě většinou jezdí s elánem a nevypustí žádný souboj. Svou aktivitu musel na delší čas utlumit. Přesně po pěti měsících od zranění zápěstí si pak zahrál přípravný zápas proti Jihlavě, který Brňané vyhráli 3:1. „Tréninků už bylo hodně, určitě chci hrát a budu se snažit s rukou pracovat, aby byla dobrá,“ slíbil pětadvacetiletý útočník.

Kvůli horku v kraji lekly tisíce ryb

Jižní Morava - Nekvalitní voda a tisíce uhynulých ryb. To je bilance letošního léta v rybnících nejen na Brněnsku. Kromě extrémních veder a nedostatku vody bojovali rybáři se zamořením nádrží sinicemi.

AKTUALIZOVÁNO

Tři obdržené góly za šest minut. Zbrojovku stáhl výprask na dno tabulky

Olomouc, Brno – Už po čtrnácti minutách se pro fotbalisty Zbrojovky stala vidina bodového zisku na stadionu Olomouce prakticky utopickou záležitostí. Právě po tomto časovém úseku totiž Brňané prohrávali na hřišti prvoligového nováčka 0:3. Se stavem do konce utkání nepohnuli a po čtvrtém kole soutěže zůstávají na zisku jediného bodu.

V ulicích se objeví další básně o Brně. Nejsložitější je umísťování v centru

Brno – Co mají společného Cejl, Petrov, Obilní trh a hlavní nádraží? Všechna tato místa inspirovala básníky. Brněnské lokality opředené verši mapuje webový projekt Brno poetické. Do konce prázdnin přibude osm básní přímo v ulicích.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení